Chubby [You are beautiful to me]

14. díl

„Zo, pozítří jedeme k tý doktorce,“ uvítá jí mamka, když přijde domů, „tak to řekni ve škole.“

Achjo, a je to tu zase. Endokrinologie. Její noční můra. Zase se akorát dozví, že je tlustá a odporná. Ne že by jí to ta doktorka takhle řekla.

„Hm,“ zamručí a rozvalí se na židli u kuchyňského stolu. „Máme něco k večeři?“

„Uvařila jsem ti brokolici… chceš k tomu udělat nějakej dip?“ zeptá se jí maminka a ona vyskočí.

„Jůůů, tys mi uvařila brokolici? Mňam,“ je to její oblíbené, ale je hrozně líná si to dělat sama.

„Tak se běž mezitím vysprchovat,“ pobídne dívku a ona má o trošku lepší náladu. Tedy, celý den měla super náladu, hlavně díky Harrymu samozřejmě, ale to, že musí jít k hubnoucí doktorce jí ani trošku netěší.

Vezme si z tašky mobil a rovnou zaleze do koupelny. Posadí se na zavřený záchod a odemkne mobil. Přemýšlí, že zavolá Niallovi, jestli něco nepodniknou, jestli by u něj třeba nemohla spát, ale pak jí blikne Snapchat od něj. A je s Louisem. Povzdechne si, ale pípne jí zpráva.

Harry Styles: Panebože, celý den myslím na Tvůj zadek…

Kousne se do rtu a začervená se. Asi minutu si zprávu čte pořád dokola, než sesmolí zprávu.

Zoe: já na tvůj ;)

Svlékne se a pustí si na mobilu písničky. Kriticky na pár sekund přelétne pohledem své tělo. Zavře oči, říká si, že na světě přece jsou kluci, kterým se tohle líbí.

Anebo je tu druhá možnost, jednou to slyšela v rádiu. Na světě nejsou chlapi, kterým se líbí baculky, to si jen ty baculky říkají mezi sebou.

Neví, co je pravdivější, každopádně z Harryho opravdu má pocit, že se mu líbí. Nejspíš ne ve všech směrech, ale třeba její zadek. Nejspíš je taky pravdivé to, že kluci mají rádi, když je za co chytnout.

Zoe neví, ale do zrcadla už se na sebe radši nepodívá. Když se nají a po krátkém co-bylo-ve-škole-povídání jde do pokoje, lehne si do postele a zasněně se usměje na další příchozí zprávu.

Harry Styles: Myslím to vážně. Strašně mě přitahuješ, Zoe.

Kecá, řekne si Zoe v duchu, přesto se tomu ale usmívá.

Možná už se nemá až tak moc nerada. A možná si třeba šedesát sekund z dvaceti čtyř hodin myslí, že má něco hezkého, že se někomu nějaká její část může líbit.

*

První dvě hodiny má tělocvik. Nějak se navlékne do tříčtvrťáků a volnějšího trička a pomalu s ostatními se se smíchem a srandičkami odšourá do tělocvičny. S Jamiem, s jedním z kluků ze třídy a dá se říct i s jejím dalším nejlepším kamarádem, do sebe strkají a mrkají na sebe, něčemu se tlemí, než přijde učitel.

Nastoupí do takové křivé řady, učiteli na tom moc nezáleží. Je to věčný pohodář, málokdy ho něco naštve. Řekne jim, že budou dělat gymnastiku a Zoe docela sklapne. Zatím tedy pořád něco žvatlá a rozesmívá ostatní, ale ona sama už se moc nesměje. Nenávidí to. Ale nemůže mu to mít za zlé, teď půl roku jen hráli basket a volejbal. Jsou rozděleni do čtyř skupin. Ona jde se třemi spolužačkami postavit hrazdu.

Pořád si z toho dělá srandu, že to radši nechá na nich, aby si neublížila. Holky se smějou, taky jim to nijak zvlášť nejde, ale ona se k tomu ani nepřiblíží. Po chvilce k nim z jiného stanoviště dojde učitel.

„Tak co, vy gymnastky?“ zasměje se upřímně.

Holky se překřikují a lezou na tu hrazdu před ním s ofuky, pak se předvede poslední. Střídají se dál, protože ví, že tam Zoe nepůjde, a profesor kamarádsky plácne Zoe do ramena.

„Tak co ty? Půjdeš?“

Zoe zavrtí hlavou a útrpně se usměje.

„Ani to nezkusíš?“

Začíná jí být trapně. Je stoprocentně celá červená. Zase zavrtí hlavou a možná už i cítí, že se jí lesknou oči.

„Ne?“ vypadá, že už je na odchodu.

„Ne,“ pípne tence a snaží se usmívat, ale on odchází hodně pomalu a určitě vidí, jak jí ty koutky padají dolů. A vážně hodně. A nejde to potlačit, prostě jdou dolů. Sebere se a jde si do šatny pro kapesníky. Na chvíli se pak vrátí do tělocvičny, ale jakmile na ní někdo promluví stylem „jsi v pořádku“, začne zase zadržovat pláč. A moc se jí to nedaří. Zapluje do skladu sportovních pomůcek a jsou tam ještě asi tři marodi, ale ti si jí nevšímají.

Tiše profňuká zbytek tělocviku. Po něm má pětiminutovou přestávku. Vymotá se s kamarádkami ze šatny, cítí, jak má opuchlý obličej. Oči a rty. Čím víc do ní holky hučí, aby nebyla smutná, tím víc smutná je. Tím míň to přestává. Hodí si tělocviky do skříňky a jdou do prvního patra na další hodinu. V mezipatře se srazí, doslova srazí, s Louisem.

„Jej, čau, promiň,“ usměje se na ní.

„Ahoj.“ I na jejím hlase jde poznat, že plakala.

„Jsi v pohodě?“

„Jo, jasně… Niall tu dneska není,“ oznámí mu mimochodem.

„Jo, říkal mi něco o zubaři,“ usměje se Louis. „Zoe, doopravdy jsi ok?“

„Jsem… mam hodinu, zatím čau,“ otočí se a je ráda, že se na ní holky nevybodly a čekají. Rose vyzvídá, odkud se znají a proč a jak a co. A když jdou dlouhou chodbou do učebny, na druhém konci se uvidí s Harrym. On se docela přibližuje, ale zazvoní a ona jen zamává a zaleze do třídy.

Když jí asi pět minut od začátku hodiny přijde zpráva, zjistí, že si neztišila mobil, a dostane za to od profesora na dějiny výtvarné kultury káravý pohled, pomlasknutí a „Zoeeeee“.

Harry Styles: Co se stalo? Proč pláčeš?

Harry Styles: Mám o Tebe strach, Zo.

Harry Styles: Jestli Ti někdo ublížil, je mrtvej, rozumíš?

Harry Styles: Jsi roztomilá, když pláčeš, ale už to nechci nikdy vidět… :(

Zoe: nic se neděje, jen blbej den…

Na téhle hodině dává pozor, je to pro ni jediný předmět, na který se učí. Několikrát jí učitel vyvolá, párkrát se ztrapní jako vždycky, ale má z toho srandu. Když se ztrapní v kolektivu její třídy, je to v pohodě. Většinou.

A teď je velká přestávka. Netuší, jestli někde nepotká Harryho a z toho je nervózní. Všechno se vyřeší, když zazvoní a ona vyjde ze třídy. Harry Styles čeká vedle dveří.

hi people

hvězdička a tukabel potěší

pardon. komentář.

.)

ily