Neviditelná

6. Díl - Špatný čas, špatné místo

Niall:

Běžel jsem za ní co mi nohy stačily. V mých plicích se rozpoutal požár. Jen musím přeběhnout ulici. Jsem asi v půlce. "NIalle pozor!"poslední co jsem uslyšel. Byl to její hlas. Pak už jen světlo. Tvrdá zem a tma. Mé tělo leželo na studeném vlhkém asfalcu. Dvě ruce na mých tvářích mi dodaly odvahy otevřít oči. "Gveny. Mám tě rád."řekl jsem zeleným očím nade mnou. "Pojď půjdeme ke mně. Můžeš se zvednout?"zeptal se mě hlas. Trochu se třásl. Asi pláče. Jen jsem přikývl a pomalu se začal zvedat. Gvendolyn mě podepřela a pomalu jsme se došourali ke dveřím. 

Posadil jsem se na gauč. Všechno mě bolí. Motá se mi hlava a ruce se mi třesou. Hlava se mi zamotala jako na kolotoči a okolo mě už byla jen tma. 

Gvendolyn:

Ne. Co jsem to udělala za to můžu já. Šla jsem pro navlhčený hadřík abych mu mohla utřít krev co mu stéka po hlavě. Vrátila jsem se zpět do obýváku. Sakra! On je v bezvědomí. Mé myšlenky létaly všude snad i po pokoji. Co mám sakra dělat. Lucky do Niall strkal čenichem. "Lucky jdi do pelechu!"překvapivě poslechl. Rozběhla jsem se ven ze dveří a běžela do 1D vily. Bouchala jsem na dveře a při tom mi stékaly slzy a vsakovaly se do mého trička. 

Otevřel dveře Harry jen v boxerkách. "Niall....auto...srážka...u mě....na gauči."snažila jsem se mezi vzlyky o srozumitelnou větu, ale momentálně jsem ani nevěděla jak se jmenuju. Harry chvíli stál a tváři se zmateně, ale pak se rozběhl do útrob domu. "Honem Nialla srazilo auto. Kurva Louisi dělej!"řval po celém domě. Všichni přiběhli ke dveřím. Liam měl v ruce klíčky asi od auta. 

Utíkala jsem zpět ke mně do obýváku. Niall ležel na gauči. Vypadal jako mrtvý, ale nahmatala jsem mu tep. Harry ho vzal do náručí a běžel k autu, které stálo před domem. "Ty zrzko pojedeš se mnou a Zaynem."řekl mi Louis. Nasedla jsem do auta. Předpokládala jsem že jedeme do nemocnice. 

Harry běžel s bezmocným Niallem jak nejrychleji to šlo. Už jsme byli asi u sesterny a okamžitě dovezli vozíček na který Nialla posadili. Ruce mi vysely podél vozíku. Zmizel za bílými dveřmi a nás pět zůstalo na bílé studené chodbě. 

Už jsem to nevydržela opřela jsem se o zeď a sjela dolů. Slzy mi tekly a já neskrývala mé vzlyky. "Hej zelenoočko, klid nic se neděje to bude dobrý."utěšoval mě kluk s oříškovýma očima a hnědými vlasy. Byl to Liam. Pověstný Daddy. Vši silou mě objal. "Ne to nebude dobrý. Za všechno můžu já. Kdybych neutíkala. Kdyby neběžel za mnou mohl teď spokojeně jíst v Nandos"chvílemi to vypadalo že mu snad roztrhám triko. Ani jsem si neuvědomila že mě postavil na nohy. "Ne ty za to nemůžeš. To se může stát komukoli."snažil se mě utěšovat, ale mě to moc nepomáhalo. Ostatní kluci postávali a bylo vidět že taky mají na krajíčku. Pustila jsem Liama a podívala jsem se mu do očí. "Ahoj jsem Gvendolin."snažila jsem se trochu pousmát, ale místo toho mi vyjelo pár nových slziček. Usmál se a taky se představil i když asi věděl že vím kdo je. 

"Hele kluci zachránkyně Nialla se jmenuje Gvendolin."otočil se na kluky. "Ahoj."všichni mě zklesle pozdravili. "Já nejsem žádná zachránkyně jsem ta co to zavinila. Proč jsem sakra utíkala přes tu dementní silnici. Já jsem taková nána." zhroutila jsem se opět na podlahu. Opět mě někdo postavil, ale tentokrát mě objímaly čtyry páry rukou. "Ne za to nemůžeš."šeptal mi do vlasů hluboký chraplavý hlas. 

Stravila jsem v nemocnici celý den. Až v osm nás k němu pustili. "Nialle?!"můj hlas se třásl. "Gveny? Prosím nikam už nikam neutíkej."zašeptal do ticha místnosti. "Ne už znovu ne."hlas se mi třásl mezi vzlyky. "Hele kámo mi jsme tu taky!"křikl Lou trochu víc nahlas než asi zamýšlel. Všichni se zasmáli. K lůžku jsem si přisunula židličku a dívala se na něj. Na čele má pár stehů, ale jinak nic nevidím. "Ni a co ti vlastně je?"byla jsem vyděšená co řekne. "Mám jen pár zlomených žeber a pár stehů na hlavě. A kvůli malýmu otřesu mozku jsem byl v bezvědomí, ale už jsem v pořádku a zítra mě pustí."šeptal a mi napjatě poslouchali. Trochu jsem si oddychla, ale stále je to kvůli mně. Slzy mi volně stékaly po mých zrudlých tvářích. Nemá je cenu zadržovat stejně bych to nedokázala. "Neplač. Vždyť jsem v pořádku."lehce se zavrtěl. "Stejně za to můžu já. Promiň."vzlykala jsem. Hladil mě po tváři. Ruku položil zpět na přikrývku dlaní nahoru. V jeho dlani jsem začala kreslit malé kroužky.

S Niallem jsem tam zůstala společně s Hazzou přes noc. Ráno pro nás přijel Loui a odvezl nás všechny do vily. Mně donutili být s Niallem, že prý se mě nehodlá vzdát. Akorát jsem napsala Glendě že nepříjdu. Nijak se o to nestarala. Zůstala jsem tam s ním. 

Jo další díl je tu. Chudák Niall. Bolí ho i dýchat. Doufám že se Gveny o něj náležitě postará. :D Pištěe co by se mělo dál dít. Rozhodně by byl fajn nějaký kometář. :)

Vaše Netinka.

xoxo