Neviditelná

6. Omeleta

Zamžourala jsem do ranního světla a poslepu šmátrala po nočním stolku, kde by se měl nacházet můj řinčící telefon. Po chvíli jsem ho svojí šikovností strhla na zem, takže jsem se neochotně posadila a byla donucena otevřít oči. Rychle jsem vypnula budík a padla zpět do měkkých peřin. 

Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem došla k závěru, že bych měla vstát. Postavila jsem se na vratké nohy a všechno co jsem měla na sobě jsem ze sebe vysvlékla a hodila to někam do postele. Přešla jsem pomalu do šatny a vzala si nějaké černé krajkované kalhotky a stejnou podprsenku. Přešla jsem pomalu do koupelny a snažila se vzpamatovat. 

Dobře to, že jsem nechodila do školy nebylo zase tak špatné. Konečně jsem se rozkoukala a viděla jsem alespoň o trochu lépe. Dost dobře na to abych mohla dělat rutinu. 

Nejdřív jsem si vyčistila zuby a pak jsem přešla k vlasům. Začala jsem se česat jak nejopatrněji to šlo. Měla bych se asi nechat ostříhat. Po těch devíti měsícech co jsem byla jaksi zaneprázdněná jsem se nenechala ostříhat, takže moje vlasy mi sahaly skoro pod zadek. Začala jsem si zaplétat francouzský cop a na konci jsem vlasy zagumičkovala, přehodila jsem si cop dopředu a naposledy se na sebe podívala.

Jasné zelené oči, nos a tváře poseté pihami, růžová líčka, docela hezká postavička. Láska k Niallerovi mi jenom svědčí. Hodila jsem sama na sebe povzbudivý úsměv a vydala jsem se přes chodbičku a schody až do kuchyně, kde se poflakoval Louis s Liamem, zatím co zbytek ještě asi spal. 

"Dobré ráno."zašveholila jsem šťastně ke klukům. "Lyn obleč se sakra. Jen když se na tebe dívám je mi zima."zatřepal se Liam a věnoval mi vyčítavý pohled jaký po mně vždy hodí Niall když mu seberu jídlo. 

Jen jsem protočila oči a dál se jeho poznámce nevěnovala. "Máme něco ke snídani?"už ne tak radostným hlasem jsem se zeptala Louise, který vypadal, že také hledá něco k jídlu. 

"Mám pocit, že nastala krize. Jídla je tu pomálu, protože jsme naposledy nakupovali minulý týden."Louis měl koutky spadené dolů a dumavý výraz. Rozhlédla jsem se okolo.

Vzala jsem banán a dvě vajíčka. Hodila jsem to do misky a společně rozmixovala. "Co to děláš?"Louis se mi díval zvědavě přes rameno, ale já ho odstrčila zadkem a pokračovala. Vytáhla jsem pánvičku a na to dala půlku těsta. 

Po chvíli jsem to otočila a pak dala na talíř a to stejné u zbytku těsta. Dala jsem každou na jeden talíř. Louis už seděl u stolu a čekal co přiletí.

"Co to je?"s pochybnostmi se střídavě díval na mě a na omeletu. "To je no... jak se to řekne...."chvilku jsem česky nadávala a pak jsem si vzpomněla. "To je banánová omeleta."vítězně jsem se usmála a posadila jsem se naproti Louisovi, který si dál nedůvěřivě prohlížel omeletu. 

"Vždyť je tam jen vajíčko a banán."zašklebil se. Hodila jsem na něj pohled ala strč si to do pusy a nekecej.

Já se zakousla do své omelety a vychutnávala si tu chuť zatím co Louis ji jen opatrně uždiboval. Kousek jsem utrhla a narvala mu ho do pusy. Chvíli čuměl s vytřeštěnýma očima a pak začal žvýkat. Nejdřív byl jeho výraz jako blé a pak se začal postupně proměňovat na to není tak špatné a pak už vypadal, že by chtěl ještě. Spokojeně jsem dojedla a uklidila po sobě. 

"Vy Češi jste velice vynalézaví."zasmál se a uklidil svůj talíř. 

*Tak jsme si trochu připomněli Gveniny české kořeny. :D Tu omeletu jsem doma dělala a byla skvělá, rozhodně doporučuji. :)

*Vím, že pět dní nevyšel díl a omlouvám se za to, ale byla jsem příliš naštvaná na čtenáře Druhé tváře... Dost mě zklamali. :/

*Chtěla bych udělat něco podobného i tady. Pro ty co nevědí o co jde je to vlastně ask na charaktery co vystupují v příběhu. Prostě se na něco se zeptáte určité osoby z příběhu a ona vám odpoví. :) 

*Tak mi napište jestli by jste se zúčastnili nebo co si myslíte. :) 

*Pravděpodobně tam nebude žádný komentář, protože autorské poznámky nikdo nečte...

See you soon.