Hokejista snů

Krok za krokem

Nicole se ráno probudila kvůli paprskům, které ji šimraly na tváři, a koukala (stejně jako každé ráno) na obrovský plakát svého oblíbeného hokejisty, který byl přímo proti její posteli. Visel tam, aby on byl první, koho ráno po probuzení uvidí.

Protáhla se a unaveně se rozhlédla po pokoji. Její pohled se zastavil přímo na budíku. Bylo teprve 7 hodin ráno, ale i když bylo velmi brzy, rychle vyskočila z postele. ,,Bože, dneska je ten den,'' pomyslela si. Byl to den, na který se těšila asi nejvíc za posledních pár měsíců. Otevřela okno, aby vyvětrala v pokoji. Najednou se jí zdálo, že tam nemůže dýchat, lapala po vzduchu, byla moc nervózní. Dovnitř začal proudit teplý vzduch, který ji alespoň mírně usnadnil nadechování.

Ani moc nerozmýšlela, co si vezme na sebe, konec konců ani to nebylo potřeba. Stejně to nikdo neuvidí. Nakonec zvolila pohodlné kraťasy a tílko. Zkrátka oblečení, ve kterém se cítila dobře. Seběhla do přízemí, aby si mohla dát rychlou snídani. Myslela si, že se z té nervozity ani nenají, žaludek protestoval proti všemu, co se do něj snažila nacpat, ale nakonec do sebe cereálie přeci jen naházela. Po ranní hygieně si ještě stáhla vlasy do drdolu, popadla sportovní tašku, kterou měla připravenou v předsíni, klíčky od auta a hurá do školy. Tedy přesněji řečeno do Hokejové školy Ondřeje Pavelce v Uherském Hradišti.

Když vyjížděla v hlavě jí běhaly myšlenky jako: ,,Bože, vždyť on tam bude... Bude mě trénovat... Budu v jeho blízkosti celý týden... Co jen budu dělat?! Kašlu na to, jedu domu,'' nakonec to ale nevzdala. I když tak moc chtěla zalézt zpátky do bezpečí svého pokoje a přestat vyvádět takové blbosti, jako byla tahle hokejová škola. Když se přihlašovala, neměla moc šancí, že jí vyberou, protože potřebovali kluka náhradníka a když jí, jako děvče odmítli, rozhodla se přihlásit se pod jménem svého bratra. Takže všichni ve škole, včetně Ondry Pavelce, očekávali příjezd 25letého kluka Martina Kořínka.

Když Nicole přijela na místo, kde se měl konat přípravný kemp, nenápadně se proplížila do ubytovny na záchody, kde si stáhla hrudník látkou, aby zakryla prsa a oblékla si oblečení svého bratra, včetně kšiltovky kvůli dlouhým blond vlasům. Po těchto drobných úpravách vešla do společenské místnosti, kde se nahlásila pod bráchovým jménem a posadila se vedle ostatních členů školy. Po krátkém čekání ovšem do místnosti vkročil on! Ondřej Pavelec, nejkrásnější hokejista a její největší idol. Ani si neuvědomila, že má pusu otevřenou, až když jí kluk vedle ní řekl: ,,Hej kámo, zavři tu pusu, ať ti tam nevletí moucha!'' Všichni kolem se dali do smíchu. Nicole se začervenala a trochu změnila hlas, aby mohla odpovědět, po odkašlání řekla: ,, Ehm, zíval sem, vole.'' Po tomto kratším rozhovoru se ujal slova Ondřej Pavelec, který přivítal všechny účastníky letošní týdenní hokejové školy a všem rozdal dres, láhev na pití, kšiltovku a tričko. Nicole sotva pípla poděkování, ale hlavu nechala skloněnou. Nechtěla riskovat odhalení. Ondra na ni však koukal déle než na ostatní, ale po chvilce zatřepal hlavou a pokračoval ve vysvětlování pravidel a rozvrhů tréninků. Nicole vytrvale poslouchala a moc se na veškeré tréninky těšila, ale bohužel jen krátce. Zarazila se, když uslyšela slovíčko "aquapark". Jak tohle proboha vyřeší? Nemůže jít plavat s ostatními, a proto se rozhodla, že poprosí v dobách plavání o individuální program.

Ondra Pavelec po půl hodině domluvil a nechal účastníky, aby se šli ubytovat a vybalit si věci. Nezapomněl je ovšem informovat o tom, že za půl hodiny je první trénink a zrovna na ledě. Jen co dořekl poslední větu, Nicole se zvedla, utíkala za ním a hned spustila: ,,Pardon, trenére?'' 

Ondra se otočil za hlasem, nahodil úsměv a řekl: ,,Ano? Co potřebuješ? A mimochodem, tady nejsem žádnej trenér, prostě Ondra, ano?''

