Spolu už navždy

36. Společně jsme silný

Moje smečka mě bude potřebovat a já nesmím být slabá!
Proto jsem se dostala na nohy a setřela si pár slz, co opustilo moje oči.  
_____________________
Pohled Freyi

Dala jsem si sprchu a doufala jsem, že ta rána za krkem se rychle zahojí a nebude moc krvácet.
Po sprše jsem se převlíkla a šla dolů, protože jsem vážně chtěla něco k jídlu. Připadala jsem si vážně slabě a já potřebovala zesílit, jestli už se blíží tolik očekávaný boj.

Vešla jsem do kuchyně a můj zrak padl na... Reného, vlka z Collovi smečky, který podle jeho vlastních slov zrazuje svojí smečku za dobrým úmyslem, a stál u linky s někým, s kým si povídal. Povídal si s tou vlčicí, kterou jsem tady ještě neviděla. A oba se na mě podívali. ,,Tak tady je ta Freya, dcera Aarona a družka Damiena. Je mi tě upřímně líto. Nikdo si nezaslouží mít za druha Damiena," řekla s falešným úsměvem. A jedno bylo jasný, už teď jí nesnáším. ,,A ty jsi kdo? Někdo, kdo mi závidí že vůbec mám druha?" ten falešnej úsměv jsem jí mile ráda oplatila.

A ať už teď chtěla říct cokoliv, René jí předběhl. ,,Ona a další vlci jsou nový posily Flannagana," Vážně by mě zajímalo, kde ten Flannagan bere nový posily. Jestli ale tady přibudou ještě nějaký vlci, tak to máme prohraný. ,,Tak či tak, tvoje smečka nemá šanci," ušklíbla se vlčice a pak zmizela z kuchyně.

Jen jsem zavrčela a přešla k lince, kde jsem si začala dělat něco k jídlu, měla jsem hlad a potřebovala jsem nabrat nějakou tu sílu. Na chvíli jsem ztuhla, když se ke mě René naklonil. A pak se jeho tichý hlas ozval u mýho ucha ,,Coll, tvůj bratr... byl za naším alfou, Slavadorem... a Salvador pomůže vaší smeče," chvíli po tom, co to dořekl, se kuchyň naplnila známým pachem... byl to Flannagan, to jsem věděla jistě, protože jeho pach... no, takhle nějak bych si asi představovala pach smrti. Takže jsem musela udělat cokoliv, co by zakrylo to, že mi René právě řekl cený informace.
,,Ty lžeš!" zavrčela jsem, jakoby mi řekl něco zlýho a odstrčila ho od sebe. ,,Damien je silnější, než si myslíš!" dodala jsem a on naštěstí pochopil, s úsměvem zkroutil hlavou a pak prošel kolem Flannagana a odešel z kuchyně.

,,Copak ti řekl... malý René, co zradil vlastní Soumračnou smečku a taky vlastní sestru?" zeptal se a já v jeho hlase zase slyšela škodolibost... vlastně už jsem si na to zvykla
,,To tě nemusí zajímat! Už žádný další tréninky, když spím!" zavrčela jsem a začala jíst svoje jídlo. Jestli pozítří začne tolik očekávaný boj, budu si ještě muset odpočinout, abych to zvládla jak psychicky, tak fyzicky.
,,Náhodou jsi mě překvapila. Na to, že jsi sotva vstala, ti ta sebeobrana šla dobře," pochválil mě jak malý vlče, který se učí prát.

,,Pozítří zemřeš, Flannagane... tak si užij zítra poslední den života," prošla jsem kolem něj a uslyšela jeho tichý smích. ,,Jestli si vážně myslíš, že tvoje smečka a jejich posily vyhrajou, tak jsi hodně naivní, mnohem víc, než jsem si myslel," řekl a já se na něj podívala. ,,Moje smečka se nevzdává, jestli ti to ještě nedošlo," řekla jsem a s tím jsem odešla.

Pohled Damiena

V noci jsem téměř nespal, nešlo to. A teď bylo ráno, další ráno bez mojí milovaný Freyi.

Začínal jsem mít už vážně šílený pocit, že mi hrábne. Každej den... vlastně každá hodina bez Freyi, mě ničila. A moje vlčí já... to bez ní bylo šílený, jinak jsem to říct ani nemohl. Cejtil jsem, jak se někde hluboko uvnitř mě rodí zvíře, který jestli se skutečně dostane na povrch, už nikdy ho nedostanu pryč. A já se tak úplně nemohl stát zvířetem, měl jsem dceru a ta mě bude potřebovat... a Freya mě bude potřebovat.

