Neviditelná

13. Zvěd

S Niallem jsme se ploužili po schodech. Oba jsme byli hrozně unavení ani nevím proč. "Můžu dnes být u tebe? Nechci být dneska sama."žádala jsem Nialla. Niall stiskl moji ruku a zadíval se mi do očí. "Jistě Myško."řekl sametovým hlasem a otevřel dveře od svého pokoje. 

Lehla jsem si normálně oblečená. Na nějaké vysvlékání jsem neměla sílu ani chuť. Niall po chvíli spadl vedle mě v boxerkách. Přikryl nás a přitiskl si mě k sobě. 

"Ta Liv, je celkem prima."řekl Niall. Trošku jsem se zavrtěla. "Naznačuješ tím něco?"pronesla jsem jedovatě. "Moje žárlivá přítelkyně. Hmmm to se mi líbí. Jen mi někoho trochu připomíná. Víš jak to myslím jak se vyjadřuje chová a tak. Každou chvíli něco plácne, často nic nechápe a tak."Niall při svém vyprávění skoro usnul. 

"Popovídáme si zítra."vydechla jsem a nechala svoje víčka konečně spadnout.

Ráno bylo podivuhodně krásné. Pomalu jsem se posadila a protáhla se. Niall ležel vedle mě a dál tvrdě spal. Podívala jsem se na hodiny a zhrozila jsem se. Já jsem zaspala!

"Nialle, vstávej! Dělej!"křičela jsem a cloumala jsem se spícím Niallem. "Ježiš nevyšiluj..."zafňukal a pomalu se posadil. Jeho pohled sklouzl na hodiny. "A kurva! Dělej oblíkej se!"Niall vytřeštil oči a rychlostí blesku se hrabal z postele. 

Rychle jsem přeběhla do pokoje a následně do šatny. Přejížděla jsem očima i rukama po poličkách až jsem našla džíny a obyčejné bílé tričko s kulatým výstřihem. Rychle jsem se oblékla a běžela jsem do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby a rozpustila vlasy, které jsem trochu pročesala. Díky copu jsem je teď měla vlnité. Na zápěstí jsem si dala gumičku a letěla jsem za Niallem. 

"Můžeme?"podíval se na mě když si natahoval kalhoty. "Jo, můžeme."odpověděla jsem a už jsem běžela po schodech. Rychle jsem si nazula nějaké tenisky. Dost pochybuju, že byly moje a letěla jsem k autu. Niall mi byl těsně v patách a už otevíral auto dálkovým ovladačem. 

Rychle jsem si nasedla a připoutala jsem se. Niall už startoval a vyřítil se z příjezdové cesty na asfaltovou silnici jako ďábel. Zhluboka jsem dýchala a neustále kontrolovala čas. 

"Neboj to stihneme."povzbuzoval mě Niall s pohledem upřeným na cestu. Jel jako smyslů zbavený. V zatáčkách jsem se vždy snažila držet, ale stejně mě to házelo k Niallovi nebo mě to tlačilo na okýnko. 

Niall šlápl na brzdu a zkontroloval čas. "Jo to stíháš."vydechl a s úlevou přivřel víčka. Odpoutala jsem se a bez varování mu vlepila pusu a začala jsem vystupovat. "Miluju tě!"křikla jsem s mávnutím když jsem utíkala do školy. Rychle jsem pobíhala po chodbách ve snaze najít správnou třídu. 

Jakmile jsem uviděla modré dveře s nápisem ateliér vrazila jsem tam. Učitelka tu ještě nebyla, ale většina třídy už ano. Vydechla jsem a pomalu jsem se ploužila k Markovi, který na mě mával. Sedla jsem si k němu a padla na lavici. Celá uřícená jsem dýchala jako kůň po dostihu.

Liv má teď jinou hodinu, takže je tu se mnou Mark. Zjistila jsem, že je to vážně fajn kluk. "Ahoj kámo."otočila jsem se udýchaně na Marka a provedla náš pozdrav. Oči mu zajiskřily a úsměv se mu rozšířil. "Už jsem myslel, že nepřijdeš."zasmál se a očkem se podíval na hodinky. Jen jsem utrápeně vzdechla a spadla znovu na lavici.

*

Stoupla jsem si do fronty na něco čemu někdo říká jídlo a vyčkávala jsem. "Hele ty jsi mi nějaká povědomá."zahuhňal mi nějakej kluk zezadu do ucha. Rychle jsem se otočila a spatřila jsem hnědovlasého kluka s šedýma očima. Vlasy měl po stranách krátké a vršek dlouhý, ale neměl ho perfektně vyčesaný jako Niall, ale volně mu vysel dolů. Pohodil hlavou čímž ještě víc odhalil krásné oči. 

"Zato já jsem tebe nikdy neviděla."pokrčila jsem rameny a postoupila o kousek dál, protože řada se pohnula. "Nebyla jsi třeba v televizi?"pravou rukou si mnul bradu a mhouřil víčka. "Jo byla..."řekla jsem polohlasem a sklopila zrak k zemi. Jestli se spustí davová hysterie tak jsem pěkně v hájí, protože nejsem moc dobrý běžec. 

"A jak se jmenuješ? Já jsem Flynn."usmál se, ale už vůbec nezněl jako kdyby vyzvídal teď to byl přátelský tón. Chvíli jsem se na něj dívala a pak jsem se rozhodla odpovědět. 

"Jsem Gvendolyn."přenesla jsem váhu z jedné nohy na druhou a dál se na něj dívala. Přistoupil ke mě a vtáhl mě do objetí. Mačkal mě tolik, že jsem myslela, že ze mě vypadne moje neexistující snídaně. Jestli si to neuvědomil tak jsem ho vůbec neobjímala. Moje ruce dál vyseli okolo těla a obličej rudnul a postupně fialověl bez přístupu ke kyslíku. 

"Už mě můžeš pustit."zasýpala jsem a snažila se ho odstrčit. "Jo promiň."zazubil se. Jen jsem mu to oplatila šklebem a postoupila jsem v řadě. 

*Za odměnu tu je další díl, protože jste překonali 17 K přečtení, což je naprosto neuvěřitelné! Moc vám děkuji.

See you later.