Life in Ketterdam [Dokončeno]

#60

Z pohledu Annie:

Do večírku zbýval týden.

Matka se mnou nemluvila, pokud to nebylo nutné. Za tu dobu se nic nestihlo moc změnit. Každý den byl stejný. Díky té facce a pohlavku, se mi vybalilo pár nehezkých vzpomínek. Včera za mnou matka přišla s tím, že dnes si mám dojít k de Wall pro šaty na večírek. Dost jsem se těšila jak na ty šaty tak na večírek.

Nyní bylo něco kolem třetí hodiny odpoledne a já se chystala jít pro šaty, abych zmizela, alespoň na pár minut z domu a byla bez rodičů. Koukla jsem velkým oknem ven, bylo vidět slunce, ale i nějaký ten mrak. Nevypadalo, že bude pršet.

Z rodiny Shine jsem v tuhle chvíli byla doma jediná. Matka šla někam se svými kamarádkami a otec zmizel na nějaké jednání a já se chystala do Zelver k de Wall. Vzala jsem si lehký šedý kabát a vydala se hlavními dveřmi ze Sídla rodiny Shine. Před branou jsem se koukla na střechy ostatních domů a vydala se do Zelver. Byla jsem si dost jistá, že Gaia náš dům nechala sledovat ani se jí nedivím. Vždyť otec je něco jako pravá ruka van Ecka a mě chce zabít za zradu a nejspíše i za smrt její matky. Bylo mi to líto.

Cesta tam velmi rychlá. Moc lidí jsem nepotkala, čemuž jsem se vlastně nedivila. Dneska se hodně ochladilo.

Zanedlouho jsem stála před salónem bylo vidět, že je tam dneska vážně narváno. Uvnitř stálo mnoho žen v různě barevných variantách šatů a s velmi složitými účesy. Poznala jsem několik manželek a dcer členů Obchodní Rady Ketterdamu. Zahlédla jsem i Alys van Eckovou, poté manželku a dceru Olliviera, manželku Currela a nějaké další.... Doufala jsem, že si mě nevšimnou.

Vešla jsem dovnitř. Měla jsem pravdu. Bylo tady narváno a zaměstnanci nevěděli pomalu k jakému zákazníkovi dřív skočit. Nevšímala jsem si jich a šla dál rovnou do kanceláře Joliet de Wall.

,,Annie ráda tě uvidím, " zastavil mě hlas jedné z osob, kterou jsem potkat nechtěla. Otočila jsem na druhou van Eckovu manželku Alys. Nebyla o moc starší než já. Nahodila jsem na obličej milou masku, kterou jsem vždycky v blízkosti lidí z Obchodní Rady a nebo jiných vysoce postavených nahazovala.

,,Alys, já tebe taky. Jak se máš?" spustila jsem sladkým hlasem a doufala, že brzy budu moc zmizet.

,,Ale znáš to. Jan má teď hodně práce, tak mi nemůže dělat společnost. A co ty?" zeptala se a mile se usmívala. Kromě toho, že jsem doma zase schytala facku, a Gaia se mně snaží zabít... Dobře. Chvílemi mi přišla Alys snad až.... naivní. Hrozně se snažila být se mnou kamarádka, ale moc se jí to nedařilo.

,, Ale... mám se dobře. Těším se na večírek. Proto jsem taky tady, jdu si pro šaty," usmála jsem se a doufala, že pochopí, že spěchám a nechci se s ní bavit.

,,Já se taky těším. Doufám, že si tam popovídáme. No... nebudu tě zdržovat. Uvidíme se na večírku," řekla a zmizela někam k dalším šatům. Oddechla jsem si a rychle zmizela dozadu ke kanceláři. Zaklepala jsem na dveře kanceláře a počkala na tiché dále a vklouzla dovnitř. V kanceláři byla k mému štěstí jen jedna osoba a to ta, za níž jsem šla. Seděla za stolem a studovala papíry.

,,Ahoj, Joliet," upoutala jsem na sebe její pozornost.

Joliet se zvedla a přešla ke mě. ,,Annie, ráda tě zase vidím. Jdeš si pro šaty že?"

,,Ano, máš je už hotové? " odpověděla jsem.

