Life in Ketterdam [Dokončeno]

#19

Z pohledu Gaii:

Vrátili jsme se do Sídla. Seděla jsem s Annie na posteli a procházeli jsme mapy Ketterdamu. Potřebovala jsem najít bezpečné místo, kde bychom se mohli s ostatními setkávat. Přemýšlela jsem nad Černým závojem, ale kdyby si někdo něco domyslel, i když nevědomky, mohl by van Eck získat zbraň a my bychom přišli o naši jedinou výhodu.

,,Co Dělnická čtvrť?" zvedla Annie oči od mapy.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Dělníci dostávají málo. Snadno je podplatíš."

,,A nějaký ostrov kolem? Třeba Imperjum nebo Newfoort?" Ukázala na dvě místa na mapě.

,,Na vodě tě uvidí každý. Chce to něco tady... Přímo pod nosem všech, ale..."

,,Abychom nebyli vidět," doplnila mě.

Přikývla jsem. 

,,Univerzitní čtvrť. Studenti mají dost peněz a..."

Zarazila se, protože někdo zaklepal. Vstala jsem z postele a šla otevřít. Annie schovala mapy pod peřinu. Ne, že bych Lítým šelmám nevěřila, ale už se několikrát stalo, že jsme měli ve svých řadách zrádce, ostatně jako každý gang v Ketterdamu.

Za dveřmi stál Eric Johnson. Byl jedním z našich nejlepších střelců.

,,Alis říkala, že se mnou chceš mluvit," řekl.

,,Chtěla jsem tě požádat, jestli  bys nemohl naučit Annie základy s pistolí," přikývla jsem.

,,Není griša?" zvedl obočí. ,,Chci říct, jestli to jako griša vůbec potřebuje."

,,Naše síly nejsou neomezené," připomněla jsem mu.

,,Fajn," souhlasil. ,,Kdy?"

,,Třeba teď," navrhla jsem a podívala jsem se na Annie.

,,Když mě omluvíš u Rollinse," pokrčil rameny.

,,Domluveno."

,,Vyrazíme?" podíval se na Annie. Moje společnice se zvedla z postele a obula si boty.

,,Užijte si to," popřála jsem jim a když odešli, zavřela jsem dveře.

Vrátila jsem se zpátky k práci. Zastavila jsem se u Anniina nápadu s Univerzitní čtvrtí. Znala jsem se tam s pár profesory a studenty, kteří se u nás zadlužili. Chodila jsem tam alespoň jednou do měsíce vymáhat peníze. Sbalila jsem mapu a strčila jsem si ji do kapsy. Bylo načase se sejít s ředitelem Ketterdamské univerzity Jamesem Hadrickem a říct si o laskavost. Dlužil nám třicet tisíc kruge a to, jak jsem věděla, hned tak nesplatí. Měl malý plat a díky nám i závislost na hazardu. Jeho žena by ho vyhodila, kdyby zjistila kolik dluží, tak jsme se  dohodli, že za laskavost jsme ochotni mu prodloužit dobu na vrácení.

Vyšla jsem ze Sídla. Nasadila jsem si kapuci a vydala se prázdnými uličkami přes Finanční čtvrť, kterou jsem musela projít celou. Celá čtvrť byla mnohem čistší než Barrel. Zastavila jsem se u menšího náměstí a ukryla jsem se ve stínu jedné z užších ulic.

,,Musíme bojovat!" křičel muž, který stál na fontáně. ,,Nemůžeme dovolit Barrelu, aby nás ovládal. Mohou vědět každé naše špinavé tajemství, ale co když žádná mít nebudeme?!"

Tak by Heleen zkrachovala napadlo mě. Navíc každý má tajemství ať chce nebo ne.

,,Můžeme chybovat. Všichni chybují!" pokračoval muž. ,,Ale každý by měl mít možnost své chyby napravit. Oni nás o tu možnost připravují. Pokud podvedeme naše ženy a Barrel se to dozví, tak jsme do konce našich životů otroky krys z kanálů! Chcete takhle žít?!"

Dav kolem něj sborově zakřičel, že ne.

,,Tak bojujte!" vyzýval je muž.

Slyšela jsem dupot bot. Na náměstí vběhla Městská hlídka a za nimi šli členové Obchodní rady. V čele šel van Eck a po jeho pravé straně Jack Shine.

,,Zatkněte ho!" přikázal van Eck strážníkům. ,,Vyvolává zde v ulicích nepokoje."

Stáhla jsem si kapuci víc do čela a usmála jsem se. Opravdu se bál provazu. Pokračovala jsem dál v cestě. Škola už končila a mnoho studentů spěchalo do Barrelu, aby se odvázali od učení a užili si trochu zábavy. Nás zase potěšily jejich mince v naší pokladnici.

Došla jsem až před školu. K oknu ředitelny sahaly větve mohutného dubu. Vylezla jsem na něj. James Hadrick měl zrovna návštěvu. Počkala jsem, než mladá černovlasá studentka odešla a proskočila jsem dovnitř otevřeným oknem.

,,Co tady k čertu...?" zasyčel ředitel.

,,Taky vás ráda vidím," ušklíbla jsem se a sedla jsem si na jeho židli. ,,Zamkla bych na vašem místě dveře, aby sem náhodou někdo nevešel a nezjistil, že se přátelíte s kriminálnicí."

,,Nejsme přátelé," odfrkl si, ale poslechl.

,,Známe se přeci už roky," protočila jsem oči v sloup.

,,Už tři roky sem lezeš a chceš po mně peníze, které nemám," odsekl a posadil se naproti mně.

,,To ale není můj problém," pokrčila jsem rameny.

,,Co chceš tentokrát? Mám..."

,,No tak," zarazila jsem ho. ,,Chci tajné místo, kde se budu moc scházet s přáteli."

,,A to se nemůžete prostě sejít někde v Barrelu?"

,,Snad jste slyšel o těch nepokojích. Nechceme, aby to zaslechly špatné uši a vy to neprozradíte, protože bychom si přišli na způsob, jak vám to oplatit na vaší ženě Carol a dětech Georgiem a Natashe."

,,Zkusím něco vymyslet," slíbil.

,,Přijdu, profesore," vstala jsem ze židle a vylezla jsem oknem ven. Ředitel ho za mnou zavřel. Slezla jsem po stromě dolů.

Než jsem se vrátila do Sídla, začalo se stmívat. V domě nebyl skoro nikdo. Většina lidí obsluhovala v kasínu. Došla jsem do svého pokoje, kde už na mě čekala Annie.

,,Tak co?" zeptala jsem se jí.

,,Myslím, že mi to jde," usmála se. ,,Kde jsi byla ty?"

,,Použila jsem tvůj nápad s Univerzitní čtvrtí a jeden velmi ochotný zadlužený ředitel nám najde nějaké místo."