Life in Ketterdam [Dokončeno]

#7

,,Jakými zákony?" divil se Milken.

,,Zákony ulice. Nepsaná pravidla, která jsou všem v Barrelu dobře známá," vysvětlovala jsem. Tohle byla hra a já je musela udržet dál od témat, na která by se chtěli ptát. ,,Líte šelmy, Gauneři a další lepší gangy je dodržují, narozdíl od nováčků."

,,No vida, takže mi chceš tvrdit, že i mezi zloději existuje čest," zasmál se Ferges.

,,Existuje a vždycky existovala. Jak myslíte, že Barrelu dokázal přežít. Každou chvíli někdo bojuje za vyčištění Barrelu, ale nikomu se to nikdy nepovedlo. Vy si myslíte, že to je náhoda? Ne. To tedy není."

,,Jaká jsou třeba ta pravidla?" vyptával se Ferges.

,,Na neutrálním území se nesmí prolití krev. Nezabíjíme děti..."

,,A ženy ano?" divil se Milken.

,,Ženy jsou často mnohem nebezpečnější než muži."

,,Co je neutrální území?" vyptával se dál Ferges.

,,Území, na kterém se nesmí prolít krev."

,,Kde je neutrální území?"

,,To vám neřeknu. Všichni se ohledně tohoto zavázali slibem a já nebudu ten, kdo ho poruší," opřela jsem se o opěradlo.

,,Dobrá, přejdeme k jinému tématu. Váš otec je Pekka Rollins," pokračoval Milken.

,,Jak překvapující," pronesla jsme ironicky.

,,Je vám šestnáct a vedete podsvětí."

,,To bych neřekla, ale jako kompliment se to dá brát, ne?"

Potřebovala jsem se jim dostat pod kůži, ale jak?

,,Na vaši hlavu je vypsáno sedm a půl milionu kruge."

,,Normálně bývá pět," odsekla jsem.

Ferges obrátil oči v sloup: ,,Ještě nejste ani plnoletá a je na vás vyšší odměna než na většinu Barrelu."

,,A věřte mi. Velmi si toho cením," usmála jsem se.

,,Tak dobře, přejdeme k počátku vašeho působení u Lítých šelem," navrhl Milken.

,,Odjisti a vystřel," vysvětloval táta.

Poslechla jsem ho. Trefila jsem střed terče.

,,Výborně," pochválila mě mamka.

,,Jde ti to líp, než jsem čekal," přikývl táta.

,,Beru to jako kompliment," usmála jsem se.

,,Myslím, že bychom Gaiu mohli pustit na ulici," navrhl táta.

,,Jo, prosím," zkusila jsem psí oči.

,,Tohle nedělej!" řekla mi rázně mamka. ,,A ulice... Jen s doprovodem těch nejlepších."

Byla to tenkrát úžasná doba. Barrel prosperoval a nebylo ani pomyšlení na jeho vyčištění.

Tenkrát mi bylo deset a začínala jsem se učit všechno, co by mi mělo pomoc přežít v Ketterdamu.

,,Kdo vás učil?" ptal se Milken.

,,Ketterdam."

Milken a Ferges se na sebe nechápavě podívali.

,,Mohla byste to rozvést?" požádal mě Ferges.

,,V gangu mě toho naučili hodně, ale na ulici je to jiné. V tomhle městě se bojuje o každý nádech a ti, co nemají dost síly, aby dýchali, tak zemřou."

,,Tady končíme, pošlete sem někoho, aby ji odvedl," prohlásil Milken.

,,Máme ji převést do Morny?" slyšela jsme jednoho strážníka.

,,Ne, možná nám ještě bude užitečná," odpověděl mu Milken.

Do místnosti vešel strážník a odvedl mě zpět do cely. Nikdo jiný tu nebyl. Sedla jsme si na židli a vzala jsem do ruky balíček karet. Většinou, když jsem se nudila, tak jsem míchala karty a to jsem udělala i teď. Šustění karet v mých rukou mě uklidňovalo.

,,Zkus to taky," pobídl mě Johnson.

,,Házení kartami?" ušklíbla jsem se, ,,ne díky."

,,Dívej," zasmál se a hodil kartou na vázu. Ta se rozpůlila.

,,To bude drahý," prohodila jsem. ,,Stálo mě to značné úsilí jí ukrást Smithovi z domu."

,,Ukradneš si jinou," odsekl Erik.

Vzala jsem z Johnsonova balíčku karet žolíka na vrchu. Házet karty jsem se naučila od pouličního baviče. Hodila jsem kartu po Erikovi. Udělala mu na tváři dlouhý šrám. Jizvu z něj tam má Erik dodneška.

Nad tou vzpomínkou jsem se musela usmát. Bylo mi třináct, ale na moji hlavu byla odměna dva miliony.

Cvakl zámek a do cely vešla Annie.

,,Tohle se v Barrelu děje normálně?" zeptala se.

,,Normálně se nenecháme chytit," usmála jsme se a kývla jsem hlavou k židli, aby si sedla.

,,Ta kamera nefunguje," řekla mi.

,,Jak...?"

,,Viděla jsi ty kamery v místnostech na výslech? Svítily. Tahle ne," přerušila mě Annie.

Podívala jsme se na kameru. Annie měla pravdu. Nesvítila.

Víc mě ale trápilo, kam se poděla moje pozornost. K tomuhle jsem byla vychována, abych si všímala i těch nejmenších detailů. Annie je oproti mně nováček a všimla si toho.

Něco v mém nitru se sevřelo. Jak? ptala jsem se sama sebe. Určitě za to mohlo to vyčerpání. Slyšela jsem v hlavě mámin hlas.

,,Chyby nesváděj na nikoho jiného, kromě samu sebe."

,,Ale co když to není moje chyba?" ptali se mé osmileté já.

,,Ten kdo tu chybu udělá, tak si to uvědomí. Nemusíš mu to ještě připomínat. Každý dělá chyby. To jednoho dne poznáš."

Ty dny se blížily rychleji než jsem chtěla. Cítila jsem to. Cítila jsem, že se blíží válka. Budoucnost Barrelu ležela na bedrech nám. Důstojníkům. Vůdci gangů měli mezi sebou tolik neshod, že už nebylo možné je urovnat, ale důstojníci....