18. Nikdy nevíte

686 35 0
                                    

"Harry ty ses nám zakoukal do Liv!"chytila jsem ho za ramena a pořádně s ním zatřásla s nadějí, že jeho ptačí mozeček to pochopí. Harry po důkladném protřepání vyvalil a oči a klesla mu brada.

"Asi- asi máš pravdu."řekl tiše.

Od té chvíle to šlo od desíti k pěti. Harry lítal po domě každý den s tím, že určitě přijde Liv. Já s Niallem jsme si neužili žádné soukromí, takže jsme cukrovali před kluky ale Louis vždy dělal dávivé zvuky Zayn dělal, že je strop děsně zajímavý a Liam si zakrýval rukou oči zatímco Harry křepčil po domě a panikařil.

Šlo to tak dnem za dnem až se z toho staly týdny, ale Harry a Liv byli pořád takový jako předtím. Harry byl naprosto pasivní. Vždy jsem ho posadil k ní a on jen civěl do stěny a bělal a bělal až vypadal jako křída. Vždy zarytě mlčel a jakmile o Liv jen slovem zavadil zase rychle zrudl a pak znovu zbělal. Chvílemi jsem si dělávala starosti jestli vůbec dýchá.

Tak to šlo až jednoho dne jsem se s Liv dostala k tomu, že je vyřazovací ceremoniál už zítra. Na to abych s sebou tahala kluky bylo ve škole až moc fanoušku, takže jsem se bohužel musela obejít bez doprovodu, protože kdybych šla s někým jiným Nialla by trefil šlak. S Liv jsme si převzaly vysvědčení a odebrali se do zadní části tělocvičny, kde se pouštěla hudba a slavilo se.

Po hodině upíjení punče a povídaní teď už s bývalými spolužáky, kteří ani nevěděli, že s nimi chodíme do třídy jsme se odebrali na parket. Tančila jsem s přivřenýma očima abych neviděla ty ohledy a náramně jsem si to užívala.

"Já jsem hned zpět. Jdu jen na záchod."překřikovala hudbu Liv a odcupitala. Já ve svých šatech a teniskách - proč ne - šíleně tančila dál. Po nějaké dob mi to bylo divné, tak jsem se vymotala z davu a začala jsem Liv hledat. Po půlhodině neúspěšného hledaní jsem začala panikařit. Hledala jsem všude. Klid třeba se jí udělalo špatně a šla domů. Snažila jsem se uklidní, ale kdyby se to stalo tak by mi to řekla. Ne, to je v pohodě. Určitě je v pořádku někde možná s někým.

Doufám, že jsi v pořádku. Já jdu domů. Napsala jsem jí sms-ku a skutečně jsem se vydala domů. Kdyby Niall viděl jak jdu tou nocí sama asi by mu tlak pěkně vyskočil. Původně mě měl odvést Livin táta, ale když je Liv jaksi fuč...

Došla jsem domů a našla čtyři z pěti jak se vyvalují na gauči. Všichni hlasitě pochrupkávali. Liam měl dokonce v ruce hrnek, ale jeho obsah bohužel ne v hrnku, ale na tričku. Jediný kdo tu nebyl byl Harry. Asi se rozhodl, že líp se spí v posteli v leže než na gauči v sedě.

"Kluci jsem doma a vy jste mimo!"křikla jsem a tím je probrala. Mžourali na mě a házeli na mě zlostné pohledy. "No tak do postele!"rozkázala jsem a s nataženou rukou ukazovala na dveře. Začali se sbírat a odcházet. Niall se ke mně přivinul i když já stále prkenně stála a ukazovala ke dveřím. "Tak pojď ty Šípková Růženko."zasmála jsem se a odvinula ho od sebe. Za ruku jsem ho dovedla do ložnice a tam jsem si s ním lehla a v klidu usnula.

Ráno bylo podivně klidné. Možná to bylo tím, že už jsem nemusela spěchat do školy a nebo tím, že do mě Niall nešťouchal s tím, že musím do školy. Posadila jsem se a mžourala jsem do světla. Otočila jsem se na Niall, který ještě spokojeně chrupkal a začala jsem mu celý obličej zahrnovat polibky.

Otevřel očka a věnoval mi krásný úsměv a přitáhl si mě do pořádného polibku na dobré ráno. Posbírali jsme se, trochu upravili a vyrazili jsme na snídani. Dole už byli všichni kromě Harryho. Posadila jsem se na Nialla ke stolu s miskou plnou ovesných vloček ovoce a čokolády s jogurtem. Střídavě jsem krmila sebe a Nialla.

"Viděli jste už dneska někdo Harryho?"podívala jsem se na kluky, ale nikdo neodpověděl. Všichni byli moc zabrání do snídaně.

"My o vlku a vlk za humny."zabrumlal Zayn svým ranním nepříjemným hlasem a dál se nimral ve svém jídle. Podívala jsem se k baru a skutečně. Harry tam stál a byl...ve smokingu.

S udiveným výrazem jsem ho sledovala. Posadil se na svoje místo a po chvíli přišla Liv!

Tvářila se jako by bylo všechno tak jak má být a posadila se na Harryho klína vlepila mu pusu na tvář. Na sobě měla ty šaty v kterých byla včera. Všichni po sobě zmateně pokukovali.

"Přišel jsem o něco?"vytřeštil oči Liam, který se vrátil z verandy s hrnkem v ruce. "Celkem o hodně."zasmála se Liv a políbila Harryho.

"Budete se tu dál cucat nebo nám to vysvětlíte?"prones Zayn podrážděně jako kdyby už dávno ztratil trpělivost, a to před chvíli vstal...

"No víte, bylo to asi takhle. Já byla s Lyn na tom ceremoniálu a pak když jsme tančili odešla jsem na záchod a nadýchat se trochy čerstvého vzduchu. Jak jsem byla venku a pozorovala noční oblohu uslyšela jsem jak vedle mě někdo říká Je to nádhera. Podívala jsem se na dotyčného a byl to Harry. Stál tam vedle mě ve smokingu a oči upíral přímo na mě. Jo, hvězdy jsou dnes nádherné. Vydechla jsem a znovu se na ně podívala, ale Harry začal odporovat. Já myslel tebe. Pak mi vyznal lásku a šlo to z kopce. Octli jsme se tady a šli k němu a tam jsme v náruči toho druhého usnuli."vzdechla Liv šťastně. Všichni měli oči jako tenisáky.

Po chvíli přemýšlení se Louis vzpamatoval a při představě těch dvou v posteli se zamračil. "Fuj."řekl a otřepal se. Všichni jsme se zasmáli.

"Přece jen jsi to dokázal Harry."usmála jsem se na něj s úlevou. "Ale bez tebe bych si to nikdy neuvědomil, protože mám - jak ty říkáš - ptačí mozeček."rozesmál se. Všichni jsme vstali ze židlí a vrhli se do hromadného obětí, konečně je vše tak jak má být.

A tady moje vyprávění končí. Právě jsme se dostali do mé přítomnosti, takže příběh končí. Hlavně nezapomínejte, že je důležité se usmívat, protože nikdy nevíte kdy to všechno skončí.

NeviditelnáKde žijí příběhy. Začni objevovat