Spolu už navždy

22. Nikdy nepodceňuj soupeře

,,U bohyně.... můj otec mi lhal. Můj otec mi lhal. I v posledních chvílích, když jsme utíkali před Dinovými vlky." Do očí se mi nahrnuly slzy.
__________________
Pohled Damiena

,,Tak co? Našel jsi něco?" Zeptal jsem se Raimonda, když jsem vešel do knihovny.

Povzdechl si. ,,Ne." Odpověděl. Na stolu byli knihy. I na zemi nějaké ležely.
,,Sakra!" Zavrčel a knihu, kterou měl v ruce, hodil na stůl.

Přistoupil jsem k němu. Podíval se mi do očí. ,,Nemůžu nic najít. Prostě..."
,,Je toho moc." Doplnil jsem ho. Přál jsem si, aby tady byla Freya. Ta by měla chladnou hlavu a našla by, co by potřebovala.

,,Ptal jsem se Samanthy, co ještě Freya říkala..." Na chvíli se odmlčel. ,,Flannagan ti chce ublížit. Proto si tam chtěl nechat Freyu, nebo Liron." Řekl a já protočil očima.
,,Jasně, že mi chce ublížit. Kvůli Taranovi." Povzdechl jsem si.

,,Počkej.... Flannaganova smečka jsou samotáři a zbytek Taranovi smečky.... ty jsi říkal, že jsi jeho zástupce zabil." Řekl zamyšleně.
,,Jo... a Kellys říkala, že je na straně Flannagana z osobních důvodů." Přemýšlel jsem. ,,Osobní důvody.... což je Flannagan." Pokýval hlavou.

,,Sakra..." Zašeptal jsem a začal projíždět knihy na jednom z regálů.
,,Flannagan.... chce se mi pomstít za smrt Tarana... Kellys s ním je z osobních důvodů. Jasně, že jméno Flannagan znáš." Konečně jsem tu knihu našel.

Chvíli jsem v ní listovala jako šílenec. A jemu už to nejspíš taky docházelo.
,,Proto za ním bývalá smečka Tarana jde..." Dodal jsem a zastavil na jedné stránce.

,,Flannagan..." Zašeptal Raimond při pohledu na rodokmen. Potom jsme se po sobě podívali a oba zalapali po dechu.

Pohled Freyi

,,On mi.... lhal mi." Zašeptala jsem.
,,Dion zabil mojí rodinu jen proto, že chtěl mě." Slzy mi stekly po tvářích.
Měla jsem chuť sjet na kolena a začít nezastavitelně brečet a snad i řvát, dokud bych vyčerpáním neusnula bezesným spánkem. Ale kdybych se tý bolesti a výčitkám svědomí teď poddala, zlomilo by mě to. Nezvládla bych to dál. Takže tu bolest přijmu teprve, až budu u Damiena, až nebudu potřebovat naději a vnitřní sílu. Teď potřebuju být silná, kvůli mojí rodině... mojí smečce.

Flannagan ke mě došel. ,,Jsi o hodně silnější, než sis myslela." Podíval se mi do očí.

,,Nejsem... ne bez mé rodiny." Taky jsem se mu podívala do očí.
,,Nemůžu tě nechat jít!" Zavrčel.
,,Proč ne?! Proč chceš zabít Damiena?!" Zařvala jsem na něj.

,,Zabiju ho, protože mi zabil otce! Zabil Tarana a já zabiju jeho!" Zavrčel a já pootevřela pusu.
,,Ty jsi syn Tarana..." Zašeptala jsem.
,,Ovšem, že jsem.... proto chci zabít Damiena. Taran kdysi Kellys přijal jako vlastní, protože v ní viděl potenciál. Tvůj otec mě učil bojovat. Než ho Taran vyhnal ze smečky, protože tvůj otec si vybral družku místo smečky.... ano, Freyo, Taran byl alfa tvých rodičů." Řekl a já zalapala po dechu.

,,Kde je tvoje matka?" Zeptala jsem se nechápavě. ,,Zabil jsem jí. Trápila se, protože jí Damien zabil druha. Už nemohla. Tak jsem jí zabil." Řekl a já myslela, že mi moje srdce vyskočí z hrudi.

,,Jsi jenom vrah! Stejně jako byl Taran! A co si myslíš?! Že ti zabití Damiena vrátí otce?! I kdyby to šlo, já bych byla ta, která by Tarana znova zabila! Protože on zabil rodiče mého druha!" Zavrčela jsem.

Chytil mě pod krkem a přirazil ke zdi.
,,Nic mi otce nevrátí! Ale pomstím ho! A ty, ani nikdo jiný, mi v tom nezabrání! Snažila ses najít moje emoce a city.... Damien mě jich zbavil! Měl jsem city, než mi zemřel otec! Teď už pro mě city nic neznamenají! Zabil bych i vlčici, která je pro mě jako sestra, kdyby se mi postavila do cesty!" Zavrčel a jeho oči se změnily na modré vlčí.

,,Láska pro mě nic neznamená! Ani přátelství, nebo rodina! Všechno jsem obětoval, abych mohl zabít Damiena! Nikdy se do nikoho nezamiluju a i kdyby, tak ho radši zabiju! Jestli si myslíš, že když budeš brečet a chtít domů, obměkčís moje srdce?! To se nikdy nestane! Nikdo z mé smečky pro mě nic neznamená.... všichni jsou jen prostředky k dosažení cílů. Nikoho nemiluju a nikdo pro mě nic neznamená. A to ani tohle..." Řekl a políbil mě.

Na chvíli jsem ztuhla, protože jsem to vážně nečekala. Potom mě něco napadlo. Můžu ho zabít. A v jediné sekundě mě napadlo celej plán... i když ten plán obsahuje Flannagana líbat, přestože je mi z toho nanejvýš špatně.

Prohloubil polibek a já se musela sakra přemáhat, abych mu omotala ruce kolem krku a nepozvracela se. Začala jsem spolupracovat.
Potom jsem se jednou nohou opřela o zeď. Chystala jsem odrazit se nohou od stěny, dostat ho na zem, přeměnit se a zabít ho.

Přesunul ruku na můj krk. Tři, dva, jedna.... Jeho ruka pevně stiskla můj krk, odtáhl se ode mě a znovu mě prudce přirazil ke zdi, přičemž mi druhou rukou přišpendlil ruce nad hlavou.

Podíval se mi do očí. Ušklíbl se.
,,Nejsem blbej, Freyo. Vím, že bys mě nikdy nelíbala, kdybys neměla plán. Máš druha.... kdybys něco neplánovala, nelíbala bys mě. Navíc jsem měl ruku na tvým krku a cítil tvojí tepnu... podle toho se dalo poznat, že se chystáš něco udělat, protože ti zrychlil tep a tvoje krční tepna mi silně bila do ruky. Jsi tak naivní. Jsem zkušenější bojovník." Usmál se.

Vykopla jsem nohou a zasáhla jeho koleno. Zavrčel bolestí a potom mi vrazil takovou facku, že jsem se sesunula k zemi a omdlela.
_____________
Tak... co říkáte na tuhle kapitolu?
Co říkáte na to, že je Taran jeho otec? A na to, co udělal Flannagan ke konci?❤️