Vyběhl jsem z území Dubové smečky a po chvíli jsem vběhl na území nikoho. Po chvíli jsem slyšel, že někdo běží zamnou a bylo mi jasný, že je to nějakej samotář.
Nejsem nepřítel. Upozornil jsem ho přes vlčí komunikaci a ještě přidal. Po chvíli jsem vběhl na velikou mýtinu a zamířil jsem přímo ke skupině vlků, ležících na zemi na slunci, evidentně se vyhřívali, odpočívali, či co to dělali.

Onen samotář, co mě celou dobu pronásledoval, semnou srovnal krok. Podíval jsem se na něj a srazil se s jeho pohledem. Jeho pohled byl... divokej a zvířecí. A možná, že můj byl stejnej.
Nevím, jestli je vtipný, nebo smutný, že chvílema bojujeme proti sobě a chvílema spolu. Ozval se přes vlčí komunikaci. Neznal jsem ho, ale poněvadž byl předtím se Serafinou a byly proti mám, tak s ním logicky musela moje smečka bojovat.
Myslím, že spíš smutný. Odpověděl jsem mu a zastavil u vlků. Pár z nich se na mě podívalo a bílá vlčice se hned zvedla a přešla ke mě, přičemž jsme se oba přeměnily.

,,Jak to jde, Serafino?" zeptal jsem se svojí sestry, kterou jsem konečně přišel navštívit. Zatím se od samotářů nevrátila, od tý doby, co jsme tady byly.
,,Celkem dobrý. I když... po tom, co jste odešli, pár vlků prostě... odešlo. Nechtěli bojovat v bitvě, která prý s nima nemá co dělat. Ale dost jich zůstalo a prát se umí, takže to nebylo zbytečný," pousmála se. A já v ní viděl zase kapku síly. Jakoby byla mezi svýma... a byla šťastnější.

,,To je dobře. Coll byl za Slavadorem a ten se k nám taky přidá, takže to je další posila," řekl jsem a přejel ležící vlky pohledem. A pohledem jsem zastavil na vlkovi s téměř stříbrnou srstí, kterej na mě hleděl.... Cesan. Ten tady celou dobu byl s ní. Ale co mě děsilo bylo, že se Cesan změnil. Jenže já se mu vlastně nedivil. Miloval někoho, kdo teď už je sice hodnej, ale chtěla nás zničit. A jeho měnilo to, že miloval někoho takovýho. Chápal jsem to. Una byla nejdřív neuvěřitelně hodná vlčice, pak s náma bojovala a chtěla zabít Avital a Freyu a teď je zase hodná, ale jinak než když byla malá. A Cesana tohle všechno prostě... poznamenalo.

,,Vypadá to, že máme šanci na výhru. I když všichni víme, že je to hodně...," odmlčela se, jakoby se bála to říct a přiznat si, jak moc je to nebezpečný.
,,Riskantní," doplnil jsem jí a ona jen kývla. ,,Jo, ale musíme to udělat. Protože dokud tady bude Flannagan, všem nám hrozí konec," dodal jsem a samotáři se na mě podívali.

A Serafina evidentně chtěla mluvit o něčem jiným, takže změnila téma. ,,Někoho ti představím," řekla a podívala se na jednoho šedo hnědýho samotáře a ten se zvedl a přešel k nám. A když se přeměnil... zjistil jsem, že to není samotář, nýbrž samotářka. Měla tmavě zrzavý vlasy a zářivě zelený oči. ,,Tohle je... řekneme něco jako zástupkyně. Kromě Cesana mi pomáhá se samotářema, protože jsou někdy dost... no, tvrdohlavý a ona je jednoduše umí srovnat," usmála se a zrzka se taky usmála. ,,Takže, Damiene... Vyvian," dodal a zrzka mi podala ruku. Když jsem si s ní potřásl, hleděl jsem jí do očí a ona hleděla do mých. Pustil jsem jí. Byla zvláštní, to se musí nechat.
,,Rád tě poznávám, řekl bych," řekl jsem aby tady nebylo ticho. ,,I já tebe, Damiene," věnovala mi úsměv a pak se vrátila k ostatním vlkům.

,,Takže samotáři jsou připravený?" zeptal jsem se ještě pro jistotu. ,,Jo, jsou," přikývla. Já v jejich očích viděl strach, ale nebylo se čemu divit.
,,Hele, Uno... Serafino, zvládneme to. Umíš se prát jako já a Raimond a ještě tě pak učil Andrew... jsi silná. My všichni společně jsme silný," řekl jsem a asi jsem se snažil tím povzbudit a přesvědčit i sebe.
________________
Tak tady máte další kapitolu, všem moc děkuji za komentáře, ani nevíte, jak ráda za ně jsem ❤️