Neviditelná

7. Holčička z mateřské školky

Odešla jsem z kuchyně a po schodech se plazila až k Niallovu pokoji. Neobtěžovala jsem se s klepáním a rovnou jsem vstoupila. Blonďák spal roztažený po celé posteli. Nechápu jak se můžeme do postele vejít oba když se tak roztahujeme...

Jemně jsem ho začala šimrat po tváři, ale on se stále odmítal vzbudit. "Zlato, no tak. Je ráno. Vstávej. No tak..."začala jsem do něj šťouchat dokud nenabral plného vědomí a mžoural na mě rozespalýma očima. "Dobré ráno."šeptl rozespalým hlasem. "Ano to je."zasmála jsem se. "Odvezeš mě do školy?"nasadila jsem štěněčí výraz s jistotou v očích. Vždy to zabere. 

"No jo no."zasmál se a hlavu nechal znovu klesnout. Jen jsem se zamračila. Vstala jsem a začala jsem skákat po posteli. "Zlatoooo."fňukal Niall. "Tak nespi!"smála jsem se. "Vždyť nespím!"fňukal dál. Tak jsem vyskočila a padla jsem na zadek hned vedle něj. 

"Kde máš oblečení."zamračil se na mě s výrazem otce co nedá na svoji dceru dopustit. "V šatně?!"zašklebila jsem se. "A nemělo by být nějaké i na tobě? Ne že by mi to vadilo, ale do školy tě takhle chodit nenechám, protože tohle všechno je moje."Převalil mě do lehu a jemně mě začal líbat.

"Musíme jít."odstrčila jsem ho a vydala se do své šatny. Niall se vydal za mnou jen v boxerkách. Vlasy mu spadaly do očí a on je každou chvíli odhrnoval, ale bylo to roztomilé. 

"Vem si tohle."ukázal na rudou bokovou sukni. "Já nechci chodit v sukni."zafňukala jsem. "Ale já mám rád když máš sukni. Jsi v ní roztomilá jako holčička ze školky."Niall se skoro roztekl štěstím, tak jsem se rozhodla mu udělat tu radost a vzala jsem ji z poličky. Chvíli jsem procházela nějakými tričky a košilemi a našla tu ideální.

Byla to džínová košile bez rukávů. Oblékla jsem si sukni a košili zastrkala do ní. "Když jsi tak dobrý stylista vyber mi boty."zasmála jsem se a nechala ho o samotě s mými botami. Posadila jsem se na postel a čekala na to co vykouzlí. 

Přihopsal s podpatky v rukou. Jen jsem je uviděla zašklebila jsem se. Byly tělové barvy a na spodní straně kde je takový ten klínek neboli strana po které šlapete je rudá stejně jako sukně. Na patě je mašle z toho stejného materiálu jako zbytek boty. 

"Ty mě chceš zabít."nasadila jsem poker face. "Aspoň budeš vyšší myško."zatetelil se s červenými tvářičkami. Při pohledu na jeho dobrou náladu jsem se taky musela začít smát. Jeho úsměv je tak nakažlivý. 

Pomalu mi je nazul stejně jako popelce nazouval princ skleněný střevíček a v ten moment na tu malou chvíli jsem se tak i cítila. 

"Já tě miluju."zasmála jsem se a stoupla si k Niallovi, který právě vstával. Na každou jeho tvář jsem položila jednu svoji dlaň a dala mu jednoduchou pusu na rty. "Jsi tak roztomilá. Dokonce se taky chováš jako roztomilá holčička ze školky."tetelil se dál. Se smíchem jsem ho bouchla pěstí do ramene. 

"Já si poberu věci a ty se prosím obleč. Sejdeme se v hale."zasmála jsem se když jsem si uvědomila, že Nialler tu stojí stále ještě jen v boxerkách. 

Začala jsem sbírat věci co jsem potřebovala a do ruky jsem vzala madlo od obalu, kde se schovávala moje kytara. Všechno ostatní jsem dala do průhledných desek a zavřela jsem je. Převážně nějaké pastelky, tužky, ořezávátko, guma, papíry a sešity. Učebnice už nejsou třeba, protože se jaksi nepoužívají. Nikdo nevím proč, ale je to tak. Pomalu jsem slézala schody dokud jsem se nedostala až do haly, kde jsem čekala na Nialla.

*Jsem tu s dalším dílem, takže to chce aplaus. 

*Malá holčička ze školky. Nevím proč, ale prostě se mi to k ní hodilo, protože ji nevidím jako holku v šatech a lodičkách, ale spíš holku v teniskách a teplácích. 

See you later.