Hokejista snů

Nespravedlivý svět

Ahoj lidi, cítím se dost silně a napumpovaně na to, abych napsala další kapitolu.. :3 Doufám, že se Vám bude líbit a tuhle kapitolu bych chtěla věnovat slečně, která mě neuvěřitelně povzbudila do dalších kapitol nejen svými činy, ale i úžasnou zprávou, kterou mi napsala.. Omlouvám se všem, kterým jsem slibovala věnování, ale dnešní kapitolu věnuju výše zmíněné slečně a vám, co jsem slíbila věnování, prosím připomeňte se mi do komentů ;) Jdeme do příběhu :)

Nicole se ráno probudila konečně ve své posteli a stále jaksi doufala, že to s bráchou byl jen ošklivý sen. Tvrdá realita ji ale zasáhla jak blesk. Na mobilu měla zprávy, kterými ji mamka informovala o Martinově stavu, který byl naštěstí lepší.

Nicole se rychle osprchovala a převlékla, rozhodla se, že ani nebude snídat, ihned naskočila do auta a vydala se do Prahy do nemocnice, kde ležel její milovaný bráška. Když vešla do nemocnice, uviděla, že před jeho pokjem stojí policista a uvnitř patrně byl druhý. Mamka s tátou nikde nebyli, a tak se prostě posadila na židli na chodbě a rozhodla se, že počká, dokud policie neodejde.

Uběhlo asi třičtvrtě hodiny a policista před tím pokojem pořád stál. Nicole se rozhodla, že se prostě zeptá, zda může za Martinem. ,,Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli můžu jít dovnitř za bráchou."

,,Dobrý den, vy jste Nicole Kořínková?" odpověděl policista na otázku otázkou.

,,Ano, jsem," přikývla nejistě Nicole.

,,Mohla byste jít se mnou? Potřebuji se Vás zeptat na několik informací ohledně Vaší přítelkyně..."

,,Myslíte Bellu? Máte o ní nějaké informace?" ptala se nedočkavě Nicole a třásla se obavami o svou kamarádku, i když jejich vztah nebyl v poslední době úplně dobrý.

Policista zavrtěl hlavou, ukázal na stoleček s židlemi, který stál nedaleko od nich a Nicole se vydala tím směrem následována policejním úředníkem. Opatrně se posadila a policista se na ni pátravě zadíval, což Nicole opravdu znervóznělo.

,,Tak, jak dlouho se se svou kamarádkou znáte?" položil policista první otázku.

Nicole se zamyslela:,,Vlastně od narození. Bydlíme téměř vedle sebe a když jsme byly malé, naše maminky spolu pracovaly, takže jsme trávily spoustu času spolu."

,,Jaký vtah jste spolu měly poslední dobou?"

,,No, popravdě řečeno to nebylo nic moc... Bella se dala na drogy a měla kvůli tomu dost problémů. Není to tak dlouho, co mě požádala o pomoc a já samozřejmě souhlasila. Můj brácha se o ni měl postarat jen do doby, než se vrátím z Kanady."

,,Copak jste dělala v Kanadě?"

Nicole si povzdechla a mírně ztišila hlas:,,Byla jsem tam za přítelem."

,,Váš přítel je z Kanady?" ptal se policista čím dál více vtíravě.

,,Ne, je z Čech, ale hraje hokej v Kanadě a během sezóny zůstává tam."

Policistia kýval hlavou a pečlivě si zapisoval každé slovo, které Nicole vypustila z úst:,,Vraťme se k Vaší přítelkyni. Víte něco o lidech, od kterých měla drogy?"

Nic nejist přikývla:,,Ano, jeden z nich.. Tedy myslím.. Byl můj bývalý přítel. On..no.. nebylo to s ním zrovna příjemné."

,,Co tí myslíte?" zeptal se policista a odložil propisku na stůl.

,,No, párkrát mě uhodil, a pak se nějak dal dohromady s Bellou a od té foby jsme se spolu nebavily. Pro mě to nebylo zrovna příjemé a bála jsem se o ní, ale už v té době jela v drogách a bylo pro mě těžké ji nějakým způsobem dostat pryč od Mirka. Věděla jsem, že je to grázl, ale nevěděla jsem, jak své kamarádce pomoci.." Když Nicole podala policistovi tyto informace, otevřely se dveře do Martinova pokoje a Nicole se podívala s nadějí v očích na policistu, který to okamžitě pochopil, zvedl se, poděkoval jí za informace a s úsměvem na tváři ji propustil. Nicole se rozloučila a okamžitě odešla do pokoje za svým bráškou, který seděl na posteli a s úsměvem na tváři vítal svou milovanou malou sestřičku.