Life in Ketterdam [Dokončeno]

#22

Nelíbilo se mi, jak se celá válka vyvíjela, ale co se dalo dělat. Budeme muset přistoupit na van Eckova pravidla hry nebo je změnit. Celý vývoj se během jednoho rána změnil a měli jsme necelou hodinu, abychom se s tím vyrovnali a vrátili se zpátky do ulic, kde nám bude hrozit nebezpečí na každém rohu.

Vrátili jsme se s Annie do Sídla. V tuto dobu to pro nás bylo nejbezpečnější místo v celém Ketterdamu, pokud jsem nechtěla trávit celý den se svými mrtvými příbuznými na Černém závoji.

,,Myslíš, že do toho byli tvoji rodiče zapletení?" zeptala jsem se Annie.

,,Možná," pokrčila Annie rameny. ,,I když si myslím, že je to dost možné."

Vzpomněla jsem si na poslední její rozhovor s rodiči. Chtěla jsem od ní detaily už když jsme vyšli před hospodu. I tak jsem tušila, že si některé věci nechala pro sebe, ale z toho, co mi řekla, jsem si dokázala dát dohromady skutečný názor Jacka a Elisabeth Shineových na Barrel. Obchodování s mým otcem pro ně bylo nutné zlo.

,,Kdyby to věděli...?" pokračovala Annie. ,,Změnilo by se tím něco?"

,,Nevím," pokrčila jsem rameny. ,,Možná všechno."

,,Jak?"

,,Mohla bych je dát sledovat jako van Ecka," napadlo mě. ,,Mohli bychom s nimi počítat jako s hrozbami."

,,Ty myslíš...?"

,,Že by mě zabili?" doplnila jsem. ,,Bez váhání. Jsou stejní jako všichni. Jediný z těch, kdo bojují a má šanci přežít, jsi ty."

Zahýbala jsem prsty a vytvořila v dlani postavu z ohně. Hýbala se pokaždé, když jsem pohnula prsty. Byla to loutka, stejně jako já, Kaz, Hawkins i Geels. Hráli jsme van Eckovu hru muselo mu dát práci přijít na naše kroky. Na naše tahy, protože ty se pokaždé měnili. Někdy ovládali emoce mě. Někdy já je. Nikdy jsem dopředu netušila, co z toho bude mít zrovna převahu.

,,Sleduješ van Ecka?" zeptala se mě Annie.

,,Já ne," zavrtěla jsem hlavou. ,,Jannie. Střídá se s Inej a Kari."

,,Kari?" zvedla Annie obočí.

,,Třetí nejlepší špeh v Ketterdamu. Je od Ostrých racků a shodou okolností  sestra Luka Hawkinse," přikývla jsem.

,,Co zatím zjistili?"

,,Nic moc." Nechala jsem zhasnout plamen. Právě že nic. S Kazem a Hawkinsem jsme na tuto kartu vsadili všechno. Potřebovali jsme něco, co nám opět získá výhodu. Převahu. Vždy o krok napřed. Opakovala jsem ta slova tak často, jak to šlo, ale dnes jsem byla o krok zpět. Ne-li od dva.

,,Nemůžeme vytáhnout nějakou informaci jako..."

,,Kdo s kým spal. Ne," zavrtěla jsem hlavou. ,,Když to uděláme, bude to jako dát van Eckovi nabitou zbraň a on bude moc kdykoli vystřelit."

,,Tak co můžeme dělat?" Annie vzala do ruky jednu z účetních knih a začala si v ní listovat.

,,Čekat."

Nic jiného se v tuhle chvíli dělat nedalo. Přepočítávali jsme finance dlouho do noci. Měsíc v úplňku svítil přímo do mého okna. Blížila se půlnoc. Pomalu se mi zavíraly oči a čísla se spojovala v jednu dlouhou čáru. Zívla jsem.

,,Asi půjdu spát," řekla mi Annie.

,,Já taky," přitakala jsem. 

Annie se zvedla a chtěla odejít, když někdo zaklepal na okno. Otočila jsem se k oknu. Nikoho jsem neviděla. Znovu se ozval ten zvuk. Teď už se otočila Annie. Štípla jsem se do ruky, abych se ujistila, jestli se mi to nezdá. Nezdálo. Sáhla jsem na noční stolek pro pistoli a odjistila ji. Podívala jsem se na Annie. Přikývla.

Došla jsem k oknu.

,,Kdo je tam?!" houkla jsem.

Nic.

Pomalu jsem otevřela okno. Dovnitř ladně skočila dívka v kapuci. Namířila jsem na ni instinktivně pistolí.

,,Dej si pohov," ozval se za mnou Kaz.

,,Bože," lekla jsem se. ,,Ještě jednou a..."

,,Teď mě chceš spíš živého," ušklíbl se.

,,Co je tak nutného, že to nemůže počkat pár dní do srazu?" zajímalo mě.

,,Měla jsem službu," řekla Inej. U van Ecka došlo mi. ,,Přišli k němu tvoji rodiče." Kývla na Annie. ,,Mluvili o tajné zásilce, která má přijít za dva dny v noci a Shineovi ji mají vyzvednout."

,,Má to háček, že?" napadlo mě.

,,Všechno má háček," přikývl Kaz.

,,Ta zásilka se dá vyzvednout jen díky nějakému papíru. Je to z Ravky a prý bude loď hlídat minimálně dvacet grišů Druhé armády," vysvětlila Inej.

,,Takže se musíme dostat k tomu papíru," uvažovala jsem.

,,Budou ho mít v sejfu," řekla Annie s jistotou. ,,Je to nejlépe zabezpečené místo v Ketterdamu."

,,Vykradl jsem ho třikrát," namítl Kaz.

,,Já dvakrát a jednou jsem tam byla pro obraz," souhlasila jsem.

,,Rodiče vždycky přišli na to, jak jste se tam dostali, a zdokonalili ho," namítla Annie a sedla si na moji postel. ,,Nedá se vykrást."

,,To tvrdí každým o svém trezoru, než ho někdo vykrade," ušklíbl se Kaz a sedl si na židli u mého stolu. Natáhl svoji zraněnou nohu.

,,My ale nepotřebujeme ten trezor vykrást..." Vzala jsem ze stolu papír. ,,Bude v tom práce materiálčiků. Ta je většinou stálá a nedá se změnit. Bez grišů je nemožné takového postavit. Takže stačí, aby měl jeden z nás přístup." Otočila jsem se na Annie.

Pochopila mě. ,,Jo, mám přístup," přikývla.

Proč to vůbec plánujeme, když to může být další z van Eckových her?  napadlo mě. Nechtěla jsem být paranoidní, ale potom, co sehrál....