Agent Gomez | Steve Rogers / Captain America ◾ Book One - Three

|Eight|

Po spoustě přemlouvání z mé strany Howard souhlasil, že mně a Stevovi pomůže. Jakým způsobem se ptáte? No, asi to, že právě sedíme v letadle směr Rakousku, aniž by o tom Colonel Phillips věděl, by vám mělo stačit.

Po chvilce, co jsme byli ve vzduchu, jsem vytáhla mapu, kterou jsem vzala (shh, neříkejte to Phillipsovi), abych Stevovi mohla říct jakoukoliv informaci, která by mu mohla pomoct lokalizovat Buckyho. Stále jsem věřila, že Bucky tam někde je, ale pomalu ta víra ze mě mizela. Vím, že bych měla být víc optimistická, protože je to můj nejlepší kamarád, ale pobyt v armádě vám dá pěkný náhled do reality ohledně těchhle věcí.

„Tábor Hydry je v Krausbergu," vysvětlila jsem a ukázala Stevovi, který byl v plně ozbrojený, kde to je. Musím říct, že jeho lícní kosti s nasazenou helmou vypadají úžasně. Teď na to není čas, Ashley! „Leží mezi hřebeny těchhle hor. Je to nějaký druh továrny."

„Měli bychom být schopni vás vyhodit přímo před jejich dveřmi," zakřičel Howard ze sedadla pilota. Samozřejmě, že to má na starost.

„Jenom mě dostaňte, co nejblíž to jde," zakřičel na něj Steve zpátky a pak se podíval na mě. „Víš, že vy dva budete mít z tohohle šílené problémy, až přistanete," řekl, zatímco si na sobě cosi utahoval.

„Je mi to jedno," odpověděla jsem, protože mi opravdu bylo jedno, co mi Phillips udělá. Kdyby mě vyhodil, už vůbec by mě to nezajímalo, záleží jen na tom, jestli je Bucky naživu. „A ty ne?"

„Tam, kam jdu, můžu zastřelit každého, kdo na mě zvýší hlas."

„Budou střelbu opětovat, víš o tom? Není to jen jednostranné," poukázala jsem na zřejmý fakt.

„No, tak doufejme, že tohle je alespoň k něčemu," odvětil Steve s pohledem na svém štítu. Opravdu potřebuje lepší, ale tohle bude muset prozatím stačit.

„Agentko Gomezová?" zaslechla jsem Howardův výkřik. „Pokud nikam nespěcháte, mohli bychom si skočit do Lucerne nebo na půlnoční fondue." Protočila jsem očima, Stark na mě doráží od té doby, co jsme se potkali, samozřejmě že po něm nepůjdu, když mám Steva.

„Stark je nejlepší civilní pilot, jakého jsem viděla," řekla jsem a změnila tak téma. „Je potrhlý dost na to, aby tohle podnikl. Máme štěstí, že ho máme."

„Takže, vy dva... Vy..." Oh Bože, on se na to zeptá, že jo? „Fondue?" Tady to máme lidi.

„Víš, že taková nejsem, Steve," vyhrkla jsem a donutila ho tak omluvně kývnout. Povzdechla jsem si a zvedla Stevův transpondér. „Tohle je tvůj transpondér. Aktivuj ho, až budeš připravený, signál nás zavede přímo za tebou," vysvětlila jsem a on si přístroj ode mě převzal a prohlédl si ho.

„Jste si jistý, že to funguje?" zeptal se Steve Howarda.

„Bylo to testované víckrát jak ty, kamaráde!" odpověděl Howard. Letadlo se pak zatřáslo, když venku zaznělo pár explozí. Steve vystřelil ke dveřím se svým štítem v ruce.

„Vrať se! Vezmeme tě až tam!" zakřičela jsem přes exploze a zatáhla Steva zpátky.

„Hned, jak budu pryč, otočte tuhle zatracenou věc a zatraceně rychle odtud vypadněte!" zaječel Steve.

„Nemůžeš mi dávat rozkazy, Steve!" zakřičela jsem zpátky.

„Jasně, že můžu! Jsem přece Kapitán." Ozářil mě úsměvem, než si nasadil své ochranné brýle a vyskočil z letadla. Rychle jsem se podívala dolů a sledovala, jak padá. Jeho padák se pak otevřel a já si povzdechla a konečně se trochu uvolnila. Na letadlo se ale pořád střílí, takže se odtud musíme dostat. Zavřela jsem dveře a sedla si zpátky.