Life in Ketterdam [Dokončeno]

#25

Poslední co si pamatuji je, jak upadám do bezvědomí a svět se propadá do temnoty. Pomalu se mi vrací vědomí a já slyším hlasy. Jsou povědomé, ale k tomu i tak vzdálené, že nerozumím, co říkají. Jako by byli míle vzdálené. Pokouším se otevřít oči. Po několika pokusech se mi to podaří, alespoň trochu otevřít oči a hned mě do nich uhodí silné světlo z místnosti. Rychle zase oči zavřu a zkusím to znova. Párkrát zamrkám, aby si moje oči zvykli na to světlo, které je v místnosti. Rozhlédnu se kolem sebe. Stěny jsou obložené dřevem stejně jako u nás v rezidenci. Pohlédla jsem na zem, byla pokrytá tmavým linem. Přede mnou stál stůl a za ním byla další židle. Zkusila jsem pohnout rukama, ale nešlo to měla jsem je svázané za zády. Prohlížela jsem si okolí kolem sebe, když v tom jsem zaslechla kroky, které se ke mně blížily. Po chvíli se otevřeli dveře a do nich vešel Jan van Eck.

,,Slečno Shine, jak vidím, už jste vzhůru," pronesl, když vcházel do dveří. Dveře se za ním hned zavřely.

,,Jan van Eck. Čemu vděčím za to, že jste mě sem nechal přivést," odpověděla jsem.

,,Mám pro vás návrh," pokračoval. ,,Přidejte se k mně a Obchodní radě a můžete mít svůj starý život zpátky a k tomu budete bez obvinění."

,,A když odmítnu?" zajímalo mě.

,,Pak tady budete držena do té doby, než se buď přidáte, a nebo vás někdo nepřijde z těch krys zachránit," ušklíbl se van Eck.

Ta myšlenka mi začalo vrtat hlavou. Přišel zachránit. Přišla by pro mě vůbec Gaia a nebo někdo jiný? Vědí vůbec, že mě chytili a že tam s nimi nejsem? Shánějí se po mě a nebo jim to je jedno? Vědí že jsem zmizela?

Mlčela jsem. Na van Eckově tváři jsem zahlédla úsměv vítěze.

,,Myslel jsem si to. Sama si nemůžete být jistá jestli jim na vás záleží," přikývl soucitně. Alespoň na oko. ,, Ale můžete si být jistá že vaším rodičům na vás určitě záleží. Jste pro ně největší poklad."

Přemýšlela jsem. Záležím jim na mně? Jsem pro ně důležitá? Nebo jsem pro ně jen obyčejná dcera významných obchodníků z Ketterdamu? V duchu jsem sebou zatřásla. Nemysli takhle to je van Eckova strategie chce, aby sis myslela, že tě nepotřebujou přesvědčovala jsem samu sebe. Ale co když...

Van Eck viděl, že mu na to už nic neřeknu. Povzdechl si a pronesl. ,,Nuže dobrá, nechte si to projít hlavou, slečno Shine. Za nedlouho se vrátím pro vaši odpověď. A přivedu vám návštěvu."

Van Eck se lehce uklonil a odešel z místnosti. Nechal mě tady samotnou. Přidat se k Obchodní radě? Nezní to jako špatný návrh, ale vždycky je v tom háček. Ale copak můžu takhle Gaiu a ostatní zradit? Tohle jim udělat nemůžu, ale zase na druhou stranu by se to dalo možná nějak využít...

Těmito myšlenkami jsem se zabývala, dokud jsem znova neuslyšela kroky, ale tentokrát bylo slyšet víc párů bot. Podle zvuku jsem odhadovala tak tři lidi. Zvedla jsem hlavu a vyčkávala jsem. Po chvíli dovnitř vešli tři osoby. Jedna z nich byl van Eck a ty další dvě byli mí rodiče.

,,Mami, tati, co tady děláte?" vyhrkla jsem.

,,Říkal jsem vám, slečno Shine, že přivedu návštěvu," odvětil van Eck a otočil se na mé rodiče. ,,Teď vás nechám o samotě. Pak si přijdu pro odpověď." S tím se uklonil nejdříve mně a poté i rodičům a zase odešel.

,,Annie jsi v pořádku?" začala se ptát máma.

,,Nic mi není. Jen se potřebuju vyspat. Co tady děláte?" zeptala jsem se znova.

,,Říkal jsem ti, že tam nevydržíš ani měsíc," ušklíbl se táta.

,,Jacku!" okřikla ho mamka. ,,Teď ne. To vyřešíme potom. Myslím že dostala lekci."

,, Vy jste to věděli celou dobu?" Byla jediná otázka, na kterou jsem se zmohla.

,,Co máš přesně na mysli Annie?" zeptal se mě táta.

,,O tom van Eckově plánu? Věděli jste to?" snažila jsem se jim vysvětlit, co myslím.

Mamka se koukla na tátu, jako by věděli něco, co já ne. Po chvíli na ní táta kývl. Už jako malá jsem nesnášela, když tohle ti dva dělali. Nerada jsem mimo dění. Mamka se na mě koukla omluvným výrazem. ,,Ano zlatíčko, věděli jsme to celou dobu. Ale musíš pochopit že jsme všechno dělali pro to, abys byla v bezpečí."

Na jednu stranu jsem byla ráda, že se mě takhle snaží chránit, ale zase na tu druhou jsem na ně byla naštvaná. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Radši jsem mlčela.

,,Už ti van Eck nabídl, že by ses mohla vrátit domů?" změnil táta téma.

Jen jsem přikývla. ,,Ještě jsem mu, ale nedala odpověď. Říkal, že jsi pro ni přijde."

Táta přikývl. Mamka se radši koukala do země.

,,Annie, já i tvá mamka, doufáme, že se rozhodneš správně a vrátíš se tam, kam patříš. Do Barrelu bys nikdy pořádně nezapadla, vždycky bys pro ně byla jen dcera obchodníků," zkusil to znova táta, tentokrát až otcovským tónem.

Doufám, že se rozhodneš správně. Kdyby to nebylo jen tak lehký. Když nechce člověk zklamat ani jednu stranu není to jednoduché. Na jednu stranu chci být zpátky doma, ale cena za to zradit Barrel. Ale furt to bude lepší, než tvrdnout tady a nedělat nic. A navíc se tam budu moct, alespoň trochu volně pohybovat a třeba se dostanu k nějakým informacím. Bude lepší to zkusit, než nic nedělat a čekat na záchranu, která možná ani nepřijde.

Vtom se otevřeli dveře a dovnitř znova vešel van Eck. ,, Tak, jak jste se, slečno Shine, rozhodla?" zeptal se van Eck.

Rodiče se na mě podívali s jistou nadějí v očích. Zhluboka jsem se nadechla. Gaio, prosím, odpusť mi. Snad pochopíš, proč jsem to udělala.

,,Dobře. Přidám se k vám a Obchodní radě," odpověděla jsem. A byla jsem si jistá, že až se to Gaia a ostatní dozví, tak mě budou nenávidět. Ale já mám plán a toho se teď budu držet.

,,Konečně si dostala rozum, holčičko," usmála se na mě máma.

Za tuhle kapitolu bych chtěla znovu poděkovat @AnkaStarCz. Jsem strašně ráda, že mi pomáháš tuhle knihu vytvořit❤️❤️❤️ Bez tebe bych se nikdy nedostala až sem a ani do dalších kapitol...

Ještě chci poděkovat všem, kteří tuhle knihu čtou❤️❤️❤️ Bez vás bych to taky nikdy nedokázala