Agent Gomez | Steve Rogers / Captain America ◾ Book One - Three

Fifteen

*Pohled třetí osoby*

S Tonym a Stevem na cestě, Thor se rozhodl Lokiho vzít někam bokem a promluvit si s ním. Možná ho dokáže přemluvit, aby zastavil tohle šílenství a vrátil se domů. Thor hodil Lokiho dolů a stál nad ním. Loki zasténal nad nárazem, to se ale rychle změnilo do smíchu.

„Kde je Tesseract?" zeptal se Thor jeho, no, adoptovaného bratra.

„Taky jsi mi chyběl," řekl Loki sarkasticky, Thorovi začínala docházet trpělivost.

„Vypadám, jako že mám náladu na ty tvoje hry?" zeptal se Thor.

„Měl bys mi děkovat. Bifrost je pryč, kolik temné energie musel Všeotec nashromáždit, aby tě přenesl na tvou milovanou Zemi?" Loki ta slova vyplivl, jako kdyby byly jed na jeho jazyku. Thor pustil své kladivo, přistoupil k Lokimu a zvedl ho do stoje.

„Myslel jsem si, že jsi mrtvý," vydechl Thor a vzpomněl si, jak viděl svého bratra spadnout do náruče něčeho, co měla být smrt. Thor měl ze všech nejvíce zlomené srdce. Frigga také, ale Thor se k Lokimu choval jako k bratrovi a nezajímalo ho, že je adoptovaný. V jeho hlavě byl Loki pořád jeho bratr, ať už pokrevní nebo ne.

„Truchlil jsi?"

„Všichni jsme truchlili. Náš otec..." Loki zvedl prst, aby Thora zastavil.

„Tvůj otec," vyplivl to slovo a vymanil se z Thorova stisku. „Řekl ti o mých pravých rodičích, nebo snad ne?" Samozřejmě, že to Odin Thorovi řekl, ale Thor o Lokim nesmýšlel nějak jinak. Bylo mu jedno, že je ledový obr. Záleželo mu jen na tom, jak spolu vyrostli a bojovali. Jako bratři.

„Vychovali nás spolu. Hráli jsme si spolu. Bojovali jsme spolu. To so nic z toho nepamatuješ?"

„Vzpomínám si na stín. Žití ve stínu tvé velikosti. Vzpomínám si, jak jsi mě hodil do bezedné propasti. Mě, kdo byl, a měl by být, tvůj král!"

„A proto teď chceš ze msty zničit svět, který jsem si zamiloval?" Thor věděl, že pokud Loki nemůže být králem Ásgardu, stane se králem tady, na Zemi. „Ne. Země je pod mou ochranou, Loki." Tomu se Loki zasmál. Shledával směšné, že svět tak silný a plný života má být ochraňován blbcem, kterému kdysi říkal bratře.

„A odvádíš v tom vskutku dobrou práci," zažertoval Loki. „Lidé se v houfech zabíjí, zatímco ty jalově řečníš. Já jim chci vládnout, co na tom je?"

„Myslíš si, že jsi víc než oni?" zeptal se Thor, zajímalo ho, proč by si jeho bratr něco takového myslel.

„No ovšem."

„Pak ti uniká podstata vládnutí. Trůn se pro tebe nehodí." Loki přimáčkl dlaň na Thorův hrudník a tlačil ho k okraji místa, kde byli. Železný muž tu jistě brzy bude.

„Viděl jsem světy, o jakých se ti ani nesnilo! Vyrostl jsem, Odinsone, ve svém vyhnanství. Viděl jsem pravou sílu Tesseractu, a když jsem ji okusil..."

„Kdo ti ukázal tu moc?" Thor přerušil svého bratra, zajímalo ho, kdo by byl takový blázen, aby změnil Lokiho pohled na svět. „Kdo kontroluje samozvaného krále?"

„Já jsem král!" zakřičel Loki na obranu. Hluboko uvnitř ale věděl, že není. To ho ale nezastaví.

„Ne tady! Vzdáš se Tesseractu!" Vzdáš se tohohle jedovatého snu! Vrátíš se domů."

„Nemám ho." Thorův vztek ho ovládl, když pozvedl Mjolnir. „Potřebuješ tu kostku, abys mě dostal domů. Ale já nevím, kde je."

„Dobře poslouchej, bratře," začal Thor, ale když už chtěl pokračovat, Železný muž do něj vletěl a odhodil Thora z útesu.