Neviditelná

9. Příchod

Po náročném výslechu kdy jsem se smála, ale i brečela, kdy jsem jim vyklopila úplně všechno začala hodina. "Vítám vás zpět Gvendolyn."usmál se na mě učitel vřele. Úsměv jsem mu oplatila, ale nic jsem neřekla. 

Hodiny ubíhaly jako voda. Každá byla zajímavá a často jsem se i zasmála. Hrála jsem, zpívala, kreslila, modelovala a psala hudbu. Všechno co mě baví v jednom dni. 

Teď jsem šla po chodbě ke své skříňce a snažila jsem se být co nejnenápadnější. Nikdo hned první den nemusí vykřikovat, že to je ta co to dělá s One Direction. 

Zadala jsem kombinaci a otevřela jsem dvířka. Věci jsem naskládala dovnitř a šla jsem směrem k jídelně. Cestou jsem se dívala na podlahu, ale lidi okolo mě byli jaksi vedlejší. 

Do jednoho z lidí jsem narazil a hned jsem zvedla hlavu. "Dávej bacha ty...oh Gvendolyn to jsi ty?! Ráda tě vidím."Carolin, která ke mně předtím chovala všechnu nenávist světa mě teď věznila v objetí. 

"Spadla jsi na hlavu?"zeptala jsem se jí zcela vážně, ale odpovědí mi bylo jen mávnutí ruky a smích. "Ale prosím tě. Co bylo to bylo. Já myslím, že by jsme mohli být kamarádky a co třeba kdyby jsme dnes zašli k tobě a já se seznámila s tvými spolubydlícími."tak odtud vítr vane. Chovala se mile a podlézavě a to jen proto abych ji seznámila s kluky. Tak ta má hodně špatný charakter. 

"No...ráda bych, ale dnes nemůžu a teď musím, takže ahoj."odbyla jsem ji a znovu jsem šla do jídelny, ale tentokrát jsem se dívala už před sebe. 

Stoupla jsem si do řady a čekala až na mě přijde řada. Když už jsem držela plastový tác v ruce a do nosu mě bodal smrad školního jídla očima jsem hledala vhodné místo k sezení. Zaujaly mě mávající ruce. Byla to Liv, která vypadala, že jí ty ruce za chvíli uletí. 

Rozešla jsem se k ní a sedla si. Seděly tu ještě dvě další holky, ale bohužel jsem přeslechla jména, tak jsem si je nazvala podle sebe. Jeníček a Mařenka byl ideální název. Jeníček měl vlasy na mikádo a černou tužkou zvýrazněné oči a oblečení měla klučičí. Zatímco Mařenka měla blonďaté copy a růžové rty a typické holčičí oblečení. 

"Víš Liv, nechtěla by jsi dneska k nám?"šeptala jsem Liv do ucha zatímco Jeníček a Mařenka o něčem debatovali. "Jasně."opáčila mi s úsměvem a znovu zabodla vidličku do jídla. "Lidi, dneska se to nedá jíst. Já mizím."prohlásila Liv a i s tácem se zvedla. Mávla jsem na Jeníčka a Mařenku a šla jsem za Liv. 

"Tak já si skočím pro kytaru a pak se potkáme před školou."navrhla jsem za chůze pryč z jídelny. "Na tom místě kde si se líbala s Niallem?! Jo jasně."zachichotala se Liv a já ji šťouchla do žeber. Naše cesty se rozdělily a já šla do kabinetu hudebky pro svoji kytaru.

Už s kytarou v ruce jsem se prodírala mezi spoustou lidí a myslím, že jsem někomu šlápla na nohu. Celá jsem se cítila taková nestabilní na těch podpatcích. Vyšla jsem ze dveří a stála jsem před školou, ale Liv nikde, takže jsem tam postávala jako tvrdé Y a čekala. 

Konečně se objevila a s omluvami jsme spolu šli po schodech dolů. Zastavili jsme se na chodníku u silnice. Lidi po nás pokukovali a něco si šuškali. "Počkáme tady než nám přijede odvoz."usmála jsem se na Liv, která si nedočkavě podupávala nohou a neustále houpala s kytarou. 

"Jak to že předtím jsi byla taková šedá myška v džínách, tričku a teniskách a teď jsi hvězda ve stylový košili, sukni a podpatcích?"vyhrkla najednou Liv. Tu větu si asi hodně dlouho promýšlela, protože posledních pět minut vypadala dost zadumaně. 

"No víš, já bych za normálních okolností přišla v džínách, teniskách a tričku, ale dneska mě oblékal Niall."zasmála jsem se a po chvíli se Liv přidala. 

Přijelo auto s tmavými skly a mě bylo jasné, že je tu náš odvoz. Niall vystoupil z auta a pozdravil mě polibkem. "Nialle tohle je Liv, Liv tohle je Niall."seznámila jsem se a čekala na reakce. "Dneska ji vezmu k nám."oznámila jsem jednoduše. Liv si založila ruce v bok a jen tak zírala. Niall se ale vzpamatoval a natáhl k ní ruku. "Těší mě."potřásl jí s ní. "Jo mě taky."řekla zaraženě. Niall vzal moji kytaru a Livinu taky a dal je do kufru. 

"Kluci z tebe budou nadšení to se vsadím."řekl nadšeně Niall. "Ani bych se nedivila když je nadchlo, že v televizi dávali, že se narodilo nějakému psovi patnáct štěňat."odfrkla jsem si, ale Niall mi hned zase odporoval. "Vždyť ty ses taky roztékala štěstím."mračil se.  "Sledovat vás je lepší než sledovat komedii."ozvala se Liv se smíchem. 

Jakmile jsme vstoupili do domu vysypal se pytel s otázkami. Lítaly všude. Jaké to bylo? Kdo to je? Tak co známky? Pořád tam chceš chodit?

*Mě to jednou zabije. Tenhle díl jsem psala den po tom co jsem celý den na Twitteru psala #SlovakiaAndCzechNeed1D. Myslela jsem, že mi upadnou prsty! Takže tohohle dílu si važte. lol

*Komedie v podání Liv a spol. již brzy na vašich obrazovkách... 

See you soon.