Chubby [You are beautiful to me]

34. díl

„Máš odřenej i loket," ukáže Harry smutně na Zoeinu paži, když se dívka upravuje v druhé místnosti s velkým zrcadlem, kde se může vidět až k chodidlům.

„Hm, vidíš," pokrčí Zoe rameny a koukne se, má to tam jen trochu červené. Celé dětství padala na hubu, teď se z jedné oděrky nezblázní.

Otočí se a stydlivě sklopí pohled, když zjistí, že si ji Harry okatě prohlíží od hlavy až patě.

„Nikdy jsem netušil, že může být někdo takhle nádhernej."

„Mlč," zachichotá se Zoe. Docela ji bolí hlava.

„Že už se nevrátíš dneska na hodiny...?"

„No, to asi těžko, Haz," usměje se smutně Zoe a nandá si svoji čepici.

„Prosím," chytne ji za ruku, když dojde přímo k němu. „Uděláme si hezké odpoledne. Skočíme si někam na oběd a pak si někam vyjedeme, lehneme si někam k rybníku, kde nikdo není, hm?" Koukne se Zoe do očí a hypnoticky se na ní usmívá, než Zoe rozhodí rukama a začne se smát.

„No tak fajn," zavrtí hlavou a plácne ho po břiše. „Jsi hroznej."

„No jo, to přežiju," zasměje se Harry a chytne Zoe něžně v pase. „Jsi v těch botách vyšší, hm, nevím, jestli se mi to má líbit nebo ne. Když tě chci políbit," políbí ji, sladce a s jazykem, „nemusim se tolik sklánět. Ale ty jsi moje roztomilá malinká princezna, nemáš být vysoká."

Zoe protočí očima a pohladí ho po hrudníku. „Budeš mě doučovat, když kvůli tobě tolik zameškám," ignoruje jeho přechozí poznámky a užívá si jeho pevné krásné tělo pod jejíma rukama, když ho hladí a tiskne všude možně po trupu a ramenou.

„Jasně, klidně," vycení zuby Harry a povyskočí leknutím, když se dveře od záchodů rozletí a dovnitř vejdou nějaké dvě holky.

„Co tu děláš? Tohle jsou holčičí," řekne jedna, jako by to Harry nevěděl.

„Klid, už jdeme," mrkne Harry oslnivě, ale Zoe si tak nějak chce být jistá, že je jen její. „Máš všechno, bejby?" A jo, totálně se vevnitř celá tetelí štěstím, když jí takhle řekne před nimi.

„Jo, asi jo."

„Ruku," natáhne ji k dívce s rozevřenou dlaní a Zoe do ní rychle vloží tu svou. „S dovolením, dámy," zašaškuje a počká, až ty holky uhnou od dveří. „Díky."

Vyjdou před školu a Harry Zoe nese tašku, kterou rovnou dá do kufru a oba nastoupí do auta.

„Žádná poznámka o mém autě? Co se děje, nejsi nemocná?" zasměje se Harry a vyjede z parkovacího místa na silnici.

„Už si zvykám," pokrčí s potutelným úsměvem Zoe rameny.

„Zbláznim se z tebe..." zavrtí hlavou Harry a položí jí ruku na stehno. „Na co máš chuť?"

„Nevím, na cokoliv."

„Hm, tak pizza?"

„Třeba." Její pohled zase padne na Harryho. Sepnul si na záchodcích vlasy a tak hrozně mu to sekne. Jeho čelist je zase tak nádherně ostrá, když ji zatíná při soustředění na řízení. Má na sobě volné tílko, takže jdou vidět jeho svalnaté paže, potetované a opálené a velké.

„Lásko, přestaň na mě takhle zírat, vážně-"

„..."

„..."

„..."

„Oops, teď jsem si zavařil ještě víc," zasměje se Harry stydlivě a je celý červený. Zoe se na něj dívá překvapeně a pobaveně, ale taky polichoceně a stydlivě.