Nicole pookřála. Nemohla spustit oči z jeho dokonalého úsměvu, po chvilce se přece jen odtrhla a pokračovala: ,,Chtěl jsem se zeptat, jestli by nešlo, abych měl individuální program v době plavání v aquaparku. Ehm, neumím plavat.'' Po téhle větě okamžitě Nicole sklopila hlavu, co si o ní teď bude myslet, vždyť to je lež, navíc vypadá, jak úplně neschopný poleno. Ale ona přeci jenom hledala výmluvu. 

Ondra se usmál a řekl: ,,Jasně, proč ne. Jsem rád, že to vím. Takže během plavání budeš mít tréninky se mnou na stadionu. Střely na branku nebo ty snad budeš v bráně?" 

Nicole přikývla:,,Jo jsem tady na brankářský trénink.'' Ondra pokýval hlavou a řekl ji, ať se jde ubytovat, že má půl hodiny, a pak je sraz na ledě. Nicole poděkovala a běžela si najít jednolůžkový pokoj.

Po krátkém hledání našla hezký pokojík pro jednoho, kde si vybalila, vzala si potřebné věci na led a běžela do šatny. Ostatní kluci už tam byli. Rychle si nasadila chrániče, dres, brusle, lapačku i vyrážečku, nakonec si sklopila přes obličej i masku. Nevěděla totiž, jak by na ledě rychle a přitom nenápadně prohodila kšiltovku s maskou, aby nikdo nezahlédl její dlouhé vlasy. Pak se vydala za spoluhráči na led, kde už čekal Pavelec a s ním celý trenérský tým. Nasadila si masku a začalo rozbruslení. Ondra i ostatní jeho kolegové jen udiveně koukali. Na to, že měla být Nicole v bráně, bruslila velmi rychle a obratně.

,,Hej ty,'' křikl Ondra. Nicole se okamžitě otočila za zvukem jeho hlasu a dobruslila k němu. 

,,Ano?'' zeptala se opatrně. Očekávala to nejhorší... Něco jako že odhalil, že je vlastně dívka a nemá tam co dělat. 

,,Nechceš přeci jen zkusit hrát v poli?" optal se Ondra, ale Nicole rychle zavrtěla hlavou. Ondra se zasmál uznale kývl hlavou a řekl: ,,Tak pojď do brány. Máme tu trenéra na dva účastníky, ale ty jsi lichý, takže si tě beru pod svá křídla... Postupně se sice prostřídáme, ale asi spolu strávíme nejvíc času,'' zasmál se Ondra a hned pokračoval:,,Jakže se vlastně jmenuješ?''

Nicole se nestačila divit. Bude jí trénovat osobně v dobách plavání a teď na ni vyšel i jako trenér. Zatřepala hlavou a řekla:,,Ni.. ehm.. Martin."

,,Tak Martine, do branky...A ostatním přeju hodně štěstí. Samozřejmě se u Vás budeme střídat, takže na všechny z Vás se přijdu kouknout. Jdeme na to, lidi, vycvičíme parádní hokejový tým pro příští generace." Ondra zavelel a všichni poslechli. Nicole se postavila do branky. Ondra jí první udával informace o chytání puků, taktikách i vyrážení puků, přesunech v brance a krytí tyček, potom na ni začal lehce střílet, Nicole skvěle odrážela puky a chytala střely. Byla velice obratná a rychlá. Nikdo netušil, že Nicole se to učila tajně už od mala. Byl to její sen, být hokejistkou, ale protože rodičům se nelíbilo, že by jako dívka měla dělat chlapecký sport, musela se tohoto snu vzdát. Trenéři včetně Ondry na ní nešetřili pochvalnými slovy. Není divu, takhle vytrénovaného brankáře v téhle škole ještě neměli. 

Po skončení tréninku se všichni rozutekli do sprch. Nicole to vyřešila rychlým útěkem na pokoj, kde byla taky sprcha. Po studené sprše si vzala triko a kšiltovku od Ondry a vydala se na večeři. Sedla si ke stolku, kde nikdo nebyl. Neměla zájem o společnost, ale když jí na rameno položil ruku Pavelec s otázkou, jestli si smí přisednout, přikývla. Nicole jedla v tichosti. I když se jí Ondra neustále na něco vyptával, ona odpovídala jednoslovně. Zčásti to bylo proto, že byla opravdu nervózní a zčásti proto, že se bála, aby ji nepoznal. Když snědla všechno, co na talíři měla, rozloučila se a pospíchala do postele. Těšila se na další a další dny ve škole. Už těch pár hodin s Ondrou a všemi ostatními ji ujistil, že se nemá čeho obávat, alespoň co se tréninků a spoluhráčů týče. Neustále ale přemýšlela nad tím, jak být co nejvíc nenápadná, aby ji nikdo nepoznal... To se jí ovšem moc nedařilo, protože svými výkony v brance během prvního dne neuvěřitelně zazářila. 

*Tak co myslíte? Jak si Nicole povede v hokejové škole? Přijde Ondra na to, že je to vlastně holka? *Děkuju moc za přečtení ;) Rozhodně piště Vaše názory, protože koment a vote potěší ;)

P.S: V přílohách je obrázek Nicole ;)