Neviditelná

42. Díl - Chápu

Nechala jsem spadnout poslední slzy a naposledy se dnes podívala na kus kamene u čerstvě rozryté hlíny.

Harry mě držel okolo ramen a vedl mě k východu od hřbitova. „Teď musím za naším rodinným právníkem. Odvezete mě tam někdo?"můj hlas je tichý. Celá se třesu a cítím akorát, že Harryho stisk zesílil. Podporoval mě beze slov. Pouze svými doteky.

„Tak tam můžeme jet rovnou, jestli chceš."nabídl Liam jen tak mimochodem. Jen jsem přikývla a sedla do auta. Je úžasné, že mě kluci dokážou držet v tajnosti. Neviděla jsem žádné noviny ani bulvár, který se o mě zmiňoval, až na ty předtím, že mě Niall zmlátil, ale to už se snad vyřešilo.

Jeli jsme do centra Londýna asi 15 minut. Zastavili jsme před vysokou budovou. Kluci šli se mnou. Asi psychická podpora. Ne, že by byla k něčemu platná.

Zatlačila jsem do skleněných dveří a octla jsem se v hale. Mé nohy se rozešli k recepci. Cítila jsem všude vanilkovou vůni a slyšela jsem hlasy mluvící do telefonů s ledovým klidem.

„Dobrý den, jsem objednaná na schůzku s panem Robinsonem."usmála jsem se na postarší dámu. Její pohled o mě ani nezavadil.

Po chvíli ťukání do klávesnice se podívala na mě. „Ano už vás čeká v jeho kanceláři v patře 33."ukázala na výtahy a znovu se na mě už nepodívala.

„To zvládneš."povzbuzoval mě Liam. Neodpověděla jsem mu, protože jsem věděla, že to nezvládnu. Je to jasnější než si kdo může myslet a on to ví.

Když jsme se všichni nasoukali do prázdného výtahu nastalo ticho. Bylo to tak kousavé ticho až mi bylo těžko u srdce. Myslela jsem, že na místě upadnu do kómatu. Ticho, které vás zevnitř užírá.

„Potřebuju obejmout."zašeptala jsem do ticha. Otočila jsem se čelem k nim s naléhavým výrazem. Potřebovala jsem to víc než jindy.

„Potřebuju...obejmout."vzlykla jsem. Louis hned přiskočil a objal mě. „Díky Loui."zašeptala jsem mu do krku. Pak mě objal i Harry, Zayn a Liam, ale Niall zůstal stát v rohu výtahu. Jen se díval na svoje boty a stál. Najednou to nebyl ten Niall a já si to uvědomila až teď.

„Jasně...chápu."zašeptala jsem pro sebe a zpět se otočila ke klukům zády. Vyšla jsem z výtahu rovnou ke dveřím se jménem, co jsem hledala.

Zaklepala jsem a vstoupila. Kluci mi byli v patách.

„Dobrý den pane Robinsone."lehce jsem se usmála na černovlasého pána, který seděl ve velké otočné židli.

„Dobrý den slečno. Je mi to líto. Můžou tu zůstat jen ti, co jsou zahrnuti v závěti, takže vy slečno a pan Niall Horan. Ostatní, jestli by byli tak laskavi, a odešli."smutně se pousmál. Proč tu má Niall zůstat?

Kluci odešli a já s Niallem jsme se posadili na připravené židle. Niall se za celou dobu na mě nepodíval. Jsem pro něj cizí.

„Takže, chcete abych vám to přečetl celé nebo jen to co se týče majetku?"řekl hlubokým klidným hlasem a nasadil si brýle, které měli tenké modré obroučky.

„Chci slyšet celou závěť."zašeptala jsem a znovu se podívala na Nialla, který dělal jako bych tu nebyla. Potřebovala jsem ho, ale jemu to je očividně jedno.

„Jestli toto čtete, jsme pravděpodobně už na jiném místě."začal číst a já cítila slzy „Všechen náš majetek, Alison a Billa, přenecháváme naší jediné a milované vnučce. V případě brzké smrti, kdy Lyn ještě nedovršila osmnáctých narozenin, ji svěřujeme do rukou Nialla Horana. Máme tě Gvendolyn moc rádi a věříme, že s Niallem se budeš mít dobře. Nialle jsi skvělí mladík a doufáme, že se nám o ni dobře postaráš. Sbohem tví prarodiče."dočetl a já cítila slzy v očích. Niall se na mě díval zmateně. Konečně se na mě alespoň podíval. Jeho oči po mně žádaly vysvětlení, které jsem neměla.

„To je všechno. Máte ještě nějaké otázky nebo připomínky?"upíral na mě tmavé oči. „Ne moc vám děkuji. Nashledanou."zatřásla jsem mu s rukou a odešla urychleně na chodbu.

„Nashledanou."zamumlal Niall a zabouchl dveře hlasitěji než bylo nutné.

„Tak co?"vystřelil Liam.

„Niall je můj zákonný zástupce."řekla jsem s vyvalenýma očima a zhroutila se Liamovi do náruče.

„Blahopřeji vám oběma."zasmál se Zayn. Nevěděla jsem, jestli brečet nebo skákat radostí.

Bing! Je to tu. Novinky jsou více než překvapující, co myslíte? Máte se na co těšit. :3 Je tu někdo, kdo má zájem třeba o druhou knihu neviditelné? Já jen pro představu, abych věděla kvůli dalšímu příběhu ke kterému dělám osnovy. :)

Vaše Netinka

xoxo