Neviditelná

11. Díl - Svět mi padá na hlavu

Tenhle díl je věnovaný NathalyDirection. :) Jsem ráda že mi pomáháš :*

No a samozřejmě je to taky Zaynův díl, protože je 12.1. Doufám že se vám bude další část líbit.

Příjemné čtení.

Ráno jsem se probudila, ale Niall nikde. Do nosu mě praštila sladká vůně. Asi palačinky.

Rychle jsem byla na nohou a sprintovala do kuchyně. Lucky mi byl v patách. V kuchyni se ladně pohyboval polonahý Niall. "Niallere co tu děláš?"byla jsem vcelku pobavená, ale i zaskočená. "Líbí se mi když mi tak říkáš. Dělám nám snídani."šibalsky se usmál. 

Sedla jsem si k pultu a sledovala jeho krásné tělo jak se vlní do rytmu tiché hudby z rádia. "Tanec ti jde."lichotky mi nikdy moc nešli. "Jo to mě naučil Zayn."pohnul pánvičkou a už jsem viděla palačinku na stropě, ale tak se nestalo palačinka bezpečně přistála zpět na pánvi. 

Po chvíli byly palačinky hotové. Můj žaludek po dvou palačinkách křičel. Už jsem nemohla. Mám dokonce pocit že se každou chvíli pozvracím. 

Niall si spokojeně seděl vedle mě a jedl asi osmou palačinku. Stoupla jsem si v domění že půjdu do koupelny, ale tam už jsem nedošla.

Niall:

Gvendolyn spadla k zemi jako hadrová panenka. 

Rychle jsem si k ní klekl. Vypadala že je v bezvědomí. Lehce jsem s ní zatřásl, ale nic se nedělo. 

Vzal jssem ji do náruče. Okamžitě jsem vyrazil ze dveří k naší  vile. Bylo mi jedno že jsem jen v teplákách a venku je asi 5°C. Kopal jsem do dveří. Chvíli se nic nedělo tak jsem kopal jako o život. Otevřel Liam s nepřítomným výrazem. Asi ještě všichni spali. "RYchle auto! Neco se s Gveny děje. Je v bezvědomí."mluvil jsem rychleji než jsem si myslel že vůbec umím. 

Liam se rychle zpakoval nahoru probudit kluky. Za chvíli všichni byli dole, ale moc dobře nevypadali. Zayn Napůl spal a Harry na tom nebyl o moc líp. A Louis vypadal že skoro nezpal. Velké kruhy pod očima dobrému dojmu moc nepřidavaly. 

Liam už měl klíčky od auta v ruce. Všichni jsme se tak nějak poskládali do dvou aut a vyjeli jsme co nejrychleji k nemocnic. 

Harry mi podržel dveře do nemocnice abych mohl vejít i s Gveny, která byla stále mimo. 

"Potřebujeme pomoct! Jen tak z ničeho nic se zhroutila a je v bezvědomí."setřička to brala s klidem. Zavolala pár sester, které měli s sebou kolečkové křeslo. Na něj jsem Gvendolyn opatrně usadil. Pak už zmizela za dveřmi. 

Zhroutil jsem se na nejbližší židli a složil hlavu do dlaní. Mé slzy byly nezastavitelné. Co se jí stalo. Je to moje nejlepší kamarádka. Udělal bych pro ni první posledni, ale teď nemůžu dělat vůbec nic a to mě ničí. Kluci si sedli na další židle vyrovnané v řadě u bilých stěn. "Neboj brácho to nic nebue."Liam se snažil zlehčit situaci, ale vůbec to nepomáhalo. Bylo vidět že Harry má na krajíčku. "Liame vždyť se zhroutila z ničeho nic. To nebude dobrý. Něco jí je a my s tím nemůžeme nic udělat. Jsem tak bezmocný."teď už to Harry nevydržel a první slzy stékaly po jeho tvářích. "Já věřím že bude v pořádku. A jestli ne budeme se o ni starat dokud nebude, protože její teta dvakrát ochotně nevypadá. A proto musíme být silní a podpořit ji."Harrymu proslovy poslední dobou šly. Měl pravdu je na čase vzchopit. 

