Spolu už navždy

20. Jeden z nejlepších...

Věděl to.... věděl, že dokážu víc, než jsem si myslela... jenže jak to mohl vědět?
________________
Pohled Freyi

Cítila jsem, jak mi po krku stéká krev od ucha, do kterého mě Flannagan kousnul.

,,Jak se to stalo? Proč až když jsi mě kousnul?" Zeptala jsem se nechápavě.
,,Stejně to měl tvůj otec.... musel buď mít strach o rodinu, nebo ho muselo něco bolet... a pak byl schopnej bojovat." Řekla Flannagan a rozešel se do domu.

,,Počkej! Odkud znáš mého otce?!" Vběhla jsem za ním do domu. Jenže mi neodpovídal. Naštvaně jsem ho chytila za loket a chtěla ho otočit k sobě, ale on se naštvaně otočil, chytil mě pod krkem a přirazil ke zdi.

,,To, že ti ukazuju, kdo skutečně jsi, neznamená, že tě nemůžu zabít! Jsi pro mě jen prostředek k dosažení cílů. Chci zabít Damiena, proto tady jsi. A to co jsme dělali venku.... jen se zaměstnávám v době, kdy tvůj druh trpí tvojí nepřítomností." Zavrčel, pustil mě a odešel.

Nahrnuly se mi slzy do očí. Vběhla jsem do knihovny a zavřela se tam. Posadila jsem se do křesla.... je to bývalá knihovna Diona... je menší, než ta kterou má v domě Raimond.

Bylo mi líto, že mi nechce říct, odkud zná mého otce. Zřejmě o mém otci něco věděl.... něco, co jsem chtěla vědět i já.
K tomu všemu mi chyběl Damien. Cítila jsem stále na uchu krev... jenže se mi ta rána nehojila. A já nechápala proč.

Vyšla jsem z knihovny. ,,Tady jsi." Trhla jsem sebou a podívala se na dívku se zelenýma očima a tmavýma vlasama.... Kellys.
Chtěla ke mě přistoupit, ale já couvla.
,,V klidu.... neublížím ti. Flannagan řekl, že tě mám najít." Pousmála se.

,,To ucho nevypadá dobře.... pojď zamnou, ošetřím ti to." S úsměvem se vydala do jedné místnosti nalevo od schodů. Nejistě jsem šla za ní.

Vešla do místnosti. Na jedné posteli seděl Arlos. Měl zavázanou ruku... jo, kousla jsem ho dost hluboko.
Zpražil mě pohledem a odešel.
,,Nic si z něj nedělej.... jen ho štve, že ho porazila mladá vlčice. Málo kdo ho dokázal dostat na zem." Usmála se a došla ke stolku.

,,Posaď se." Rukou poukázala na jednu postel. S povzdechem jsem se tam posadila.

Po chvíli ke mě přistoupila s kapesníkem v ruce. Dala jsem si vlasy za ucho a nechala jí, aby mi z ucha setřela krev.
Tiše jsem sykla. ,,Promiň." Pousmála se a snažila se krev odstranit co nejjemněji.

,,Můj bratr je debil. Používá bolest jako prostředek k dosažení všeho. Jeho otec ho učil ke všemu používat sílu." Řekla a začala mi ránu na uchu čistit desinfekcí. Štíplo to a já přivřela oči.

,,Flannagan mi říkal.... že nejste skuteční sourozenci." Řekla jsem a hleděla do zdi.
Uchechtla se. ,,Ne, to nejsme..... ale když mě jeho otec našel, viděl ve mě určitý potenciál.... a tak mě k sobě přijal jako bych byla jeho vlastní... stejně tak mě přijala i družka jeho otce. A na Flannagana jsem mívala dobrý vliv." Usmívala se.

,,Tvůj bratr je pouhý vrah." Ucukla jsem hlavou. Povzdechla si. ,,Víš.... změnilo ho Damienovo rozhodnutí..." Řekla a já se na ní nechápavě podívala.

,,Ty znáš Damiena?" Zeptala jsem se nechápavě. ,,No.... chvíli jsme byli kamarádi. Ale naše smečky od sebe byli daleko.... takže jsme se moc nevídali. Dvakrát jsme spolu utekly z domovů a chvíli spolu žili v lese. Ale.... já jsem patřila ke smečce Tarana. A když po něm Damien šel, pokusila jsem se ho zastavit... kousl mě do ucha. A potom už jsme se neviděli." Řekla a ještě mi ucho něčím zelapila, než se to zahojí.

,,Takže ty chceš taky Damienovu smrt?" Zeptala jsem se. ,,Sama pořádně nevím, co chci. Damien byl v právu, když Tarana zabil.... protože mu Taran v podstatě zničil život.... ale bylo pro mě těžké přijít o alfu a o..." Nestihla to doříct, přestože jsem byla vážně zvědavá, co mi řekne, jenže to by jí někdo nesměl přerušit.
,,Kellys!" Ozval se ode dveří Flannagan.

Cukla sebou a sklopila pohled k zemi.
,,Vystřel!" Zavrčel. Omluvně se na mě podívala a odcházela. Když procházela kolem Flannagana, zavrčel na ní a ona popoběhla, aby byla co nejdřív pryč.

,,Proč jsi jí to nenechal doříct?!" Naštvaně jsem vstala. ,,Protože máme ještě spousty času, abys o naší minulosti něco zjistila.... teď se vrátíme k tvé minulosti." Řekla a ve mě zase svitla naděje.

Vyšel z místnosti a já za ním. ,,Kellys říkala, že na tebe mívala dobrý vliv..." Řekla jsem zamyšleně. ,,Kellys by se měla naučit držet jazyk za zuby, jestli chce žít." Procedil skrze zuby.
,,Je to pravda?" Nenechala jsem se odbít. ,,Jo... ale to už je dlouho. Když jsem si získal tuhle smečku, přidala se ke mě, protože chtěla být semnou... teď mám já vliv na ní a ona udělá všechno, co jí řeknu." Ušklíbl se.
U bohyně, to je takovej parchant.

Šli jsme do bývalé pracovny Diona.
,,Takže. Tvůj otec..." Bylo vidět, že neví, jak začít.
,,....myslela sis, že pocházíš z rodiny obyčejných samotářů..." Řekl a já se mu podívala do očí. ,,...jenže tvůj otec býval jeden z nejlepších bojovníků, které jsem za mlada znal." Řekl a mě se z toho zamotala hlava.... můj otec lhal mě, sestrám i Collovi. Lhal svým dětem o tom, kým byl.