Agent Gomez | Steve Rogers / Captain America ◾ Book One - Three

Six

Uběhl den od celého debaklu s Tonym. Několikrát se mi pokusil dovolat, ale já jsem ho ignorovala. Pepper zavolala, aby se ujistila, že jsme s Indy v pořádku a ulevilo se jí, když jsem jí řekla, že ano. Ještě jsem o tom všem s Indy nemluvila, ale vím, že na Tonyho teď má úplně jiný pohled. Musel se prostě zachovat jako debil a všechno to posrat.

Seděla jsem a četla jsem si email od Phila týkající se něčeho v Novém Mexiku, co chtěl Fury zkontrolovat. Nebyla jsem ještě připravená se vrátit na mise, tak jsem mu dala volnou ruku. Řekl, že se mnou chce mluvit osobně, což respektuju. Nejspíš se staví někdy zítra.

Dneska ráno jsem se vzbudila pozdě, na nic jsem neměla náladu. Dokonce jsem odmítla i Indy, když se stavila. Byla smutná, ale pochopila mou situaci. Právě jsem sledovala nějaký náhodný pořad, který jsem se neobtěžovala přepnout. Někdo zaklepal na mé dveře, tak jsem pomalu vstala a došla ke dveřím. Otevřela jsem je a uviděla jsem tam stát Furyho.

„Co teď?" zeptala jsem se a dala jsem si ruku v bok.

„Potřebujeme, abyste došla pro pana Starka. Řekneme mu o Natashe." Povzdechla jsem si a přikývla.

„Dobře. Převleču se." Přikývl a já jsem se rychle převlékla do džegín, bot na vysokém podpatku, bílého topu a mé oblíbené kožené bundy. Vzala jsem si telefon, vyšla jsem z bytu a zamkla jsem dveře. Následovala jsem Furyho do jeho černého auta a Natasha, překvapivě, seděla vzadu. Ohlédla jsem se na ni, než jsem se zaměřila na cestu.

„Kde si myslíte, že bude?" zeptala se Natasha.

„Bude v koblihárně. Chodí tam vždycky, když je smutný nebo naštvaný. A myslím, že teď je obojí, tak se podíváme tam." Podívala jsem se na Furyho a on přikývl a zahnul doleva. Brzy jsme dorazili do koblihárny a já jsem mohla vidět Tonyho, jak leží uvnitř obřího donutu na střeše, zatímco jeden sám jedl. Pořád byl v obleku. Fury řekl Nat, aby přišla trošku později a ona pokývala hlavou. S Furym jsme vylezli z auta a došli jsme blíž.

„Chcete to udělat nebo mám já?" zeptal se Fury, zatímco jsme vzhlíželi na Tonyho. Koukla jsem se na Furyho, než jsem pohled zase upřela na Tonym. Myslím, že věděl, kdo na něj zakřičí.

„Tony!" zakřičela jsem a upoutala tak jeho pozornost. „Slez odtamtud a běž dovnitř. HNED!" Jakmile jsem to dořekla, ani nezaváhal a slezl. Povzdechla jsem si a následovala jsem Tonyho dovnitř. S Furym jsme si sedli naproti jemu. Tony měl na sobě sluneční brýle, což znamenalo, že má opici.

„Říkal jsem vám, že se nechci účastnit vašeho super tajného boy bandu," řekl Tony a opřel si loket o stůl. Nad tím se Fury zachechtal, ale já jsem tam jen tak seděla.

„Ne, ne, ne. Vím, že všechno děláte sám. Jak vám to vychází?" zeptal se Fury a upil si kávy, kterou si objednal. Mám pocit, že se Tony co nejvíc snaží, aby mě po včerejšku ignoroval. Nemůžu mu to mít za vinu. Nejspíš jsem na něj byla až moc tvrdá. Zase.

„Je to... Je to... Je to... Omluvte mě. Nechci s vámi vykročit špatnou nohou. Mám se dívat do pásky nebo do oka?" Lehce jsem se pousmála a Fury taky. „Promiňte, mám celkem kocovinu. Nejsem si jistý, jestli jste skutečný nebo mám..."

„Jsme dost skuteční, Tony," řekla jsem a Fury si poposedl dopředu.

„Jsme ti nejvíc skuteční lidé, jaké kdy potkáte," pronesl Fury a přiblížil se k Tonyho obličeji.

„Moje štěstí. Kde je tady obsluha?" zeptal se Tony, než se mu Fury zadíval na krk přesně na místo, na které dříve Rhodey poukázal.

„To nevypadá dobře," řekl Fury, když se na to pořádně zblízka zadíval. Viděla jsem, jak Natasha prošla dveřmi, nad čímž jsem pozvedla koutek. Tonyho čeká překvapení.