Hokejista snů

Silvestr se Spartou

Tak dnešní díl je trochu delší, ale já doufám, že Vám to nevadí. Chtěla bych Vám poděkovat za vaší trpělivost, za to, že to čtete a také za votes a komenty, které mě neskutečně motivují a pohánějí dopředu v psaní. Jsem ráda, že to čtete a že se Vám můj příběh líbí. Tak si užijte další díl ;) 

Jak si oba sourozenci řekli, tak také udělali. Martina po týdnu pustili z nemocnice a dali se společně do stěhování. Museli převozit všechny věci z Jihlavy do Prahy. Martin ještě nebyl úplně fit, ale Nicky se snažila, jak nejvíc mohla, aby Martinovi usnadnila práci. Během týdne měli vše přestěhované a Nicole se konečně mohla cítit v bezpečí, protože Mirka pořád policie nezatkla. Táhlo se to už pěkně dlouho, ale popohnat policii v ČR? To je jako házet hrách na stěnu. Bylo to prostě o ničem a bez výsledku. Na to ale Nicole nechtěla myslet. Užívala si času, který strávila s bráškou a že ho teď bylo požehnaně, ale vůbec jí to nevadilo. Svého brášku měla nadevše ráda a byla ráda, že spolu můžou bydlet. Věřila, že ji ochrání, kdyby se náhodou něco stalo, ale samozřejmě by byla ráda, kdyby u sebe měla i Ondru, který jí chyběl čím dál víc a víc. Martinovi se s tím ale nesvěřila, k jejímu (ne)štěstí je to její brácha a zná ji moc dobře, a tak vycítil, že něco není v pořádku. 

Jedno ráno spolu seděli u snídaně ve svém novém domě a Martin se zeptal:,,Nic? Děje se něco? Jsi nějaká divná a je to už pěkně dlouho, co ses takhle začala chovat.."

,,Jak se chovám?" zeptala se Nicole, kterou tato otázka vyvedla z míry. 

Martin si povzdechl a přestal jíst:,,Chodíš jako tělo bez duše. Nesměješ se. Nic tě nebaví..Takhle se chováš."

Nicole netušila, jestli má jít s pravdou ven nebo jestli má ještě chvíli zatloukat. Nakonec se rozhodla, že by stejně musela jednou říct pravdu, a tak bráchu obeznámila se svou situací.. Alespoň z té menší části:,,No, víš, chybí mi přítel.." 

,,A nechceš mi konečně říct, kdo to je?" zeptal se zvědavě Martin. 

Nicole vzápětí začala litovat toho, že něco Martinovi řekla:,,No, nejsem si jistá, že je to mezi námi tak vážný, abych ti o něm řekla něco víc." 

,,Ehm, dobře, jak myslíš.. Ale až se rozhodneš, jsem pořád tady a rád se dozvím, kdo je tím šťastlivcem, před kterým bych měl sestřičku chránit," mrkl Martin na Nicole.

,,Proč chránit?" zeptala se zmateně Nicole. 

Martin pokrčil rameny:,,No, kdyby ti chtěl náhodou někdy ublížit."

,,Toho bych se nebála," usmála se Nicole, která věděla, jak moc ji Ondra miluje,a že by nikdy nic takového neudělal. Martin znovu pokrčil rameny a dál se věnoval snídani. Nicole se zasmála té nejistotě, kterou projevoval Martin, vstala a šla do koupelny. 

Potřebovala se vysprchovat. Nechala proudy vlažné vody, aby jí omývaly každou část těla a myslela přitom na Ondru. Už to bylo dlouho, co se spolu takhle sprchovali. Vlastně jenom první večer v Kanadě..Pak už nebyl čas a nebo to někdo kazil... Vzpomněla si na Jirku, Michala i ostatní kluky, kteří jim kazili každou chvíli, kdy mohli být spolu..Sami dva.. Na tváři se jí přitom objevil ten nejkrásnější úsměv, který dokázal vyčarovat jenom Ondra, hokej nebo kluci z týmu. 

Její rozjímání přerušil Martin, který zběsile bušil na dveře a křičel:,,Nicole? Někdo ti volá..." 

,,A kdo?" zeptala se Nicole a ztlumila sprchu. 

,,Pojď to vzít," volal dál Martin.

Nicole protočila oči:,,Tak to vezmi." 

Martin se zaradoval, na displeji bylo napsáno: Jen ON :3, a tak Martin usoudil, že to asi bude její přítel, takže to zvedl a řekl:,,Haló?"