Spolu už navždy

30. Alfa samotářů...

,,Pojď za mnou, ošetřím ti ty rány." Pousmála se a zmizela v jedný z místní a já jí následovala, i když to mýmu tělo dávalo zabrat a nijak tomu nepomáhala bolest, kterou jsem cítila po celým těle.
____________________
Pohled Damiena

Coll už konečně zmizel, i když jsem se začínal bát, že se toho nedožiju.
Netrvalo moc dlouho a Raimond nám oznámil, že budeme vyrážet na území samotářů, což dle mého skromného názoru dost možná bude sebevražda, ale třeba ne, když s náma bude Una, neboli Serafina, bývalá alfa samotářů.

Než jsme odešli, Raimond pověřil dva své dobré bojovníky, aby zůstali v domě a hlídali Liron, takže to mě celkem uklidnilo. Sotva jsme vyšli z domu, všichni se začali měnit na vlky. S Raimondem jsme se na sebe podívali a taky se změnily na vlky. Potom jsme oba své vlčí oči upřely na Serafinu. Ona se zhluboka nadechla a přeměnila se na bílou vlčici.
Jdeme. Zavelel Raimond a rozeběhl se směrem k území nikoho.

Srovnal jsem krok s Unou, která díky tomu, že jsme oba zdědily rychlost po matce, běžela stejně rychle jako já.
Zvládneš to. Oznámil jsem jí přes vlčí komunikaci a ona po mě střelila modrýma vlčíma očima a chvíli bylo ticho a ozývalo se jen lehký dusání našich tlap o zem.

Tím si nejsem jistá. Už nejsem ta Serafina, která se stala alfou samotářů a šla proti vám. A už tamta Serafina ani být nechci. Odpověděla a já slyšel to nejistostu a strach v jejím hlase.
To nevadí. Jsi silná, proto za tebou šli. A půjdou za tebou znova. Podotkl jsem a byl si svými slovy téměř jistý.
No, jo, ale... jde o to, že co oni budou mít z toho, že nám pomůžou? Nic. Budou stále samotáři, takže vlastně nebudou mít důvod nám pomáhat. Podotkla a jo, asi možná měla pravdu.

Něco z toho mít budou... zbavěj se Flannagana a toho, že nás všechny ohrožuje.. ohrožuje i samotáře. Řekl jsem po chvíli.
Snad máš pravdu. Ozval se Cesan, kterej s náma srovnal krok. Pořád pro mě bylo tak zvláštní vědět, že jsou Cesan a Una druh a družka.
Ať žije alfa samotářů. Řekl jsem ještě přes vlčí komunikaci, než jsem přidal, oběhl Avital a srovnal krok s Raimondem.

Něco novýho? Ozval se Raimond. Ne, vlastně ne. Una si není jistá, jestli to zvládne... i když já doufám, že jo. Odpověděl jsem mu.
Ona to zvládne. Má krev Nightwordů a je členka Dubové smečky... divil bych se, kdyby to nezvládla. Podotkl Raimond a já mu musel dát za pravdu.

Netrvalo dlouho a vběhli jsme na území samotářů. Mějte se na pozoru. Ozval se Raimond. Pravda byla, že by na nás samotáři mohli kdykoliv zaútočit, protože tohle bylo jejich území a my tady neměli co dělat.

Doběhli jsme k jedný mýtince, jíž se říkalo Pláň samoty. Zastavili jsme na menším kopci, jestli se tomu dalo tak říkat. Já a Raimond jsme zastavili vedle sebe a potom se mezi nás postavila Una. Tak do toho, alfo samotářů. Ozval se Raimond a já věděl, že kdyby byl v lidské podobě, usmíval by se.

Trochu jsme od Uny couvli a tak jí udělali větší prostor. Ona mírně nervózně švihla ocasem... a potom zaklonila hlavu a hlasitě zavyla, až jsem nad tím zvukem nepatrně trhl hlavou. Její vytí bylo pronikavé a hlasité.

Sotva její vytí ustalo, na mýtinu vyběhli vlci.... hodně vlků, abych to trochu upřesnil. A vypadalo to, že dost z nich se na nás chystalo vrhnout, protože se jim pod srstí napínaly svaly, vrčeli a odhalovaly tesáky. Ovšem s Raimondem jsme se po sobě skoro až zmateně podívali ve chvíli, kdy Una hlasitě zavrčela a všichni samotáři přestali vrčet a odhalovat výhružně tesáky.