Gvendolyn:

Bílé světlo mě oslepilo. Všude jen ta bílá. Jsem snad na druhé straně? Sama? Bez Nialla? "Pane doktore je vzhůru."vysoký hlas mě ujistil že jsem stále živá i když se cítím spíš jako mrtvá. "Přeji vám hezké ráno slečno. Jak se cítíte?"byl to vcelku mladý doktor. "Moc hezké tedy není. Cítila jsem se už i líp. Můžete mi říct co se děje?"má mysl byla jako po výbuchu. "Má te oslabenou imunitu a váš tělesný stav je víc jak znepokojivý. Došlo k situaci u které dochází například u anorexie. Vaše tělo bylo vyčerpané tak se přeplo do úsporného režimu a teď potřebujete hlavně nabrat nějaké síly, svaly a taky tuk. Jen se vás musím zeptat jestli netrpíte poruchou příjmu potravy?"moc jsem tomu nerozumněla, ale dalo by se říct že jsem to pochopila. "Ne jen jsem měla teď menší osobní problémy."snažila jsem se o úsměv, ale akce se nezdařila. 

"Přijel se mnou někdo?"má mysl byla v přesvědčení že Niall, ale těžko říct. Moc si toho nepamatuji. 

"Ano, mám je pustit dovnitř?"doktor se na mě usmál jako by mi říkal že vše bude v pořádku. "Jistě že ano!"chtěla jsem to skoro i zakřičet, ale bohužel i můj hlas byl unavený. 

Doktor zmizel za dveřmi. Po chvíli vpadla hromada lidí. Byli tu všichni. Dokonce i teta Glenda. 

Niall si hned přisunul židli. "Jak ti je Gveny?"jeho oči byly zarudlé a hlas smutný. "Je mi dobře. Doufám že jsem vás moc nevystrašila. Nic mi není jen mi chybí to jídlo no."teď už jsem se dokázala usmát, protože pro něj bych dokázala cokoli. "To mi spadl kámen ze srdce. Já jsem se tak bál. Jsem tak rád že jsi v pořádku."vrhl se mi okolo krku a já pomalu obmotal mé tenké ruce okolo jeho širokých zad. 

"Chlapci můžete nás nechat chvíli osamotě. Potřebuji si promluvit se svojí neteří."její hlas byl ledový až mě mrazil. To nebylo dobré. 

Kluci chtě nechtě opustili místnost. 

"Víš Gvendolin, nemám čas se starat o 17-ti leté děvče, takže až se zotavíš, což bude podle doktora tak za měsíc a půl, pojedeš na vojenskou školu."její hlas byl klidný a oči jí zářily jako žárovky. Byla ráda že se mě může zbavit. 

"Díky že jsi mi to řekla. Budu začínat jako prvák a ještě k tomu jako holka mezi haldou chlapů."můj tón byl víc než nepříjemný. Glenda to vyřešila tím že odešla. Tak jako vždy. Jakmile se něco začne komplikovat uteče. Kluci opět byli zase se mnou. 

Vše jsem ji řekla. Všimla jsem si že u mích nohou na peřině ležela brožurka. No jistě. Brožurka té "úžasné" školy. 

No dobře. Musím se s tím nějak poprat, ale nevím jak zvládnu to že neuvidím Nialla. Když jsem mu to řekla byl mimo. Jako by mu někdo na krku otočil knoflíkem. "Neboj mi to zvládneme."slza mi stékala po tváři. Kluci posedali kde se dalo. Všichni mlčeli.

"Vždyť to nejde! Kdy tam půjdeš?"Harry byl rozčílený. Jeho hlas byl velice intenzivní. Museli ho slyšet snad až na druhém konci nemocnice. "Asi za měsíc a půl. Do té doby spolu strávíme co nejvíc času a pak vám budu psat a o víkendech se jednou za čas může jezdit domů, takže i přijedu."snažila jsem se to vše postavit do dobrého světla, ale takováhle věc se nadá zlepšit. 

"Bohužel. Tento týden odjíždíme na pár koncertů."Niall měl tvář kamenou, ale pár slz mu stěkalo po krásných tvářích. Jeho slova byly jako kudla. Tak dlouho je neuvidím. 

"Všechny vás mám moc ráda."už jsem to nevydržela a rozbrečela se. Hromadné postelové obětí bylo sice nepraktické, ale bylo tak příjemné, plně bezpečí a něhy. 

Další díl. :3 Myslela jsem že bude kratší, ale já prostě musím všechno natáhnout. -.- Budu ráda za voty, komenty a nějaký názor by neuškodil. :) Byla bych ráda kdyby jste mi řekli co si o tom myslíte. :) Další díl brzy! A ještě jednou díky NathalyDirection. Podívejte se na její povídky. Tak dokonalý příběh se jen tak nenajde. ;) Tak zatím! :*

Vaše Netinka.

xoxo