Life in Ketterdam [Dokončeno]

#14

Ukradla jsem jednu loď, kotvící v pátém přístavu. Já i Annie jsme nastoupili. Nabídla jsem se, že budu veslovat. Annie souhlasila. Podala jsem jí zabalenou zbraň. Párkrát jsem Černý závoj navštívila. Věděla jsem jen to, co mi o něm vyprávěli rodiče a pár dalších věcí, na které jsem přišla při jeho prozkoumávání. Používal se jako hřbitov, dokud nevypukl mor. Při moru se nestíhali mrtví pohřbívat, a tak se těla začala spalovat. Zůstalo to dodnes.

,,Už někdy byla stejná válka jako se blíží?" zajímalo Annie.

,,Neblíží se. Už je tady," opravila jsem ji. ,,A ne. Nebyla. Nikdy. Většinou jde jen o pošťuchování mezi gangy. Tohle bude horší."

,,Dá se to vyhrát?"

,,Nevím," povzdychla jsem si a ponořila vesla do vody. ,,Pokud bossové slíbili věrnost Radě, přijdeme o hodně lidí."

,,To chápu, ale ti důstojníci...?"

,,Jde o to, že nevím, komu věřit a koho rovnou zabít," pokusila jsem se o úsměv.

,,A Brekkerovi věříš?"

,,Nevěřím, že to říkám, ale ano. Věřím mu. Jemu i Jesperovi a Moře. Možná by se nám povedlo přesvědčit důstojníky a nejmladší z gangů. Mnoho z nich přišlo o všechno a Barrel se jim stal matkou, domovem, zábavou i útočištěm. Nevzdají se ho."

Ohlédla jsem se. Kolem Černého závoje byla mlha. Bývala tu často. Dělala to místo mnohem strašidelnější, než ve skutečnosti bylo. Ponořila jsem pádla do vody a zabrala. Nestávalo se mi často, že bych musela veslovat... Vlastně tohle bylo poprvé v životě.

Zastavila jsem kousek od břehu. Seskočila jsem z lodi. Měla jsem vysoké boty, takže mi aspoň nenatekla do nich voda. Vytáhla jsem loďku na břeh. Annie vystoupila.

,,Kam to chceš dát?" zajímalo ji.

,,Naše rodina tu má jednu z rodinných hrobek. Moc lidí o tom neví."

Prošli jsme vstupní bránou. Celý hřbitov byl zpustošený. Nedivila jsem se. Nikdo se o něj nestaral. Proč taky. Stojí to hromadu peněz a ti mrtví to nevnímají. Stejně mi přišlo neuctvé, když jsme sešli po schodech do hrobky mojí rodiny.

,,Julia van Eck," zarazila se u jednoho hrobu Annie.

,,Ano, zemřela na mor. Je jedna z posledních, která je tady pohřbená," přikývla jsem. ,,Van Eckovi byli odjakživa v Obchodní radě. Julia byla provdána za Henrika van Ecka kvůli spojenectví."

,,Které se zhroutilo," dořekla s úsměvem Annie.

,,Pár desetiletí po jejich smrti," přiznala jsem.

Prošli jsme dlouhou chodbou až k nakonec hrobky. Na ruce mi plápolal oheň, abychom vůbec něco viděli.

,,Už dlouho tu schováváme vzácné věci." Sehnula jsem se k sarkofágu George Rollinse a otevřela ho. Tělo George Rollinse tu nikdy nebylo pohřbeno. Napsal ve své závěti, že si přeje být uložen ve stejném jako jeho žena. Uvědomovala jsem si, že ji musel hluboce milovat. Vlezla jsem dovnitř a přidržela Annie víko, aby mohla vlézt za mnou. Vedla jsem ji dlouhou chodbou až do prostorné místnosti. Na stěnách visely známé obrazy, jejichž cena by sahala k padesáti milionům kruge. Po zemi se válely sošky za miliony kruge. Snažili jsme se toho postupně zbavit, ale spíš toho přibývalo. Uprostřed místnosti stál stůl s několika židlemi. Přešla jsem k protější zdi a přejela jsem rukou cihly. Jedna byla trochu vystrčená. Zatáhla jsem za ni a za ní se skrýval trezor.

,,Tady bude dýka v bezpečí." Kývla jsem na trezor. Annie ji tam pomalu položila. Já zase zpátky zatlačila cihlu a trezor se zase skryl.

Annie se rozhlížela po předmětech. Potom přešla k jednomu z obrazů.

,,Ten byl náš," obrátila se na mě.

S úsměvem jsem přikývla. ,,Byl. Líbil se mi, ale klidně si ho můžeš vzít."

Zavrtěla hlavou.

,,Myslím, že George Rollins věděl, že na válku jednou dojde," poznamenala.

,,Věděl to," přikývla jsem a kopla do jednoho místa ve zdi. Odhalila se nám skrytá místnost plná zbraní. ,,Psal to i ve svých denících. Ve čtrnácti jsem je všechny přelouskala."

,,Kolik je tu skrytých místností a chodeb?" ušklíbla se Annie.

,,To nikdo neví. Plány se nedochovaly. Bohužel." Kopla jsem zpátky na to samé místo, aby se místnost zase zavřela. ,,Měli bychom jít nebo mě mamka zabije. Už tak mám zpoždění."

Annie se vydala chodbou zpátky. Kdyby tohle místo někdo vykradl, tak je nejbohatší člověk v Ketterdamu přemítala jsem si.