Spolu už navždy

10. Neztrácet naději

Všimla jsem si, že se přibližujeme k domu. Kolem nás se objevilo několik vlků a všichni se zajímali, kdo jsem. René nikomu neodpovídal a prostě vešel do domu.
__________________
Pohled Freyi

,,Freyo!" Uslyšela jsem hlas Colla. Pootočila jsem jeho směrem hlavu. Palcem mi opatrně setřel slzy.

,,Co tady dělá?!" Ozval se hlas Salvadora, Collova alfy. ,,Musel jsem jí odnést za bratrem. Asi se jí něco stalo." Odpověděl René a Coll si mě vzal do náruče.

Sotva se mi Salvador podíval do očí, jeho pohled zjemnil. ,,Hned zavolám alfovy Dubové smečky." Řekl a odešel.

Coll semnou šel do nějakého pokoje a René i jeho sestra, Layla, nás následovali.
Bratr si semnou sedl do nějakého křesla. Oddendal mi vlasy z čela. ,,Nebreč, prosím. Řekni mi, co se stalo." Naléhal na mě.

,,To je ale jenom čistě naše věc! Tak se nestarej!" Ozval se najednou pokojem Damienův hlas. Dostala jsem se od Colla a rozešla se k Damienovi. Okamžitě mě objal a vzal do náruče.

,,Chci vědět, co se stalo, je to moje sestra!" Zavrčel Coll. ,,Nevím, kde Freya teď byla. To z ní terpve dostanu. Ale unesli nám dceru. Tak hádej, jak se tvá sestra asi cítí." Odsekl Damien a Coll zalapal po dechu.
Potom už jsem vyčerpáním, jak psychickým, tak fyzickým, usnula.

Pohled Damiena

Sešel jsem s ní v náručí schody. Raimond se na ní podíval.
,,Je v pořádku." Řekl jsem. ,,Jen vyčerpáním usnula." Dodal jsem.

,,Děkuju, Salvadore." Řekl Raimond. ,,Nemáte za co." Odpověděl Salvador.

Když jsme došli domů, položil jsem Freyu do postele a šel za Raimondem.

,,Nenapadá tě, kde mohla být?" Zeptal jsem. ,,Asi věděla, kde ten únosce je." Odpověděl Raimond. ,,Takže šla za ním." Dodal jsem.

Musel jsem se vrátit do pokoje. Ona seděla na posteli. Když jsem vešel, podívala se na mě.
,,Půjdeme spát a zítra mi všechno řekneš, jo?" Neodpovídala a v mém objetí okamžitě usnula.

***

Dlouho mi trvalo, než jsem usnul. A když se tak povedlo, zase jsem se po chvíli vzbudil.

Vstal jsem a šel dolů do knihovny. Snažil jsem se najít všechno o smečce Tarana, ale vlastně jsem nenašel vůbec nic..... teda kromě mé sestry, která seděla na křesle a četla si.

,,Co tady vlastně děláš tak pozdě?" Zeptal jsem se chvíli potom, co jsem beznadějně hledal něco o Taranově smečce.

,,Čtu si." Odpověděla. ,,Proč tak pozdě?" Nechápal jsem. ,,Asi to mám po tobě." Řekla a mě došlo, že si nejspíš vzpomněla taky na to, jak jsem si často četl do noci, když jsem byl mladší.
,,Jo, asi jo." Přitakal jsem.

,,Neboj se. Vaše dcera bude v pořádku. Sama jsem zjistila, jak silní jste." Řekla a já jí přejel pohledem. ,,Jo, jenže.... Freya je psychicky na dně. Předtím, když jsme nevěděli, jak porazit tebe, to ona nám dala naději a řekla, že se bez boje nevzdáme. Ale teď.... žádnou naději nemá asi ani ona. Nebo tak aspoň vypadala." Řekl jsem nervózně.
,,Bude to v pořádku." Řekla znovu a já se nakonec vrátil do pokoje za Freyou a tentokrát usnul rychle.

Pohled Freyi

Damien mě ráno nechal, abych se umyla, ale pak už mě dostal do Raimondovi pracovny.

,,Tak jo.... kdes byla? A proč jsi vůbec odešla?! To ses dočista zbláznila?! Mohli tě zabít!" Zvýšil hlas Damien.

,,Musela jsem jít. Chtěla jsem najít naší dceru." Odsekla jsem.

Byla jsem pevně rozhodnutá, že jim neřeknu pravdu. Nemůžu. Damien by mě dneska večer nenechal odejít.
,,Nedostala jsem se moc daleko, protože mě hned za naším územím zastavili nějací vlci. Evidentně něco jako smečka toho, co nám unesl dceru." Řekla jsem.

,,A kde sis myslela, že Liron je?" Zeptal se Raimond. ,,V domě Diona." Odpověděla jsem. ,,Proč tam?" Nechápal Raimond. ,,Protože je to opuštěný dům, ale v docela dobrém stavu. Určitě v lepším, než dům bývalé Ledové smečky, kde bydlela chvíli Serafina." Pokrčila jsem rameny.

,,Jediné, co jsem se od těch vlků dozvěděla je, že únosce Liron se jmenuje Flannagan." Dodala jsem. ,,Zabiju ho!" Zavrčel Damien. ,,To nemůžeš. Podle mě, jestli se tam jen ukážeme, zabije Liron." Zakroutila jsem hlavou se slzami v očích. ,,Tak co budeme dělat?" Zeptal se Raimond. ,,Musíme něco vymyslet." Odpověděla jsem a povzdechla si.

***

Mezi tím, co jsme se snažili na něco přijít.... teda oni se snažili na něco přijít, uběhl už skoro celý den. A já za chvíli budu muset jít.
A jediná možnost, jak se dostat z domu je, dostat Damiena do postele dřív, aby dřív usnul a já tak mohla za Flannaganem ještě před soumrakem, jak je v plánu.

Seděla jsem už nějakou tu chvíli na posteli. Dost jsem se bála toho, že tohle bude možná poslední možnost, jak být pořádně s Damienem.

Proto, když vešel, jsem se zvedla a čekala, až ke mě dojde.
Když ke mě došel, omotal mi ruku kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. ,,Miluju tě, Fre." ,,Já tebe, Dame." Zašeptala jsem a políbila ho.

Pomalu jsem mu sundala tričko a on udělal totéž mě. Jeho rty sjely na můj krk a hned na to jsem ležela na posteli.

,,Vyřešíme to, Freyo. Všechno bude zase v pořádku. Jo?" Zahleděl se mi do očí. ,,Ty vždycky na něco přijdeš." Smutně jsem se pousmála a políbila ho.

Cítila jsem jeho horké tělo na tom mém a pomalu vydechla. ,,Miluju tě." Zašeptala jsem. ,,Taky tě miluju." Zašeptal on.
_________________
Možná vás to trochu překvapí, ale další kapitola bude asi trochu kratší a hlavně... bude z pohledu Flannagana. Nevím proč, ale rozhodla jsem se jednu kapitolu z jeho pohledu napsat❤️