Chubby [You are beautiful to me]

22. díl

„Je tady asi bordel,“ zasměje se Zoe nervózně a tak trochu lituje, že Harryho pozvala dovnitř. (Myslela, že odmítne.) Zaprvé tu nemá uklizeno – ani v pokoji, natož v celém baráku, zadruhé potřebuje čůrat, ale stěny jsou tu tenké a nechce, aby to Harry slyšel, to je trapný, a zatřetí neví, jestli někde nemá v pokoji vidět něco holčičího jako tampóny nebo podprsenku, nebo jestli si nevšimne jejích zaprášených poliček.

A taky hlavně neví, co budou dělat.

Co si Harry myslí, že budou dělat.

„Dáš si něco?“ usměje se na něj nesměle a kouká na něj zespoda tak roztomile.

Aspoň to si myslí Harry. Roztomilá.

„Ne, jsem nacpanej z tý pity a přechlastanej čaje,“ zahihňá se. „Zase mě tam dlouho nikdo nedostane, stejně je ta vodnice od nich hnusná,“ postěžuje si a Zoe se toho chytí.

„Kdybys nekecal,“ zachichotá se, když jí Harry vezme kolem ramen a zase musí zaklonit hlavu, aby na něj viděla. „Chudáčku,“ posteskne si a Harry se zatváří ublíženě.

„Hele!“ zajede prsty do jejího podpaždí a ona vypískne, protože se lekne, ale lechtivá není, a tak toho zase on nechá. „Ty nejsi lochtivá?“ vyšpulí spodní ret.

„Ne,“ vydechne Zoe.

„Jak to? A jak tě mám asi provokovat?“ zní zklamaně, až to Zoe rozesměje. „Čemu se jako směješ, rampepurdo?“

„Cože?“ vykřikne dotčeně a miluje Harryho ruce na svých zádech. „Komu říkáš rampepurda?!“

„Tobě,“ jeho úsměv je široký a zářivý, ďolíčky hluboké a rozkošné.

„Co… co si to dovoluješ?“ zakroutí hlavou Zoe, a zní velmi pohoršeně, ale potutelně se při tom usmívá.

Harry se nahlas zvonivě zachichotá a Zoe si řekne, že jestli se teď nezamilovala, už se nikdy nezamiluje.

„Půjdeme ke mně do pokoje? Teda, ještě tě musím upozornit, že je tam, jak by řekla moje mamka, bodel jak v tanku, takže nezaručuju, že se ti tam nemůže nic stát,“ prohlásí Zoe a skousne si ret, když Harry beze slova s jemným úsměvem přikývne.

Vezme ho za ruku a vede ho po schodech k sobě do pokoje. Jejich dům je starší a chodba není vůbec hezká, podlaha je napůl rozbitá, zeď u futer obouchaná od dveří a ona se trochu stydí. Zavře za nimi dveře, když se octnou v menší místnůstce se skoseným stropem, všechny zdi má různě pomalované a až teď vidí, že zapomněla uklidit výkresy, které si tu včera vyložila, když něco hledala.

…

A… nechce, aby Harry viděl její práce, fakt ne. Je ve čtvrťáku. Má toho tolik za sebou a její hnusný věci ještě z dob základky… achjo.

Pozdě.

„Hele, co to tu máš?“ usměje se Harry sladce a Zoe nahlas zakleje.

„Nic, nic, nech to bejt, dělej, že to nevidíš,“ zakňučí Zoe a zatahá ho za ruku, ale Harry už je k těm pracím otočený a shýbá se k zemi, aby si je prohlédl. „Harry,“ kníkne Zoe smutně a on se otočí.

„Copak to je za obličej?“ zašišlá na ní a měkce ji políbí na rty. Když jí chce políbit hlouběji, nenápadně se podívá, kde je přesně postel, a Zoe do ní pomalu odvede, jen aby se posadili, samozřejmě.

Už už sahá Zoe na boky, aby si ji posadil na klín, ale pak si vzpomene, jak minule zareagovala, a rychle ho tahle potřeba přejde. Nechce ji zase vylekat.