Spolu už navždy

35. Už šílí

,,Nevzdávající se Damien se probouzí... a nemá rád, když na něj někdo zírá," řekl jsem s tichým zavrčením a pak jsem odešel z jeho pracovny a nezapomněl jsem zasebou zabouchnout dveře.
________________________
Pohled Damiena

,,Nemusel jsi po něm házet tu knihu," řekl Raimond a já ho rozhodně ignoroval. Seděl jsem v křesle v mým pokoji a četl si, zatímco Liron ležela na posteli a s něčím si hrála.
,,Nemohl jsem si pomoct, když tak zíral," zamumlal jsem sotva srozumitelně, protože jsem částečně vnímal knihu, kterou jsem četl.

,,No dobře, ale stačilo říct, aby na tebe nekoukal! Nemůžeš házet knihy po všech, kdo na tebe budou koukat a tobě se to najednou nebude líbit!" namítl a já se ho snažil ignirovat, i když uznávám, že to bylo těžší.
,,Pravda," ozval jsem se po chvíli. ,,nemůžu po všech házet knihy, ale jen proto, že nemám po ruce knihy pořád," řekl jsem a podíval se na něj. Chvíli na mě zíral jako na debila.
,,Ne, Damiene, nemůžeš po nikom házet knihy, protože se to nedělá. No dobrý, tahle konverzace je momentálně nad moje síly. Chtěl jsem ti jen říct, že vím, že jsi nervózní, ale Flannagan už dlouho čekat nebude. Chce tě zabít, chce se pomstít a ta pomsta ho za chvíli přinutí už něco začít dělat. Vím, že je to těžký... ale věř mi, zvládneme to," cítil jsem na sobě jeho pohled a aniž bych se na něj podíval, tušil jsem, že se povzbudivě pousmál.
,,Promiň, ale tvůj monolog jsem vnímal jen částečně, protože si čtu, jestli sis nevšiml," podíval jsem se na něj a povytáhl obočí. ,,To je sice hezký, ale máš tu knihu naopak," podotkl a já se na knihu zmateně podíval. ,,Ne, to nemám," odsekl jsem popuzeně.
,,Jasně, že nemáš, ale kdyby sis skutečně četl, tak to ani nezkontroluješ, protože bys věděl, že jí nemáš otočenou," ušklíbl se a pak odešel z mýho pokoje. Parchant.
Vztekle jsem knihu zavřel a hodil jí na zem. Pak jsem se zvedl, přešel k posteli a lehl si vedle Liron.

,,Neboj se, maličká, máma se ti vrátí, to ti slibuju. Bude v pohodě. Budeme zase šťastná rodinka," pousmál jsem se a ona se na mě na chvíli podívala a věnovala mi úsměv, kterej vypadal téměř jakoby se mě s ním snažila podpořit. No sakra, i to malý dítě má víc optimismu než já, skvělý.

Pohled Freyi

Dech se mi zadrhl v krku, když jsem uslyšela vrčení. Prudce jsem se posadila a podívala se na vlka... v mým pokoji právě stál vlk a koukal na mě. Vrčel a odhaloval hrozivé tesáky.

A pak se ke mě rozeběhl. Srdce jakoby se mi zastavilo a já prudce vyskočila z postele a tak se vyhnula jeho smrtícím tesakům. Znova se po mě ohnal a mě nenapadlo nic lepšího, než ho kopnout. A skutečně jsem zasáhla čumák, takže se vlk na chvíli stáhl. Chtěla jsem vběhnout do koupelny, ale zase byl těsně zamnou. Prudce jsem zastavila, otočila se jeho směrem a přeměnila se. Hrozivě jsem zavrčela a viděla ten údiv v jeho vlčích očích. Ale nezastavil, takže když ke mě doběhl, zakousla jsem se mu do přední nohy a pak jsem zakňucela, když se mi jeho tesáky zákusky do kůže za krkem.

