Spolu už navždy

25. Volnost v lese

Po chvíli se z docela dálky ozvalo slabé zavytí. Po tom už jsem se přeměnila na vlka a bez přemýšlení se vydala za zvukem Flannaganova vytí.
________________
Pohled Freyi

Po chvíli běhu jsem zastavila a rozhlédla se. Avšak jeho jsem nikde neviděla a ani neslyšela.

Zaklonila jsem hlavu a zavyla. Znovu se ozvalo jeho vytí a já se znovu dala do běhu.
Prudce jsem zastavila, protože jsem si byla přesně jistá, že je někde tady.

Najednou se ozvalo zavrčení a než jsem se stačila nadechnout, skončila jsem pod mohutným vlkem.
Zavrčela jsem a pokusila se z pod něj dostat, ale nešlo to.

Pusť mě! Zavrčela jsem a podívala se do jeho světlých očí. Levé oko ledově modré a pravé s nádechem do hnědé. V lidské podobě v tom modrým s nádechem hnědé, měl i nádech zelené.
Tak mě dostaň dolů! Zavrčel nazpět. Byl moc silnej.

Začal ke mě sklánět hlavu a já zabodla pohled do jeho tesáků. Zaryla jsem mu zadní nohy do břicha, ale s ním to ani nehnulo.

Na mě nemáš. Ozval se znovu jeho hlas a slezl ze mě. Se zavrčením jsem se postavila.

Poběž. Aspoň to zvládni. Úplně jako bych slyšela, jak se uchechtl​. Rozeběhla jsem se za ním. Po chvíli jsem ho doběhla.

Vždycky, když jsem běžela lesem, cítila jsem se volně. A to i teď. Les mi prostě přinášel zvláštní pocit volnosti. I když jsem cítila, jak moc mi chybí rodina a smečka.

Nepřemýšlela jsem, kam běžíme, ale ještě jsem přidala. Flannagan mě předběhl a já ještě přidala. Nevnímala jsem, jestli běžím po rovině, do kopce, z kopce.... prostě jsem běžela.

Flannagan zmizel v křoví a já jím taky proběhla. V ten moment se přede mnou rozevřel obrovský les.... a taky sráz dolů.
Věděla jsem, že bych to nestihla ubrzdit.
Flannagan mě srazil na zem. Hned potom jsem se postavila a došla ke srázu. Hleděla jsem na velikej les. Všude se rozprostíraly stromy, mýtiny. Bylo to dokonalý.

Přeměnila jsem se do lidské podoby.
,,Nádhera." Dostala jsem ze sebe a uchváceně to pozorovala.

Znovu jsem se přeměnila na vlka a rozeběhla se podél srázu. A běžela bych podél něj i dál, ale zastavila jsem, když se nalevo rozprostřela mýtina.

Běžíme zpátky. Ozval se Flannagan. Ne, nemusím s ním jít... mohla bych mu utéct. Sotva jsem se chystala rozeběhnout pryč, zpoza stromů se vynořilo několik vlků.
Nedělej žádný blbosti. Zavrčel Flannagan a rozeběhl se mezi stromy. Se zavrčením jsem ho následovala.

Běžela jsem za Flannaganam a s námi běželo i několik vlků, kteří nás evidentně na příkaz Flannagana sledovali.

Po chvíli jsme doběhli k domu. Přeměnila jsem se do lidské podoby, stejně jako Flannagan.

A najednou naproti nám, zpoza stromů, vyšel šedivý vlk.
Přeměnil se do lidské podoby a moje srdce vynechalo úder.
,,René...?" Zašeptala jsem nechápavě.

,,Kdes byl?!" Zavrčel na něj Flannagan a René sklopil zrak k zemi.
,,Omlouvám se.... nemohl jsem se zbavit sestry." Odpověděl a zvedl zrak. A já byla stále v šoku.

,,Fajn. Buď užitečněj a jdi na hlídku na jižní část území." Nařídil mu Flannagan. René poslušně přikývl, přeměnil se na vlka a zmizel mezi stromy.
__________
Omlouvám se, že je kapitola krátká, ale už mi nešlo nic víc vymyslet.. další kapitola bude delší ❤️