Una, neboli momentálně spíš Serafina, se přeměnila do lidské podoby a pár samotářů udělalo totéž.
,,Ráda vás zase vidím, věrní vlci . Myslím, že řada z vás si mě pamatuje, mám pravdu?" Zeptala se a všichni vlci, ať už v lidský podobě, nebo ve vlčí, ze sebe dostali buď souhlasný zavrčení, přikývnutí nebo trhnutí uchem, nebo něco podobnýho.

,,Jistěže si tě pamatujeme. Serafina Nightword, chvilková alfa samotářů." Ozval se jeden z nich a Serafina přikývla.
,,Přesně tak. A teď se sem vracím a žádám vás o pomoc." Prohlásila a všichni samotáři se po sobě podívali.

A potom, se začali rozestupovat. Vyšel tmavě šedivý vlk a vypadal vážně děsivě. Přeměnil se do lidský podoby, ale ani tak, nebyl nijak o nic míň děsivej. Měl temně hnědý oči a tmavý vlasy, byl jednoznačně starší než já a možná i o něco starší, než Raimond.
,,Dej nám jedinej důvod, proč bychom ti měli pomáhat, Serafino?" Zeptal se a samotáři chvíli hleděli na něj a potom se podívali na Serafinu.

,,Orlando, tebe jsem taky dlouho neviděla." Řekla Serafina, se stopou podráždění v hlase. ,,Jistěže ne, když jsem odešel, sotva tě samotáři začali poslouchat." Zavrčel podrážděně vlk oslovený jako Orlando. ,,Nemůžu za to, že samotáři začali poslouchat radši mě, než tebe." Zavrčela Serafina a všichni jsme sebou nepatrně cukly, když se Orlando přeměnil na vlka a vyrazil na Serafinu.

Ale naše sestra se taky přeměnila a rozeběhla se proti němu. Skočil po ní, ale ona se mu vyhla a zakousla se mu do zadní nohy, až Orlando bolestivě zavrčel. Serafina za jeho nohu trhla a on ztratil rovnováhu. Sotva ho pustila, zase se na ní prudce otočil a ona se mu zakousla do ucha.
Nějakou chvíli se tam spolu prostě jen prali a přesto, že on byl větší a silnější, ona svojí rychlostí a obratností se zvládala vyhýbat všem jeho pokusům jí ublížit.

Netrvalo dlouho, on skončil pod ní a ona se mu zakousla do krku, ale tak, aby ho nezabila. On zthunul a nehýbal se, jen bylo vidět, že panikaří.
Serafina ho pustila a on se vydrápal na nohy, couvnul od ní a ocas stáhnul mezi nohy, zatímco Una vrčela. A Orlando se jí podvoloval.

Una se vrátila k nám a zase se změnila do lidský podoby. ,,A teď vás, všechny samotáře, žádám o pomoc, proti mocnému Flannaganovi, synovi Tarana, kterej ohrožuje všechny území a všechny vlky, včetně vašeho území, který by mohl za čas chtít a včetně vás. Buď vás bude zabíjet, a nebo si z vás bude vybírat ty nejsilnější pro svojí smečku... ty slabý, nebo ty, kteří mu budou vzdorovat, zabije. Dokud tady bude, nemáte žádnou šanci na šťastnej konec. Protože on... on je peklo, v podobě vlka. Neskončí, dokud nebude mít obrovskou smečku a minimálně dvě území." Řekla Una a bylo vidět, že všichni samotáři se buď bojí a nebo znejistěli.

,,Společně ho můžeme porazit, i s jeho smečkou, která zatím není tak veliká, jak by jednou mohla být. Zvládneme to... a já vás povedu, jako vaše alfa. Povedu vás, budu s vámi bojovat a když to bude třeba, zemřu za vás, nebo zemřu po vašem boku. Tak co? Pomůžete nám zastavit započínající krutovládu Flannagana?!" Zeptala se hrdě a silně znějícím hlasem.
________________
Dneska určitě poslední kapitola. Další mám rozepsanou, ale dneska už jí nedokončím, uvidím jestli jí dokončím do zítra.

Mimochodem, příběh má nový cover a mě osobně se líbí víc ❤️