Přikývla a pokynula mi, abych jí následovala do vedlejší místnosti, kde měla jsou malou dílničku, ve které dělala šaty. Vešli jsme dovnitř. Vypadalo to tady pořád stejně; červené stěny a látky na sobě nakládané a na poličkách nůžky, stužky, jehly, nitě a taky krajky, stůl kde šila, židle pro návštěvníky se stolkem, velká skříň a taky figuríny, na kterých byly nějaké modely jejích výtvorů.

,,Páni," vydechla jsem.

Joliet se zasmála. ,,Tohle přesně jsi řekla, když jsem tě sem vzala poprvé. Pamatuješ?"

Přikývla jsem. ,,Docela dost živě. Mamka tě tenkrát poprosila, abys mě pohlídala na tři hodiny." Jako bych se ocitla zase v tom čase. Bylo mi pět a mamka mě sem vzala sebou.

,,Počkej chvilku. Musím ještě dodělat pár věcí. Pak ti něco ukážu, ano?"

Zaklonila jsem tenkrát hlavu, abych na ni viděla. V té době jsem byla malinká.

,,Ano," zaradovala jsem se. Přikývla a šla dodělat papíry. Tenkrát mi Joliet nelhala, i když ona mi nelhala nikdy. Během chvilky je měla hotové a vzala mě za ruku a vedla do dílny.

,,Páni!" vyjekla jsem a běžela jsem si to všechno prohlédnout.

,, Krása, že?" usmívala se Joliet.

,,Tady vytvářím některé šaty pro přátele. Ty tvoje jsem vyráběla taky. "

,,Vážně?" vyvalila jsem na ní tenkrát svá šedivá očka.

,,Vážně," přitakala.

,,Dneska mám v plánu udělat jedny pro tvojí maminku chceš mi pomoct?" zeptala se mě.

,,Ano, ano," poskakovala jsem.

,,Dobře tak pojď ukážu ti látky a ty vybereš ano?" vzala mě za ruku a ukázala mi nějaké látky. Ty tři hodiny uběhly jako voda. Matce jsem vybrala světle modré šaty s krajkou.

,,Jo, byla jsi tenkrát roztomilý andílek," přisvědčila Joliet a tím mě vrátila do reality.

,,Ano. A tenkrát jsem ti pomáhala dělat šaty pro matku," nepřestávala jsem se usmívat. Joliet mezitím přišla ke skříní a otevřela ji. Byli tam asi patery šaty červené, černé, zelené, bílé a fialové. Jedny byli hezčí než ty druhé. Joliet vytáhla ty fialové. Já neměla slov. Ty šaty byly úžasné. Přesně, jak jsem si přála. Koukala jsem na ty šaty s otevřenou pusou. Tohle jsem vážně nečekala. Věděla jsem, že je Joliet dobrá, ale že až tak...

,,Líbí?" zeptala se Joliet.

,,Jestli líbí? Ty jsou úplně dokonalý. Jako všechny šaty od tebe," odpověděla jsem, když jsem se trošku vzpamatovala.

,,Jsem ráda, že se ti líbí. Chtěla jsi něco speciálního na pas, tak jsem ti to tam dala," usmívala se Joliet.

,,Ty jsou naprosto skvěle. Kolik ti za ně dám?" zajímalo mě. Musela si s nimi dát obrovskou práci.

,, Nic mi za ně nedáš. Ber to jako dárek k tvým budoucím šestnáctinám," odvětila klidně. Nevěděla jsem, co říct. Nakonec jsem řekla jen: ,,Joliet, děkuju moc. Moc si toho vážím." A obejmula jsem ji, což mi oplatila.

,,Nemáš za co," řekla, když jsem se od sebe odtáhli. Joliet mi šla nějak ty šaty zabalit. Po chvíli se vrátila i se zabalenými šaty. Rozloučila jsem se s ní a vydala jsem se domů. Cesta mi uběhla rychle. Než jsem se nadála, byla jsem před naším sídlem. Vešla jsem dovnitř, sundala si kabát a vydala se ke schodům a nahoru.

,,Kde jsi byla?" ozval se za mnou hlas. Otočila jsem se a viděla jsem matku. Nevypadala moc klidně. Co jsem zase provedla?

,, Byla jsem za Joliet, pro šaty, jak si řekla. Vidíš?" řekla jsem s zvedla jsem zabalené šaty, aby je lépe viděla. Jen přikývla a zase zmizela. Rychle jsem vyběhla schody a zamířila jsem do pokoje.

Moc děkuju @AnkaStarCz,že napsala tuhle kapitolu. Nevím, co bych bez tebe dělala❤️.