Life in Ketterdam [Dokončeno]

#17

Procházela jsem s Annie ulicemi. Přešli jsme celou Burzu. Věděla jsem přesný cíl cesty. Hospoda Rudý pták. Nebylo to nic luxusního, ale van Eck s tím souhlasil. Jako malá jsem často k Rudému ptákovi chodila. Dělali nejlepší vafle v Ketterdamu. Po čase jsem se trochu sblížila se synem hostinského Johnem. Netušili, že jsem dcera jednoho z nejbezpečnějších mužů Ketterdamu. V patnácti letech jsem Johnovi zachránila život, ale všechno zjistili, takže se naše cesty rozešli.

Otevřela jsem dveře a podržela je Annie. Lokál byl plný lidí. Mnoho z nich mi připomínalo strážníky Městské hlídky, ale nebyli oblečeni v uniformách. Měli na sobě normální civilní oblečení, ale mnozí z nich měli za pasem pistoli.

To jsem musela van Eckovi nechat. Byl opatrný, ale opatrnost mu je k ničemu proti mně, Annie, Kazovi a dalším lidem jako jsme my. Vždycky jsme byli alespoň o krok napřed a když jsme ten krok ztratili, tak jsme našli cestu, jak ho získat zpět.

Prošla jsem lokálem do salónku, kde seděli Shineovi, van Eck a pár dalších obchodníků.

,,Divím se, že jste se nebáli chodit po ulici po tom všem," ušklíbl se van Eck místo pozdravu.

,,Chodila jsem po těhle ulicích doteď. Nemám v plánu se skrývat jen kvůli tomu, že se mi povedlo utéct z vězení, kde mě obvinili jen z vražd, krádeží, vydírání," usmála jsem si a obrátila jsem se na Jacka a Elisabeth Shineovi. ,,Nechcete si promluvit se svojí dcerou?"

,,To bychom rádi," přikývl pan Shine.

Annie se na mě nejistě podívala. S úsměvem jsem přikývla. Všichni tři společně odešli do vedlejšího salónku. Posadila jsem se k obchodníkům.

,,Jsem poměrně časově zatížený, takže vyklop, co chceš," štěkl van Eck.

,,Mám pravdu, že celé obvinění padlo, když se za záhadných okolností ztratil hlavní důkaz, pane van Ecku." Natáhla jsem se pro skleničku whisky. Věděla jsem, že ještě pít nemůžu, ale kdo dodržuje zákony?

,,Co ty o tom víš?" ušklíbl se.

,,Nepřijde vám poněkud zvláštní, že ten důkaz se ztratil v tu noc, kdy jsem s Annie a dalšími utekla z vězení."

,,Shoda náhod."

,,Ani vy sám tomu nevěříte," zavrtěla jsem hlavou.

,,Co od nás chcete?" zeptal se jeden z obchodníků.

,,Od vás zatím nic. Od van Ecka, aby zastavil čištění Barrelu. Vím, že by to byl skandál, kdyby se prokázala van Eckova vina a věřte, že znám lidi, s jejichž pomocí bych ho dokázala dostat na šibenici za čtyřiadvacet hodin."

,,Ty máš ten důkaz?!" obvinil mě van Eck.

,,Přesně tak a je bezpečně ukrytý, dokud budete, pánové, spolupracovat."

Jeden z obchodníků vstal a začal se nervózně procházet po místnosti. Vítězný usměv na mé tváři nemizel. Věděla jsem, že to lidi znervózňuje a pro mě to teď byla výhoda.

,,Co když odmítneme?" zajímal se jeden z nich. Vypadal, že je nejmladší z nich.

,,Je to prosté. Najdu způsob, jak zničit celou Radu. Vždycky nějaký je. Nejmocnější zbraní nejsou peníze, což ostatně dobře víte. Jsou to informace a těch mám dost a když na někoho z vás nic mít nebudu, tak zajdu za Brekkerem, ten mi je s radostí poskytne. Vím o tom s kým jste spali. Co jste měli včera k večeři i jaká byla vaše nejoblíbenější hračka v šesti letech," varovala jsem je.

,,To nemůžeš vědět," křikl vyděšeně ten nejmladší.

Vstala jsem a položila skleničku na stolek vedle sebe. Přistoupila jsem k nejmladšímu obchodníkovi. Byl o deset let starší než já, a přesto se klepal, když jsem si k němu sedla na bobek. Měl sklopenou hlavu, aby se mi nemusel dívat do očí.

,,Jistěže můžu, Currele, podvádíte vaši ženu se Sofii Thunderwoodovou. Mám pravdu? Nechcete snad, abych to rozhlásila po celém Ketterdamu. Co by pak potkalo tvou drahou ženu Miryam a vašeho tříletého synka Sama? Ta ostuda," řekla jsem pomalu. Vychutnávala jsem si každé slovo. Milovala jsem strach jiných lidí a nejlepší to bylo, když se báli mě, šestnáctileté holky, která prošla zkouškami Barrelu a přežila.

Vrátila jsem se zpátky na své místo. Přehodila jsem si nohu přes a napila se whisky. ,,Rozumíme si?"

Currel přikývl, ale stále se klepal.

,,Co máme tedy udělat, aby sis ty věci nechala pro sebe?" zeptal se Ollivier. Byl to starší muž se šedinami ve vlasech. Bylo mu padesát sedm, ale vypadal na staršího.

,,Ukončete čištění Barrelu a budeme žít tak jako doteď. Vy si nebudete všímat nás a my vás," navrhla jsem.

,,To zní fér, dokud nepřijdeš s další požadavkem, který budeme muset splnit," ušklíbl se van Eck.

,,A věřte tomu, že přijdu," přikývla jsem. ,,A vy ho splníte a život půjde dál."

,,Máme dělat otroky špíně z Barrelu?" zalapal nevěřícně po dechu Vallotton.

,,Přesně tak. Za tohle si můžete sami. Kdybyste nechali gangy, aby vedli války o území mezi sebou, nikdy by se tohle nestalo," souhlasila jsem.

,,Při válce mezi gangy dochází na ztrátách na životech i mezi civilisty," odsekl Carrel.

,,Vedlejší ztráty. Byli ve špatný čas na špatném místě," pokrčila jsem rameny.

,,Vedlejší ztráty?!" zalapal po dechu Olivier. ,,Bylo jich sto třicet dva za posledních půl roku."

,,O tom nic nevím, ale můžu se poptat. Není to můj problém, když jsem je nezabila já."

,,Znáte vůbec cit?" ušklíbl se Vallotton.

,,O ten nás připravil Ketterdam," zavrtěla jsem hlavou.

Annie s rodiči vyšli z vedlejšího salónku. Její matka zadržovala slzy a otec jí držel za ruku.

,,Pánové, doufám, že jsme si rozuměli," zvedla jsem se a spolu s Annie jsme odešli.