Neviditelná

10. Žirafa

Všichni jsme seděli v obýváku okolo konferenčního stolečku a vykládali si. "Počkej, takže Liv je zkratka pro Olivii?!"mračil se Louis.

"Přesně tak."usmála se. Bylo vidět, že je vedle z toho všeho. Byla celá vyklepaná a pořád se smála jako blbec.

"Já se půjdu převlíct, protože je to dost nepohodlné."řekla jsem a začala jsem se zvedat z křesla. "Můžu jít s tebou? Chtěla bych vidět tvůj pokoj."usmála se na mě trochu nervózně Liv.

"Jasně."odpověděla jsem a pokynula jsem jí rukou. Klapavě jsem se rozešla z obýváku pryč. "Počkat!"křikl Niall. Přišel ke mně a omotal svoje ruce kolem mého pasu a vtiskl mi pusu. "Jen jsem chtěl ještě naposledy vědět, že nemusíš být zase tak malá."zasmál se Niall. Bouchla jsem ho ublíženě do ramene.

"Jestli ti vadí, že jsem tak malá tak si si měl nabrnknout nějakou žirafu."strčila jsem do něj a zula si podpatky. Když jsem přestala šermovat rukama dupala jsem k sobě do pokoje. Liv cupitala potichu za mnou a pak zavřela dveře. Uklidila jsem boty a začala jsem se převlékat.

"Co se stalo?"zasmála se Liv. Upřímně na ní obdivuji jak všechno bere s nadhledem a smíchem. "Už si moc dovoloval tak jsem mu srazila hřebínek."zasmála jsem se taky a natáhla jsem si legíny. "Jo aha... Máš hezký pokoj. Fialová se mi k tobě hodí."přecházela po pokoji a prohlížela si obrázky.

Přes hlavu jsem si přetáhla Niallovo triko, které mělo na zádech číslo 23. "To kluci mi ho zařídili. A ty obrázky jsou od Zayna. Je moc talentovaný."říkala jsem trochu zasněně a přejížděla prsty přes už dávno zaschlou barvu.

Liv skočila po zádech do mé neustlané postele a dělala andělíčky společně s šíleným smíchem. Přetočila se na bok a začala si prohlížet fotky, které jsem měla na nočním stolku. "Niall musí být vážně hodný kluk."usmála se na mě smutným úsměvem Liv.

Bylo cítit, že je smutná. V očích se jí zaleskly slzy. Posadila jsem se k ní na postel a objala ji. "Copak se děje Livi?"setřela jsem jí malou slzičku. "Víš já se bojím, že nikoho takového nikdy nenajdu. Všichni mě přehlížejí jako bych neexistovala."překvapilo mě jak moc zněl klidně její hlas.

"Já byla také neviditelná a teď se na mě podívej. Bydlím s pěti kluky a jeden z nich je moje životní láska."smála jsem se na ni povzbudivě.

Znovu se podívala na stolek. Nastalo ticho. Ticho kdy myšlenky byly hlasitější než hlasy. "A co Harry?"vyřkla nečekaně. Na chvíli jsem se zamračila.

"On utekl."to bylo to jediné co jsem jí a Markovi dnes neřekla. Nechtěla jsem aby to věděla ona nebo dokonce Mark. Prostě jsem si to chtěla nechat pro sebe, ale tajit jsem to nemohla.

"Proč?"vydechla zklamaně. "On se zamiloval a už to nevydržel. Potřeboval vypadnout, ale nikdo neví kdy se vrátí nebo kde je. Je to frustrující."kroutila jsem hlavou.

"A ukážeš mi i zbylé pokoje. Myslím pokoje kluků."zašklebila se Liv spiklenecky. "Když jim to neřekneš."mrkla jsem a už jsem jí táhla ke dveřím. Nejdřív jsem jí ukázala Niallův pokoj.

"Tohle je Niallův pokoj. Vždycky tady najdeš něco k jídlu."zasmála jsem se. "Vždyť tu má uklizeno a žádné jídlo tu není."rozmáchla se Liv když přejížděla pokoj zvědavým pohledem.

"Ohledně úklidu...podívej se pod postel. Jo a jídlo...třeba v šuplíku."pokrčila jsem rameny. Liv se sklonila a podívala se pod postel začala se šíleně smát a když otevřela šuplík a vytáhla dílek pizzy dostala hotový záchvat smíchu.

Přešli jsme k Liamovi. Otevřela jsem dveře do hezky uklizeného a upraveného pokoje. "Tohle je pokoj Liama. Dalo by se říct, že je to místo kde hledáme rady a někoho komu se můžeme vyzpovídat. Je to něco jako pracovna našeho psychologa. Občas Liama lituju."zasmála jsem se a ustoupila k dalším dveřím. "Nebo psychopata..."zasmála se tiše Liv.

Dveře vedly k Zaynovi. Nechala jsem ji ať vejde. Spadla jí čelist snad až na zem. "Tohle je Zaynův pokoj. Všechno co tu vidíš nakreslil sám."ukazovala jsem na některé malby o kterých vím kdy je maloval a proč.

"Napiš mu sem nějaký vzkaz."vtiskla jsem Liv do ruky štětec namočený v barvě a čekala co vymyslí. Za to může Gvendolyn. Napsala úhledným písmem.

Usmála se na mě a vyhopsala z pokoje. Se smíchem jsem kroutila hlavou, ale pokračovala jsem v prohlídce. Otevřela jsem další dveře. "Tady v tomhle bordelu přežívá Louis. Když se chci zasmát jdu sem a občas Louise mezi tím harampádím i najdu."zasměju se a poukážu na všechen bordel tady. Všude se válí oblečení a skleničky od pití.

Byl tu už jen jeden pokoj. Pomalu jsem otevřela dveře a vpustila jsem Liv dovnitř. "Tady byl Harry. Sem radši nechodím."zašeptala jsem spíš sobě. Šeptala jsem, protože jsem se cítila špatně. Jako bych neměla právo tu být. Nechtéla jsem tu být... Liv jsem ho však musela ukázat, protože je soucástí toho všeho.

"Měli by jsme jít za kluky."zatahala jsem ji nervózně za rukáv. Stále přetrvával jakýsi pocit viny. Liv jen kývla a pádila za mnou po schodech.

*Další díl. Taková malá house tour... Doufám, že jste se aspoň zasmáli.

*Liv se bojí, že nenajde lásku a Lyn, že se Harry nevrátí... Myslíte, že i kluci mají nějaký strach nebo trápení?

See you later.