Chubby [You are beautiful to me]

25. díl

Zoe i ty dvě pitomý hodiny utíkají tak strašně pomalu. Ale pak se konečně dočká. Když vyjde před učebnu, Harry tam ještě není, a tak jde s ostatními do přízemí k šatnám. Uklidí si sešity do skříňky a vezme si svůj velký baťoh s rasta barvami, který si pořizovala do devátý třídy, a teď jí je k ničemu. Maximálně takhle když jde k někomu spát.

Zoe: čekám v šatně, ju?

Pozdraví pár spolužaček, které zrovna odchází domů, a vezme si ze skříňky džínovou bundu a upraví si černou pletenou beanie, pod kterou dneska schovává své červenozrzavé vlasy.

Okolo boků jí chytnou dvě velké ruce a zezadu jí obklopí to krásně známé teplo.

„Ahoj, kočko,“ zahihňá se Harry a políbí ji na tvář. Pak dívku pustí a stoupne si vedle ní. „Tohle si bereš?“ ukáže s úsměvem na baťoh na zemi.

„No… jo,“ vypadne z ní pomalu a trochu se za ten baťoh stydí. Není to blbý? Takhle s baťohem ke klukovi…

„Oki, já ti ho vezmu,“ nabídne jí, hodí si ho na rameno (ten baťoh, girls, nebuďte sprosté) a opře se svůdně o něčí skříňku hned vedle té Zoeiny.

„Nejdeme ještě na oběd do jídelny…? Od rána jsem nic nejedla a…“ není hloupé, že to říká tlustá holka? Ta přece jíst nemusí.

„To si děláš legraci? Zoe, musíš jíst každý tři hodiny minimálně!“ vyjekne Harry a tváří se vážně starostlivě.

Aww, sladký.

„Já vím, ale neměla jsem dneska vůbec čas, jinak jím pravidelně, neboj,“ usměje se a cítí se mnohem lépe teď, když ji ujistil, že i když je silná, musí jíst. (Samozřejmě on to tak nemyslel ani na chvíli. Myslel to prostě tak, že každý musí jíst.) (A zvláště ona, protože na ní mu záleží.)

„No, vůbec se mi to ale nelíbí,“ upozorní ji a sehne se, aby dívku políbil na čelo. „Myslel jsem, že bychom si mohli dát oběd u nás,“ pousměje se a Zoe se zdá, že se trochu červená. „Včera večer jsem vařil, tak jestli to mamka s tátou nesnědli, mělo by tam být určitě minimálně pro nás dva.“

„Oh, tak to chci určitě nejmíň ochutnat,“ pohladí chlapce po hrudníku a zabouchne skříňku. „Zdá se mi to, nebo jsi nějaký nadaný na to vaření, hm?“ usměje se a sleduje, jak je Harry najednou tak sladce nesmělý. Usmívá se od ucha k uchu a v očích má ty svoje šťastné jiskřičky.

Moc často se nevidí, že by se kluk takhle styděl nebo přestal na chvíli být tak sebevědomý.

„Takže můžeme jet?“ zeptá se Harry radši.

„Jo, jasně… jen jsem chtěla Nialla ještě… domluvit se s ním,“ Zoe si skousne ret a upraví si svojí kabelku-nekabelku (další z jejích potrhaných elegantnosocanckých tašek) na rameni.

„Super, kluci jsou venku, hodím je k Louisovi domů, víš.“

„Oki,“ usměje se Zoe. Usmívá se, i když se k ní Harry nakloní a vtiskne jí jemný polibek na rty.

Vyjdou před školu, ale nedrží se za ruku, a Zoe je to docela jedno. Nemusí se přece držet pořád.

…

… Ne. Fakt ne! Hej.

„Čau, koště moje.“ Bouchne za to Nialla do břicha a nechá se obejmout, zatímco jí Harry hodí baťoh do kufru jeho limuzíny.

Zoe si chce sednout s Niallem dozadu a posadit Louise dopředu, ale on se nenechá a laškovně prohlásí něco jako „jen si jdi za manželem, já jdu za tím mým“.