Spolu už navždy

1. Bratr

Pohled Freyi

Miluju to ticho. To ticho, které mi moje milovaná dcera často nepřináší. Ale les ano. Les je pokaždé tak tichý a klidný.

A proto se zhluboka nadechnu a pomalu vydechnu. Konečně můžu být chvíli sama a v klidu.

Přeměním se na vlka a rozeběhnu se lesem. Přeskočím hranici našeho území a vběhnu mezi stromy na území cizí. Tohle území už dlouho nikomu nepatří.

Vběhnu do starého a neudržovaného domu....do domu, kde jsem trávila svých nejhorší sedm let mého života.....je to dům Diona, vlka, který mě tolik let držel jako vězně.

Ale teď je to všechno pryč. To Damien mě zachránil. A já mu to nikdy nezapomenu.

Přeměnila jsem se do lidské podoby a pomalu vyšla schody. Vešla jsem do pokoje, který mi kdysi patříval. Pomalu jsem rukou přejela po polesti postele a vydala se do bývalé Dionovi pracovny.

Sedla jsem si na místo, kde kdysi sedával on. Pokaždé jsem seděla předním a třásla se strachy, co po mě bude zase chtít. A to už nebude, už nikdy. Už nikdy se ho nebudu bát, protože je po něm.

Vstala jsem, vyšla z pracovny a seběhla schody. Vyšla jsem ven a pomalu procházela lesem, směrem k místu, kde jsem pokaždé zahrabávala vlky z Dionovi smečky, které sám zabil.

Zastavila jsem a zahleděla se na místa, kde bylo jasně vidět, že tam hlína byla rozkopaná. Ne, nepamatuju si, kolik mrtvých vlků jsem tady zahrabala.

Naproti mě, z jiného území, se ozvalo zašustění listů. Oči se mi změnily na vlčí a já se chystala přeměnit, když zpoza stromů vyšel stříbrný vlk a přeměnil se.
Oči se mi změnily zpět na lidské. ,,Colle." Vydechla jsem úlevou.

,,Co tady děláš, Freyo? Čekal bych, že se na Dionovo území s radostí už nikdy nevrátíš." Řekl nechápavě.
,,To nejsi sám." Pomalu jsem k němu došla. ,,Tak co tu děláš?" Zeptal se znovu.

,,Musela jsem se sem vrátit. Protože vím, že mě Damien zachránil." Pousmála jsem se. ,,Chápu to." Taky se pousmál. Došla jsem k němu a podívala se mu do těch tmavých očí. Pak mě objal, jako bratr sestru.

,,Jak se vlastně máš?" Zeptal se a pomalu jsme se rozešli vedle sebe. ,,Unaveně. Moje dcera mě moc nenechá spát." Povzdechla jsem si. ,,To se spraví. Zase budeš normálně spát." Řekl klidně.

,,A co Damien?" Ptal se dál. ,,Damien je.... taky unavený, ale je na něm vidět, že je šťastný. A já taky." Usmála jsem se. ,,Jsem rád, že už konečně máš to, co sis zasloužila." Usmál se a na chvíli se na mě podíval. ,,Jo. Je to zvláštní. Jak jsem ze začátku​ Damiena nesnášela, než mi došlo, že on je všechno​, co jsem kdy potřebovala." Hleděla jsem na zem.

,,A já jsem rád, že máš někoho, kdo je schopný tě bránit za každou cenu. A tvá dcera.... má ty nejlepší rodiče." Když to dořekl, musela jsem se zasmát. Jo, bratr mi pokaždé uměl zvednout náladu. Ať se děje cokoli.

Najednou se ozvalo vrčení. Rychle jsme se na sebe a Collem podívali. Pak jsme se oba přeměnili na vlky a on se postavil přede mě. Začal vrčet.
Zpoza stromů vyšel vlk šedivé barvy.

René. Zavrčel Coll. Došlo mi, že to je taky hlídkař a vlk ze smečky Colla. Co tady dělá?! Na našem území! Zavrčel vztekle vlk, jehož Coll nazval René.
Je tu semnou. Odsekl Coll. Nemá tu co dělat. A ty to víš. Dodal René. Není hrozba. Bránil mě Coll. Ale dobře víš, že ať je tvá sestra nebo ne, náš alfa ti jasně řekl, že by na naše území neměla chodit. Zavrčel vlk a přejel mě pohledem, přičemž jsem zavrčela já.
Vidíš? Vrčí na mě na mém vlastním území. Zkroť si sestřičku. Odsekl René.

Kdybys neprudil, tak nevrčí! Ozval se znovu Coll. Pak se můj bratr přeměnil a rukou mi naznačil, abych udělala totéž. Sice jsem nechtěla, ale když se přeměním, dávám tím najevo, že nejsem hrozba. Tak jsem se nakonec přeměnila a postavila se vedle Colla.
Potom se k mému údivu přeměnil i René.

,,Nemáš tu co dělat!" Řekl hned mým směrem. ,,Neprovokuj, René." Oslovila jsem ho jménem a nemohla si nevšimnout, že sebou při oslovení nepatrně trhl.
,,Víš dobře, že tu nejsem, abych někomu ublížila. Jen mluvím se svým bratrem." Dodala jsem a prohrábla si rukou vlasy.

,,Mě je jedno, z jakého důvodu tu jsi. Nemáš žádné právo na našem území být!" Zavrčel. ,,Mám tu bratra! Budu sem chodit. Zkus mě zastavit!" Taky jsem zavrčela a oči se mi změnily na vlčí.

,,Freyo! René! Dost, chováte se jako malý!" Zavrčel Coll a mé oči se vrátily do normálu. ,,René, co kdybys už odešel? Freya taky už půjde." Dodal naštvaně Coll.

René se chystal něco říct, když zpoza stromů vyšel černý vlk.... vlčice. Přeměnila se. ,,René!" Skoro až zařvala a oslovený sebou trhl.

,,Nech je být! Jsou to sourozenci!" Došla k němu a dala mu lehký pohlavek. ,,Omlouvám se. Za sebe a převážně za bratra." Pokynula k Renému a já pochopila. René se bojí vlastní, starší sestry.
,,Vystřel!" Zavrčela na svého bratra. On jí poslechl, přeměnil se a zmizel mezi stromy.
,,Děkuju, Laylo." Usmál se Coll. ,,Není za co. Já respektuju, že je to tvá sestra. René je idiot." Řekla a pak se podívala na mě. ,,Ráda jsem tě viděla, Freyo. Coll o tobě často mluví." Usmála se, přeměnila se na černou vlčici a zmizela mezi stromy v místě, kde před chvílí její bratr.

,,Layla je fajn. René je blb." Ozvala jsem se a Coll se uchechtl a na souhlas přikývl. Pak jsme šli dál lesem.