Neviditelná

29. Díl - Je to tvoje volba

Výzva: 40 přečtení, 5 votů a 5 komentářů. Je mi jedno jak se k tomu dokopete, ale doufám že ještě někdy vyjde další díl. :D

Niall:

Vešel jsem do svého pokoje a tu malinkou bezbrannou zrzavou dívenku uložil do postele. „Hned jsem zpět.“řekl jsem a vstal od postele.

Gveny nedělala nic jiného, než že vzlykala. Myslím, že mě ani nevnímala. Sešel jsem do kuchyně kde byli všichni a o něčem mluvili.

„Hele Georgi, jsi můj bratr a já vím, že jsi jí nechtěl nic udělat, ale má toho za sebou hodně a tohle jí akorát přitížilo. Proboha! Vždyť ji málem znásilnili. Teď by ji vyděsila i utěrka.“byl jsem na něj naštvaný, ale i na sebe, že jsem zase dovolil aby Gven trpěla.

„Hoši no tak… Tolik se toho snad nestalo ne?!“řekla klidně máma a krájela maso.

„Teď zase budu Gveny tahat z těch sraček! Rád jí pomáhám, ale nasere mě když to někdo takhle posere!“už jsem to nevydržel. Začal jsem tam na ně křičet.

„Nialle laskavě se uklidni! Nikdo po tobě nechce aby jsi jí pomáhal, byla to tvoje volba a ty se s tím teď musíš poprat.“táta naštvaně vzhlédl od novin.

„Tati, já si to nevybral! Vždyť já ji miluju! To nebyla moje volba!“zhroutil jsem se na židli. Všichni na mě čuměli jako na zjevení. Měl jsem chuť něco rozmlátit.

„Zlato, všechno se srovná, když budeš dělat správné kroky. Pro začátek na.“máma přede mě položila tác s dvěma talíři jídla a hrnky s čaji.

„Jdi za ní a pomoc jí a taky by bylo dobré jí konečně říct, co cítíš.“mámina ruka mi přejížděla po zádech.

S tácem jsem vešel do pokoje. Na posteli leželo tělíčko. Klidně oddechovala. Spí.

Tác jsem položil na noční stolek a vzal si svoji porci. Sedl jsem si k posteli na zem a začal jíst to vynikající jídlo od nejlepší kuchařky na světě.

Když jsem dojedl a dopil osůbka se začala vrtět.

„Ty už nespíš?“zeptal jsem se. Dobrá otázka na člověka, který jí možná teď ani nevnímá…

„Ne…“popotáhla. Sedl jsem si k ní na postel a vzal talíř s jídlem.

„Podívej, co mám. Dej si.“s úsměvem jsem jí dal naloženou vidličku před ústa.

Její rozpraskané rty se od sebe oddálily. Sousto pokousala a spolykala.

„Je to skvělé, ale já nemám hlad.“usmála se, ale hned se zase objevil ten výraz ublížení. Vypadá tak zranitelně.

„Prosím… Kvůli mně.“řekl jsem smutně. Ona jen přikývla a čekala s otevřenou pusou na další sousto. Přijdu si jako otec co krmí své dítě, ale nevadí mi to.

Jednou děti mít budu, to rozhodně, ale háček je v tom, že žena, kterou miluju, ani neví, že ji miluju. A natuty neví, že s ní chci děti.

Když spořádala všechno jen tak jsme tam seděli.

„Lehni si ke mně.“řekla nervózně. Jen jsem se usmál a oblečený vklouzl pod vyhřátou deku. Její tělo jsem schoval do toho svého. Úplně se ve mně ztratila.

„Nechtěla by jsi bydlet se mnou…teda s náma?“rychle jsem se opravil. „Neboj po našem vajíčkovém útoku na dům tvojí tety se odstěhovala.“zasmál jsem se spíš pro sebe.

 „Dobře. Zítra si sbalím a můžeme odjet do…do Londýna.“nad jejím zakoktáním jsem se jen pousmál a víc si ji přitiskl k sobě. 

Takhle jsme spolu usnuli. 

Fjuuu. Ani za boha je nedokopu k tomu aby si řekli, že se milujou. Víte oni mi skákají oba v hlavě a stále slyším jejich myšlenky. Niall vždy Já jí to řeknu! Dojde k ní a.... Nic. A Gveny zase Miluju ho tak, že teď za ním půjdu a řeknu mu to! Přijde za ním a... Zase nic. -.- 

Vaše Netinka

xoxo