Spolu už navždy

3. Jednou nás zabije

Serafina ve smečce​ mi vůbec nevadí. Protože ta Serafina, která mě a Avital chtěla zabít, je pryč. Teď je z ní zlomená vlčice, která se mi ani nedokáže podívat do očí, natož mi ublížit.
_____________
Pohled Freyi

Pomalu jsem došla k domu smečky a chystala se otevřít dveře. Když se zamnou ozvalo vrčení.

Dostala jsem strach? Ne, nedostala. Ani malinko jsem se nezačala bát. Protože jsem tohle vrčení až příliš dobře znala. Nepatřilo nepříteli.... ale ani příteli. Patřilo jemu.

Otočila jsem se s úsměvem na tmavého vlka. Oči se mu změnily na lidské a pak se celý vlk přeměnil do lidské podoby. Usmál se.

,,Vážně mě poznáš i podle vrčení?" Zeptal se s údivem, ale pořád se usmíval. ,,Poznala bych tě kdykoli, kdekoli a jakkoli. Poznala bych i tvojí krev, kdybych jí ucítila." Odpověděla jsem s úsměvem.
,,Já bych tě poznal, i kdybych našel tvůj vlas." Řekl a došel ke mě.
Za pas si mě přitáhl blíž a opřel si čelo o to mé.

,,Miluju tě." Zašeptal. ,,Já tebe." Přejela jsem rukou po jeho tváři a věděla, že se mě chystá políbit. Proto jsem v poslední chvíli uhnula a rozeběhla se do domu. ,,Ty mě zabiješ!" Zařval zamnou s úsměvem a já slyšela, jak se zamnou rozběhl.

Doběhla jsem ke schodům a následně je celé vyběhla. Otočila jsem se a tak ho spatřila, jak stojí dole u schodů.

,,Ale copak, snad už Damien Nightworld nemůže." Zasmála jsem se. ,,Neprovokuj." Taky se zasmál, oči se mu změnily na vlčí a rozeběhl se po schodech.

Zatímco jsem se pořád otáčela, rozeběhla jsem se chodbou. A najednou jsem do někoho narazila. Spadla bych, ale osoba ně hned chytila.

,,Promiň, Raimonde." Usmála jsem a cítila, jak se něčí ruce obtočily kolem mého pasu.
Damien si mě přitáhl k sobě a políbil mě na krku, až jsem se zachvěla.

,,Hele, hrdličky.... chováte se jak malý. Víte, že už jste rodiče?" Zeptal se s povytaženým obočím Raimond.
Oba jsme s Damienem zavrčeli. Raimond zvedl ruce v obranném gestu a pomalu nás obešel. ,,Říkám, jak malý." Zasmál se a odcházel chodbou.

,,Mám tě." Zašeptal mi do ucha Damien. ,,Máš mě." Položila jsem si hlavu na jeho rameno. Stála jsem k němu zády. Zavřela jsem oči.

V tom se ozval řev naší dcery. Povzdechla jsem si a Damien zavrčel.
,,Jednou nás zabije." Řekl a pustil mě. ,,Ale ne. Dostali jsme se už přes tolik věcí, že nás nezabije naše vlastní dítě." Zasmála jsem se a rozešla se k pokoji Liron.

Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. ,,Už jsem tu." Vzala jsem jí do náruče. Začala jsem zpívat písničku, kterou vždycky máma zpívala mě.

***

Řekla bych, že to nebylo statisticky možné, ale moje dcera opravdu usnula.

Vešla jsem do mého a Damienova pokoje.
Damien ležel na posteli, do půlky těla nahý, a hleděl do stromu. Dokonce se nepohnul ani, když jsem vešla a zavřela dveře.

Šla jsem do koupelny a když se vrátila, on se nepohnul snad ani o milimetr. Ležel pořád stejně.
Lehla jsem si vedle něj.

Jedním prstem jsem se opatrně dotkla jeho jizvy a pomalu po ní přejela až na jeho břicho a zase zpět. Damien vydechl a otočil na mě hlavu.
Pak se nadzvedl a jeho rty konečně spočinuly na mých.

Přitáhl si mě k sobě a já si hlavu položila na jeho rameno. Jednou rukou si prsty propletl s mými.
,,Miluju tě." Zavřela jsem oči. ,,Já tebe taky." Zavřel oči a oba jsme usnuli.

Pohled Damiena

Otevřel jsem oči a rozkoukal se po tmavém pokoji.
Jasně, celej já, prostě se musím vzbudit uprostřed noci s tím, že mám žízeň, klasika.

Pomalu jsem se vymotal od Freyi a vstal. Kašlal jsem na tričko a do půlky těla nahý, vyšel z pokoje. Díky koberci, který se táhl prostředkem chodby, mě nestudily nohy.

Ale jakmile jsem sešel schody a vstoupil na ledovou zem vchodové haly, cítil jsem od nohou chlad. A to se nezměnilo ani v kuchyni, kde na zemi byly černé dlaždičky.

Došel jsem ke dřezu a do skleničky si natočil vodu.
Jakmile jsem uslyšel kroky, rychle jsem se otočil.

,,Co chceš?" Zeptal jsem se a znovu se napil ze skleničky. ,,Jen mám.... žízeň." Odpověděla se sklopeným zrakem.

Přejel jsem jí pohledem. Moje malá sestra Una, i ta nebezpečná samotářka Serafina, jsou pryč. Teď je to někdo jiný. Někdo, kdo o svůj život nestojí, ale nezabije se jen proto, že nechce ublížit Cesanovi, svému druhovi.

,,Pojď ke mě blíž." Promluvil jsem a ona se pomalu rozešla. Nedokázala odporovat už vůbec nikomu, ať už jí dal rozkaz jakýkoliv.

Taky měla bosé nohy. Ale narozdíl ode mě, měla aspoň tričko a byla normálně oblečená na noc. A chytrák Damien nemá ani to blbý tričko.

Zastavila kousek přede mnou. ,,A teď se na mě podívej." Promluvil jsem znova. Ale ona zakroutila hlavou a ruce se jí začaly lehce třást.
,,Ale no tak! Dělej, chci, aby ses mi podívala do očí." Lehce sebou cukla, pod tónem mého hlasu.
,,Nemůžu." Zašeptala a já z jejího hlasu poznal, že nemá daleko k slzám.
__________________
V další kapitola bude pokračování scény Damiena a Uny❤️