Agent Gomez | Steve Rogers / Captain America ◾ Book One - Three

~Six~

Má oční víčka se zdála těžká a bylo nemožné je otevřít. Snažila jsem se co nejvíce, a jakmile se mi to povedlo, párkrát jsem zamrkala, abych zaostřila své vidění. Rozhlédla jsem se kolem a uviděla jsem, že jsem v pokoji s Tonym přivázaným k něčemu, co vypadalo jako kovový rám postele. Tony byl pořád v bezvědomí a já jsem ho chtěla probudit. Ale stejně jako Tony jsem byla přivázaná k druhé kovové konstrukci. Snažila jsem se osvobodit své ruce, ale byly přivázané opravdu hodně pevně.

„To není třeba. Ven se nedostaneš," řekla žena od svého počítače o pár schodků výš. Podívala jsem se na ni a ona se usmála.

„Kde to jsme?" zeptala jsem se jí, což byla upřímně hloupá otázka.

„To dost brzy zjistíš," řekla, než jsem vedle sebe zaslechla zakňučení. Byl to Tony, probouzel se.

„Bože, bolí mě hlava," postěžoval si, než uviděl, kde vůbec je.

„Vítej v klubu," řekla jsem a Tony si mě konečně všiml.

„Jsi v pohodě, Ash?" zeptal se mě.

„Jsem v pohodě. Ty?"

„Bylo mi i líp," odpověděl, než si všiml té ženy u počítače.

„Stejně jako za starých časů, huh?" řekla Tonymu. Za starých časů? Co tím jako myslí?

„Ou, no jasně. S pouty navíc, super," odpověděl Tony. Moment, on ji zná?

„Nebyl to můj nápad," řekla ta žena. Byla jsem víc než zmatená.

„Dobře. Takže jsi tu Killianovu nabídku vzala," vysvětlil Tony.

„Vzala jsem si jeho peníze," opravila ho ta žena.

„A tady jsi, o třináct let ve sklepě," řekl Tony. Takže hádám, že ji opravdu zná.

„Ne," opáčila.

„Ano."

„Ne, ty jsi ve sklepě. Já můžu odejít," řekla ta žena a já jsem vycítila, že je na čase, abych k tomu taky něco řekla.

„O něco jsem přišla nebo?" zeptala jsem se a ona si povzdechla.

„S Tonym máme třináctiletou minulost. Ta oslava nového roku, potom na mě zapomněl." To zní jako Tony.

„Proto tohle děláš?" zeptala jsem se jí a ona si povzdechla, než vstala ze svého místa.

„Stalo se toho hodně. Jsem tak blízko. Extremis je prakticky stabilní." Žena sešla k nám dolů.

„Já říkám, že není. Byl jsem tam venku. A lidi tam vybuchují. Malují na stěny. Mayo, lžeš si do kapsy." Takže se jmenuje Maya, chápu.

„Tak mi to pomoz spravit," řekla a zvedla nálepku na jméno, kde bylo vepředu napsané 'Víte, kdo jsem'. Pak ji otočila a vzadu byla rovnice. Něco dalšího, co by Tony udělal. Tu věc se jménem, možná ne tu rovnici.

„To jsem udělal já?" zeptal se Tony.

„Ano," řekla Maya, vypadala raněná tím, že si to Tony nepamatuje.

„Pamatuju si tu noc, ale ne to ráno." Protočila jsem nad Tonym oči, jelikož to byla další věc, která mu šla. „Za tímhle ty se honíš?"

„Ty si to nepamatuješ?" zeptala se Maya, fakt vypadala raněne kvůli tomu, že si to nepamatuje.

„Nemůžu ti pomoct. Mívala jsi morální zásady. Mívala jsi ideály. Chtěla jsi pomáhat lidem. Teď se na sebe podívej. Já se každý den probudím s někým, kdo má pořád svou duši." Usmála jsem se, protože mluvil o Pepper. Zajímá mě, jak ona do tohohle všeho zapadá. Doufám, že je v pořádku. „Dostaň nás odtud," dořekl Tony a zdálo se, že nad tím Maya přemýšlí. Chtěla jsemjí věřit, opravdu jsem chtěla, ale v tuhle chvíli nemůžu.