Chubby [You are beautiful to me]

15. díl

 A všude je strašná spousta lidí, nemůže ucpat dveře tím, že se zastaví u Harryho, tak projde kolem něj a stoupne si ke zdi z druhé strany, on se na ní samozřejmě otočí.

„Hej, copak to je?“ poví hebce a palcem pohladí nateklou kůži pod okem. „Už mi povíš, proč jsi plakala?“

Jakmile se jí někdo na něco takového začne ptát, chce se jí brečet znovu. Zavrtí jen hlavou, zkusí to, aby jí dal s tímhle pokoj, protože před ním plakat nechce.

„Zoe…?“ zakňučí a chvíli se jí jen beze slova dívá do očí. „Tak jo,“ mlaskne Harry rezignovaně, „co kdybychom zapekli,“ nadhodí a znovu dívku pohladí po tváři.

„Co? No já nevím, nikdy jsem to ještě neudělala… to si asi netroufnu…“ zamračí se Zoe a pihy na jejím čele se v tu chvíli slijí.

„V pohodě, jen odejdeme, a když si toho učitelé všimnou, pošleš si od rodičů z mailu omluvenku,“ usměje se něžně Harry a jemně uchopí dívčinu ruku.

Jejich prsty jsou do sebe ledabyle zapletené.

„A co řekneme dozoru u hlavních dveří…?“ Bojí se, ještě nikdy nic takového nemusela dělat. I když vždycky to chtěla zkusit, trochu zarebelovat.

„Půjdeme chvilku po sobě. Jdeš k doktorce nebo tak něco, neboj, oni to neřeší…“

„Tak jo…“ pokrčí slabě rameny a s rozpačitým úsměvem si povzdechne.

Harry její ruku pevně stiskne, když se spolu rozejdou chodbou, a ona si připadá na jednu stranu nádherně, že se nestydí se takhle ukázat mezi spolužáky, ale na druhou si připadá tak strašně. Naprosto nemožně a ošklivě, její sebevědomí spadne na mínus milion, najednou i sebemenší naděje o tom, že je na ní někde něco hezkého, zmizí. Musí vedle něj vypadat tak strašně, strašně hloupě. Vždyť on je o dvě hlavy vyšší než ona, a o dvě hlavy užší. Musí vedle jeho atletické postavy vypadat ještě víc jako… slon. Je to snad nejkrásnější kluk na celé škole a vede za ruku právě jí. Lidi se po nich občas podívají, jen nenápadně, ale spíš si jich vůbec nevšímají. Potkají dokonce Harryho spolužačky, které na něj mrkají a hází obočím. Jedna utrousí něco jako: „Vám to sluší,“ a nezní to zle, nejspíš, ale… Zoe je jasné, že to ironie byla, ačkoliv to tak neznělo. Možná to bylo až příliš sladké…?

Když schází schody do vestibulu, u hlavních dveří stojí až zvenku učitel focení, který jim dokonce později popřeje hezký zbytek dne, takže se ani nemusí nějak rozdělovat. Zoe si chvíli připadá jako v akčňáku, protože cítí ten adrenalin, který jí stoupá do hlavy.

Vyjdou tedy ze školy a Zoe je šíleně zmatená. Neví. Vážně neví, jak se má cítit. Má být hrdá a být pyšná na to, jak se s Harrym za ruku prošla po škole? Nebo si má připadat ještě hůř, protože vedle něj musí vypadat divně a nehezky? Nebo se na to má vykašlat…?

„Mohli bychom se stavit pro kafe přes drive thru a pak jet ke mně? Anebo se zašijeme někam v autě? Nebo nikam nechceš? Zoe, ještě si to můžeš rozmyslet… nechtěl bych, abys měla průser, ale myslím, že-“

„To zní jako dobrý plán,“ usměje se Zoe nervózně a ještě že zastavili u schodů, protože ona na jednom stojí a aspoň si nepřipadá tak strašně malinká. „Zašijem se někde v autě… nebo se půjdeme někam projít. Do lesa nebo tak? Neboj, já věřím, že nejsi sériový vrah…“ zahihňá se a jakmile se delší chvíli dívá do Harryho laskavých očí, je o trošku míň nervózní.

„No…“ zasměje se Harry legračně.

„Aspoň v to doufám!“ zachichotá se a jako by jí připadalo, že jí najednou tolik nezáleží na tom, jak se před ním chová a tváří a hýbe a tak.

„Tak jo, zašijeme se spolu,“ usměje se na ní něžně Harry a stiskne jejich propojené ruce ještě v té druhé. Pohladí dívčino zápěstí palcem.

„Kde máš limuzínu?“ pousměje se Zoe a Harry převrátí očima, ale rozesměje se.

„Můžeme jít pěšky a sedět někde na pařezu, když se ti moje auto nelíbí,“ odsekne hravě a něžně jí zatáhne za ruku, aby se pomalu rozešli k autu.

„No je fakt, že je na les trochu moc nóbl…“ chvíli je ticho, tak se na Harryho otočí a vyprskne smíchy. On se na ní ublíženě dívá, spodní ret má vyšpulený, ale koutky mu cukají.

Taky se rozesměje a přitáhne si Zoe za ruku k sobě. Blíž. Ještě blíž. Sehne se a Zoe tentokrát políbí tak rychle, že si dívka ani nestačí vzpomenout, že se bude cítit trapně nebo že je moc malá nebo ošklivá. Líbá její plné rty a drží ji okolo ramen, pevně ale měkce. Jeho druhá ruka dívku hladí po tváři a ve vlasech. Zoe zase chvíli zaostává v pohybu svých končetin, a tak až po chvilce položí zlehka ruce na jeho hrudník a zlehka skousne Harryho spodní ret. Je k ní tak něžný a chová se tak přirozeně.

„Jsi sladká,“ usměje se na ní a oči se mu lesknou.

„Děsně,“ zazubí se Zoe a blýskne svými rovnátky.

„Jo, děsně,“ podrží pod horními zuby svůj spodní ret a v tvářích má dolíčky hluboké jako golfové jamky.

„Nebuď pořád tak svůdný,“ zatrylkuje Zoe stydlivě a víc se k němu přitulí. Možná jí začíná přidat docela roztomilé, jak jsou od sebe výškově daleko.

„Nejsem, jen tvoje přítomnost mě nutí se pořád ukazovat, abych tě oslnil…“ pohladí dívku po tváři a tiše se zasměje.

„Oh, tak to já radši půjdu,“ o krok odstoupí a jejich ruce mezi nimi visí, protože on dívku nepouští.

„Nikam,“ řekne naopak, „teď jsem tě unesl ze školy, zasloužím si za to něco,“ blýskne vítězoslavným úsměvem a znovu k sobě Zoe přitáhne.

Ta se zahihňá a stoupne si na špičky ve stejnou chvíli, jako se on sehne. Lípne mu na rty pusu, ale má zůstat nevinná, a tak zůstane. Harry se usměje a štrejchne jí do nosu svým.

„Tak co, půjdeme?“

„Jdeme, jo.“

ahoj, kočandy .)

chci poděkovat za minulé komentáře, je super přečíst si, že to někdo čte, a že se s hlavní postavou ztotožní tolik dívek, protože hlavně kvůli tomu tuhle povídku píšu. :)

takže děkuju xx