Chubby [You are beautiful to me]

32. díl

Nervózně přešlápne na místě. V Louisově pokoji, kam jí poslal hned, jak se tam přesně na pátou večer v neděli objevila, jak se domluvili, hrají Echosmith. V rohu jeho pokoje stojí dvě figuríny, na kterých má něco rozdělaného a vedle nich je obrovský pracovní stůl.

„Tady je něco k pití," ozve se za ní Louis a pak ji obejde a položí tác s pitím na konferenční stolek, který má vedle postele.

„Jo, díky," vydechne tiše dívka a trapně se usměje, když se naproti ní Louis postaví.

„Neboj, jen si tě přeměřím a asi vybereme něco z toho, co už mám navržený, podle toho, co by se na tebe nejvíc hodilo," oznámí jí Louis a přikutálí z jednoho ze sestřiných pokojů k jeho pracovnímu stolu ještě gymnastický míč. Položí na svůj stůl dvě skleničky s minerálkou a posadí se ke stolu. „Pojď ke mně," zasměje se přirozeně, když Zoe zůstane stát uprostřed pokoje.

Pomalu se posadí na míč a sama slyší tlukot svého srdce. Začíná se jí dělat špatně. Tohle bude trapas hned od začátku.

„Niall každou chvíli přijde," jako by se ji snažil uklidnit.

Aspoň něco.

„Ty jsi přestala mluvit úplně?" Louis se na ní podívá trochu smutně a položí ruku na její záda. Opatrně ji pohladí a nechá tam tu ruku položenou, když se natáhne k jedné z figurín pro metr.

Zoe mu neodpoví, protože ví, že by se jí třásl hlas.

„Zlato, mluv se mnou," poprosí Louis s mateřským úsměvem.

„Promiň," pípne Zoe.

Když si Louis stoupne a začne s metrem v ruce hledat něco na psaní a bere bloček, postaví se taky.

„Nemusim si nic svlíkat, že ne?" špitne nervózně.

„Ne, nemusíš," odpoví Louis, ale normálně by každému řekl ano. Jen jí to nemůže udělat, když vidí, jak je z toho vystresovaná.

„Dobře... to je dobře," zasměje se Zoe nervózně.

Začnou zápěstím... 17.

Ruka: 39.

U prsou se Louis zdrží trochu déle, protože mu pořád padá konec metru, a Zoe nad ním několikrát protočí očima, když se k tomu vyjádří. „112. Hm, to je paráda. To fakt super, Zo, konečně můžu šít na hezký prsa."

„Idiote," zasměje se Zoe a možná se cítí uvolněněji, protože je Louis fakt milý.

Pas: 93.

Břicho: 110.

Boky... uf, fuj. 120.

Stehno: 75. Lýtko: 46.

Jestli Louis někdy ty míry ukáže Harrymu nebo komukoliv, už s ní nikdy nikdo nebude chodit. Chce se jí plakat.

„Ty pláčeš?"

Tak nechce, už pláče.

„Ne," špitne a protře si oči.

„Zoe, neblbni," Louis lítostivě cukne koutkem a stoupne si, aby na ni nekoukal od jejích nohou.

„V pohodě," vydechne Zoe se zatnutýma zubama od toho, jak potlačuje pláč. Ale moc se jí to nedaří...

„Bejby, to mi nedělej," zamračí se Louis smutně, zlehka položí dlaň na dívčin loket a stiskne jej. „Koukni, jak jsi roztomilá, nemůžeš brečet, láme mi to srdce."

Zoe se přes slzy rozesměje, ještě tu hraje nějaká smutná písnička a to jenom ten pokles nálady podporuje.

„Pojď sem," vtáhne si ji do náruče a Zoe až překvapí, jak pevně ji drží, když ji objímá.

Schová obličej do jeho krku a jeho nádherně delikátních klíčních kostí a svoje ruce má v pěstích přitisknuté na jeho hrudníku, jako když se nechá objímat Harrym nebo Niallem. Je to pro ni důvěrnější, může cítit bití srdce toho druhého.

Přestane se snažit nebrečet, a tiše nechá slzy, aby jí utíkaly zpod víček.

Louis jí přemístí ruce na ramena a odtáhne se, aby jí viděl do obličeje. Setře jí slzy a upraví vlasy, které trochu on sám rozcuchal.

„Netrap se kvůli těmhle věcem, to nemá cenu..."

Tobě se to řekne...

„Jsi krásná holka, sama vidíš, jak kurva pěknejm klukům se líbíš," šťouchne do ní Louis a zahýbe obočím. „Nemysli si, že nevidím, jak nádhernej Hazza je. Jsem sice jeho nejlepší kámoš a vim na něj věci, který vědět nepotřebuju, vážně, ale taky jsem teplej. A Harry je prostě vážně dobrej. A Zee taky. Vidělas, jak na tebe Zayn kouká, ne? Zayn je jako z časopisu. On i Harry, a oba z tebe šílí."

„Zayn ze mě ne-"

„To si piš, že jo. A Eddie. Takovej sladkej kluk, nádherně zpívá, je zrzavej. Tihle všichni na tobě můžou oči nechat, když někde jsme, pozoroval jsem to."

„Kecáš."

Louis ignoruje její poznámku a zasměje se: „A ty mi tu pláčeš nad centimetrama. Jsi kurva boží, Zoe, a všichni to vidí. Všichni jsou naprosto v prdeli z toho, jak jsi vtipná a roztomilá. Jsi tak zajímavá. A to je v dnešní době docela vzácný, ne? Nesmíš celej život soustředit jen na to, co se ti na sobě nelíbí a pořád to měnit, i když to nejde. Znám to z vlastní zkušenosti. Věř mi. Na základce, hlavně okolo těch dvanácti, jsem měl peklo kvůli tomu, že jsem gay."

„Nesnášim děti. Jsou nejupřímnější," zamumlá Zoe smutně.

„Jo, to kurva jsou. Ale Zoe, koukni na ně," zasměje se Louis a zvedne jí prsty obličej, aby se na něj podívala. „Oni jsou už rok vyučený, makaj ve dne v noci, nemaj peníze, společenskej život, nic nedokázali. A kurva mi teď jenom můžou závidět, že šukam kluky, protože já budu na rozdíl od nich někdo. A je mi u prdele, jak namyšleně to zní, protože i když jsem teplej, vím, že to neovlivní nijak mojí budoucnost a to, jak lepší se budu mít na rozdíl od nich. A taky si díky tomu oni možná uvědomí, že je dneska všem u prdele, kdo je hetero a kdo ne," vykřikne Louis s úsměvem. „Nebo kdo má nějaký kilo navíc, nebo kdo je naopak vyhublej. Dneska záleží na tom, co v sobě máš a jestli to dokážeš prodat. A i když se někdo nemá dobře, může si bejt aspoň jistej, že to má v hlavě srovnaný a nemusí se za sebe stydět. Za to, jak se chová a jak se chová k ostatním."

Páni, Louisi, kde se tohle všechno v tobě vzalo?

„Já vím, Lou, jen je asi těžký se nesoustředit na svoje chyby," pousměje se smutně Zoe.

„Lásko, ale ty to nesmíš brát jako chyby, ale jako přednosti."

a vážně, holky, berte. a mějte se rády. prosím.