Neviditelná

12. Díl - Čas odchodu

Budud se moc snažit aby neměl víc jak 1 500 slov. :) Doufám že to tak bude pro vás lepší a napínavější. :)

Příjemné čtení.

Už jsou to dva měsíce zotavování a je vidět že Glenda už je nachystaná, takže balím své věci. 

Všechny ne. Jen ty které budu určitě potřebovat. Hygienu, spodní prádlo, ponožky, klokaní mikiny, trička, tepláky, tenisky a nějaké conversky a vansky. 

Je mi podle té brožury jasné že dostaneme nějaké mundůry v kterých budeme muset chodit. 

Lucky pojede se mnou. Alespoň něco když už mi odeberou všechnu elektroniku. A navíc by teta Glenda z něho asi zešílela. 

Jemu jsem jen vzala míček na provaze, misky a obojek a vodítko. V tom pelechu stejně nespí, takže toho víc nepotřebuje. 

Kluky jsem po našem emocionálním rozhovoru viděla jen jednou. Chtěli se se mnou rozloučit než odjedou což byly další emoce. 

Dva měsíce jsem je už neviděla a příjde mi že mám díru v hrudi. V noci mám opět noční můry, ale Lucky mě vždy olízne a to mě zaručeně probudí. Věřte mi je to lepší než studená voda od Glendy. 

Můj kufry byl zabalen a já se konečně mohla svalit na postel, která mi bude za chvíli jen hezkou vzpomínkou. 

Vzpomínky byly v tuhle chvíli nejhorší věc. 

Když jsem se s Niallem loučila dostala jsem přívěsek. Stříbrný oválny náhrdelník šel otevřít. Byly to dvě části. V jedné byli kluci a v druhé fotka rodičů. Neměla jsem ponětí jak sehnal tuhle krásnou fotku mích usměvavích rodičů, ale udělal na mě dojem. 

Z postele jsem mu věnovala pusu na tvář. Pár slz mi u toho uteklo. 

Slzy se se vzpomínkami vracely. Chladivé kapičky byly pro mě jako jehly. Musím se vzchopit. Rychle jsem se zpakovala do koupelny. 

Můj odraz byl jako z jiné dimenze. Vypadala jsem tak jako prvně když jsem se snažila Nialla vymazat ze svého života, ale teď to bylo trochu jiné. Vypadala jsem hůř, protože jsem věděla že i kdybych chtěla nemůžu za ním jít. 

Udělala jsem si zaplétaný cop a vyšla z koupelny. Lucky na mě hleděl z postele. Měla jsem pocit jako by mě měl úplně přečtenou. Je to asi pravda, že psi jsou nejlepší přátelé lidí. 

"Tak pojď chlapče jdeme na nové místo. Nevím jestli je hezčí, ale bude to bez Glendy lepší." jako na povel seskočil z postele a přeběhl ke dveřím. 

Vzala jsem za studenou kliku a vyšla z pokoje a postavila jsem můj kufr za sebe. 

Tohle je poslední pohled na toto místo. Místo kde jsem se seznámila s Niallem, místo kde jsem s ním poprvé usla, místo kde jsem hrála tu píseň. 

Opouštím to tu a nechávám tu akorát pár vzpomínek, které nepotřebuji. A možná i nějaké ztracené ponožky. (:D)

Po schodech jdu se značnou opatrností nechci zase bobovat na kufru. Tuhle zábavu si nechám pro dnešek ujít. 

Po pár hodinách:

Jsme tady. Přede mnou stojí šedá budova. Působí na mě jako vězení. Studená a tmavá bez možnosti úniků. Kdybych se o něj pokusila byla bych asi mrtvá. Okolo byly jen lesy a nehodlám zjišťovat co se v nich v noci potuluje. 

Vešli jsme do budovy v které bylo po chodbách pár lidí. Většinou mladí kluci s krátkými vlasy v maskáčík a různých vojenských uniformách. Hleděli na mě jako na zjevení. Musela jsem být po dlouhé době první holka co viděli.