,,Dost," ozvalo se pokojem, bolest ustala, když mě vlk pustil, stáhl se a přeměnil se na člověka, zatímco zacouval k Flannaganovi. A já se na ně zmateně podívala. Flannagan se usmíval trochu jako psychopat a vlk vedle něj poslušně stál a hleděl do země. Tak moment, to měl bejt nějakej trénink nebo co?!

Přeměnila jsem se a postavila se. ,,Chcípni sakra! Tohle není vtipný!" zaprskala jsem vztekle, ale Flannaganův výraz se nezměnil, pořád se usmíval a to dost škodolibě. Položila jsem si ruku na místo za krkem, kde jsem cítila, že mi teče krev.
,,Ber to jako cvičení. Je fajn vědět, že se dokážeš bránit hned po probuzení," zasmál se a mě opakovaně ruply nervy, takže jsem se na něj rozběhla. Vlk co se semnou pral chtěl svýho Alfu bránit, ale Flannagan ho zastavil jediným mávnutím ruky a vyrazil mi naproti. Téměř mě chytil pod krkem, ale já se jeho ruce vyhnula a kopla jsem ho do kolene. Airril mě přece jen něco naučil. Téměř jsem znala jejich taktiku boje a to byl důležitej klíč, kterej jsem potřebovala.

A pak se ozvalo moje vzteklý vrčení, když mi podrazil nohy, přičemž jsem spadla na zem, a vytáhl mě zpátky na nohy tak, že mě chytil pod krkem a prostě mě vytáhl na nohy a moje hrdlo pevně stiskl, až jsem mu do ruky zaryla nehty a zalapala po dechu.
,,Je fajn, že tě Airril něco naučil. Ale nezapomínej, že já mám vždycky trochu jinou taktiku boje, než moji vlci," vysmál se mi přímo do obličeje a já k němu zvedla vražedný pohled.

,,A vida, no konečně... vlčice v tobě už začíná bez Damiena šílet. Což znamená, že to samý se děje Damienovi. Pověz mi, Freyo, jak vypadá Damien, když vlk v něm šílí?" zasmál se a mě z toho krutýho smíchu přejel mráz po zádech. Trochu uvolnil stisk mýho hrdla a já se konečně zvládla nadechnout. ,,Což znamená, že můj plán se konečně může dát do pohybu. Moji vlci se prát umí a Damien už bez tebe šílí... blíží se konec mýho čekání na pomstu," pustil mě a já sjela k zemi a znova se prudce nadechla. Pomalu si ke mě dřepl a když promluvil, jeho hlas byl tišší, ale zněl mnohem víc hrozivě. ,,Damien, když šílí, přestane být člověkem... a stane se zvířetem. Jakmile tě uvidí, přeskočí mu a bude se chtít jen dostat k tobě... a zabít ho, pro mě bude mnohem jednodušší. Bude to jako zabít zmatený zvíře," ušklíbl se, vytáhl se na nohy a podíval se na svýho vlka. ,,Ještě trénujte dneska do noci... zejtra si všichni odpočineme a pozítří... bude masakr," řekl a onen vlk kývl a odešel.

,,Hra začíná, moje malá Freyo," usmál se a pak zmizel z mýho pokoje. A mě se do očí nahrnuly slzy. Jenže já si teď nemohla dovolit být slabá. Moje smečka mě bude potřebovat a já nesmím být slabá!
Proto jsem se dostala na nohy a setřela si pár slz, co opustily moje oči.
_______________________
Vím, tahle kapitola nic moc, příště bude lepší.
Nicméně myslím, že tak nějak napůl zmizel ten blok, kterej jsem měla a nedokázala jsem napsat téměř nic, proto jsem dlouho nevydávala kapitoly, protože kdybych se do toho nutila, nebylo by to ono. Nicméně momentálně už mám předepsaných pár dalších kapitol a budu je postupně opravovat a vydávat. Samozřejmě ne najednou, ale už nebudete muset dlouho čekat na další kapitolu.