Spolu už navždy

7. Lorenzo

Po chvíli, kdy jsem bez hnutí stál na místě, mi došlo, že už nejsem sám. Asi vážně byla blbost, chodit na území samotářů.
___________________
Pohled Damiena

Přejel jsem pohledem několik samotářů. A zavrčel.

Vážně chcete bojovat?! Zeptal jsem se naštvaně, uši stáhl k hlavě a znovu zavrčel. Několik samotářů o krok couvlo, uši stáhly k hlavě a ocas svěsily, aby dali najevo, že se mi podvolují.

V tom se ozvalo vrčení a všichni samotáři utekly. Už jsem nestál v obklíčení samotářů, ale jiné smečky.

Vlk přede mnou měl tmavě hnědou barvu a jeho tělo se mohlo pyšnit hned několika jizvami.

Jsi Damien, že? Zeptal se. Pohledem jsem přejel vlky, které kolem mě stáli. Vlk přede mnou, očividně alfa, jim dal znamení a oni mě přestali obkličovat. Ano, jsem Damien. Kdo jsi ty? Zeptal jsem se nechápavě.

Lorenzo. Odpověděl. A já si vzpomněl rychleji, než jsem se stačil byť jen nadechnout.

,,Raimonde, Damiene.... tohle je můj dlouholetý přítel, Lorenzo." Představil Adrien, náš otec, toho muže před námi. Letmo jsem se podíval na Raimonda. Ten nervózně polkl, ale jakožto budoucí Alfa, přistoupil k Lorenzovi a podal mu ruku. Potřásli si.

,,Lorenzo má smečku kus od nás. Naše smečky udržují mír." Dodal otec.

*

,,Kde je ta smečka, jejíž alfa byl přítel našeho otce?" Zeptal jsem se nechápavě. ,,Takové věci momentálně neřeším, Damiene. Našeho otce včera našli mrtvého. Ale asi ta smečka odešla." Odpověděl. Naštval jsem se. ,,Vím, že otec umřel! Byl jsem tam taky! A vím, proč umřel!" Zavrčel jsem. ,,Damiene.... zkus mít chladnou hlavu...." Přerušil jsem ho. ,,Chladnou hlavu?! Ten kretén Taran, nám zabil vlastně celou rodinu. To, že ty nic neuděláš, neznamená, že já taky budu sedět doma!" Odsekl jsem.

Nechápavě jsem na vlka koukal. Ten Lorenzo? Zeptal jsem se. Ano, ten, co odešel po smrti svého přítele... po smrti tvého otce. Přitakal.

Okamžitě jsem se přeměnil a on udělal totéž. ,,Co tady děláš?" Zeptal jsem se. ,,Vrátil jsem se domů. Jenže to jsme museli projít přes území samotářů." Odpověděl.
Na pravé ruce měl tři škrábance. Museli mu tam zůstat jizvy, protože chtěl, aby mu tam zůstaly.

,,Takže se vracíš?" Ptal jsem se dál. ,,Vracím." Odpověděl. ,,Jak daleko je vlastně tvoje bývalé území?" Možná, že mé otázky byly trochu otravné, ale chtěl jsem odpovědi. ,,Přibližně tři kilometry od vašeho území." Odpověděl.

Lorenzo byl muž, kterému bylo přibližně čtyřicet. Takže už zkušený alfa.
,,No nic, Damiene. Zase se uvidíme. Ale už musím jít." Chystal se přeměnit na vlka. ,,Kde máš zbytek smečky?" Zeptal jsem se na poslední otázku. ,,Nejsme silná smečka." Tahle jediná věta stačila, aby mi došlo, že je dost veliká část jeho smečky mrtvá.

Přeměnili se na vlky a zmizely. Znovu se mi do hlavy vloudila myšlenka na děsivého černého vlka, který tady ještě před chvílí byl. Nevím, co to bylo za vlka, nevím proč se tak moc podobal Taranovi, ani kde se tady vzal. Ale je mi to jedno. Je to zase jen další samotář.

Přeměnil jsem se a vyrazil domů. Už bych zase rád byl doma. Taky musím Raimondovi sdělit, že se Lorenzo vrací domů.

***

Vešel jsem do bratrovi pracovny. ,,Hádej, kdo se vrací domů." Usmál jsem se. Nechápal.

,,Pamatuješ na dlouholetého přítele našeho otce, Lorenza?" Povytáhl jsem obočí. ,,Jasně, že jo." Odpověděl. ,,Potkal jsem ho na území samotářů. A prý se vrací domů." Řekl jsem.

,,Cos dělal na území samotářů?" Nechápal. ,,Jen jsem tam omylem vběhl. To je fuk." Mávl jsem nad tím rukou.
,,Upřímně je mi vážně jedno, jestli se Lorenzo vrací. Byl to otcův přítel. Já s Lorenzem nechci mít nic společného. Akorát by mi mého otce, který se jako srab vzdal života, připomínal. Ať si Lorenzo zůstane na svém území, ale sem ať neleze." Řekl a já chápavě přikývl. Vlastně měl pravdu.

Pohled Freyi

Věděla jsem, že už se Damien vrátil, cítila jsem jeho přítomnost po celém domě. A to mě uklidnilo.

Vešla jsem do pokoje Liron a následně zjistila, že není v postýlce. Napadlo mě, že jí má třeba zase Samantha, nebo Damien, možná i Raimond nebo Avital. Třeba se odvážila na mou dceru sáhnout i Serafina.

Proto jsem nejdřív našla Samanthu, která mi s klidem oznámila, že Liron dávala do postýlky. Našla jsem i Cesana se Serafinou, ale byli spolu, bez mé dcery. Pak jsem šla do pokoje za Avital, kde si Avital četla, taky sama. A pak jsem vešla do pracovny Raimonda.

,,Tak jo, mě to ale moc vtipný nepřipadá. Kde je?" Zeptala jsem se naštvaně. ,,Kde je kdo?" Zeptal se nechápavě Damien a oba dva se tvářili stejně nechápavě. ,,Není to vtipný! Kde je Liron!?" Zvýšila jsem hlas.
,,Já nevím. Byla v pokoji." Nechápal Damien. Raimond se mračil.
,,Řekněte mi, prosím, že je to vážně jen vtip." Můj hlas se začal trochu podobat hysterickému.

,,V klidu, Freyo. Najdeme jí. Někde tady bude. Jdu všem říct, ať jí najdou." Usmál se Raimond a odešel.
,,Damiene...." Otočila jsem se na něj se zoufalstvím vepsaným v očích. Damien mě objal. ,,Jdeme jí hledat. Bude někde v domě. Neboj se, neutekla." Řekl a já se smutně uchechtla.
___________________
Pokusím se další kapitolu vydat co nejdřív, protože předpokládám, že vás zajímá, kam zmizela Liron😉