Neviditelná

2. Díl - První školní den

Probudila jsem se až ráno. Vstala jsem a namířila si to pomalu do koupelny. Jakmile jsem rozsvítila světlo myslela jsem že jsem oslepla. Vykašlala jsem se na světlo a znovu zhasla. Nechala jsem akorát otevřené dveře aby tu bylo alespoň trochu světla. Vyslékla jsem se a vlezla do sprchového koutu. Nejdřív jsem si pustila teplou vodu umyla si obličej a vlasy. Vzala jsem za kohoutek a otočila ho tak až tekla úplně ledová voda. Konečně jsem se probudila. Oči jsem měla jako dva obří míče. Konečně jsem vylezla obalila okolo sebe ručník Rozsvítila jsem, ale pořád to nebylo ono. Zalezla jsem do šatníku a začala vybírat něco na první školní den. No jo no teta to bere hopem aby mě nemusela celé dny hlídat. Vybrala jsem si mé černé krajkované spodní prádlo, roztrhané jeany a na to jsem si dala tričko s průstřihy na zádech. Bylo černé, protože jsem se rozhodla že nemám náladu na barvy co mi připomínají život. Ještě jsem si přes ruku hodila svázané conversky a na krk dala sluchátka. Zpět do koupelny. Vlasy mi byli jsedno, protože stejně ani nevim kam jsem si dala fén tak jsem si akorát vyčistila zuby. Cítila jsem mentol v puse a snažila jsem se trochu usmát, ale bohužel mému obličeji to na barvě moc nepřidalo. Usedla jsem ke stolku s vestavěným zrcadle a dala jsem si voděodolnou řasenku. Vím že dnes nebudu břečet jen jednou. Jakmile jsem na to myslela už mi stekala slza. Byla tak chladá, ale plná citů. Vzala jsem pláťený batoh a dala do něj nějaké učebnice. Teta mě přihlásila na uměleckou školu. Zpěp mě baví, na kytaru hrát umím a maluju obrázky, takže jsem s tím souhlasila. Strčila jsem mobil do kapsy, ale před tím jsem ještě zapojila sluchátka a pustila písničky. Zrovna hrála One thing. Začaly mi opět téct slzy. Gvendolyn co to sakra děláš?! Vzchop se už konečně. Setřela jsem slzy a seběhla schody. Nikdo tam nebyl akorát křiklavě růžový papírek na kuchyňské lince. V krémové místnosti zářil jako růžová žárovička. Odešla jsem do práce. Ke snídani v lednici něco najdeš. Až půjdeš do školy buď se poptej nebo jeď autobudem č. 3. Příjdu až k půlnoci. Nečekej na mě. Glenda je právnička, takže spoléhám na to že nebude moc doma. A kdo by taky na tu fůrii chtěl pořád čekat, že?! Po chvíli hledání jsem našla lednici, která dvakrát nevypadala plně. Vyndala jsem si akorát pomerančový džus a jeden muffin co tam ležel na lince mezi dalšími. 

Ještě před mým "radostným" odchodem do školy si skočím pro peněženklu abych mohla cestou zpět nakoupit alespoň něco málo k jídlu. Strčím ji do batohu a už vyrážím. 

Mé zrzavé vlasy se zmítají ve větru jako kousek papírku. Začne mě to štvát tak si udělám jednoduchý drdol. Akorát doběhnu na zastávku a vidím jak mi malý kluk mává z ujíždějícího autobus. Fakt super! Hned prvního člověka se zeptám na cestu.

Konečně v jsem uviděla velkou budovu. Ano dalo by se říct že je to škola. Vešla jsem a okamžitě jsem byla zatáhnuta do ruchu lídí. Moje hlava myslela na ředitelnu, ale moje nohy dělaly něco trochu jiného. Podlomily se mi kolena a já spadla na zem. Dobře chvíli tu budu ležet a až si na mě někdo stoupne třeba si mě všimne a nasměruje mě do ředitelny. Fakt skvělí plán. (-.-) Nade mnou se nahla hnědovlasá dívka s čokoládovýma očima. "Nechceš pomoct? Jsi nová že?"zasmála se a ukázala své dokonalé zuby. Napřáhla ke mně ruku a já ji přijala. Vytáhla mě na nohy a já ji s ní rovnou zatrásla. "Jsem Gvendolyn Conell. Nasměruješ mě prosím k řiditelně?"jemně jsem se usmála na přátelštější dojem. "Jsem Olivie Sillbert, ale říkej mi Liv. Pojď za mnou dovedu tě tam nebo tě ještě za živa ušlapou."opět se usmála a táhla mě davem skrz chodbu. "Hej! Liv! Počkej!"pokřikoval na nás zrzavý kluk. Liv se zastavila. "Co je? Jo a mimochodem tohle je Mark. Marku tohle Je Gvendolyn. Hele můžu ti říkat Lyn? Prosím."zakňučela a já přikývla myslela jsem že vyskočí do stropu. "Ahoj jsem vyvrhele Mark a s dalším vyvrhelem jsi se už seznámila, takže moje rada zní chceš-li být oblíbená nám se vyhni."zasmál se a já viděla jsk Liv protočila oči a táhla mě dál. 

V ředitelně jsem dostala rozvr a nějaké věci do výuky. Celý den jinak proběhl v celku normálně. 

Stojím u pokladny a snažím se vvšechen nákup narvat do jedné tašky. Zaplatím usmívající se blond slečně a rychle vypadnu. Cítím jak mi stékají další slzy. Vzpomínky byli neudržitelné. Přišlo mi jao by mě fackovaly ze všech stran. Rozpustila jsem drdol aby nebyly vidět potůčky na mých tvářích. Můj závoj slz mi vadil ve výhledu a já do někoho vrazila. Spadla jsem i se vším do blátivé kaluže Londýnského počasí. Blonďatý kluk s kytarou na zádech začal zbírat mé věci. Poté mě vytáhl na nohy já se omluvila a nabrala jsem směr dům. Ještě jsem se letmo otočila a uviděla jeho nebesky modré oči. 

Díky za přečtení tolika slov. Doufám že se vám to líbí. Jestli ano byla bych ráda aby jste tu po sobě zanechali i něco jiného než jen přečtení:D A budu i ráda za připomínky nebo hodnocení v komentářích. Další díl vyjde brzy. ;)

Vaše Netinka.

xoxo