Agent Gomez | Steve Rogers / Captain America ◾ Book One - Three

One

Musela jsem včera trošku přehodnotit priority a postavit školu a rodinu na první místo a Wattpad přenechat na jiný den. Doufám, že se nezlobíte a že to pochopíte. ❤️

!!ODTEĎ, KDYŽ MLUVÍM O REVISITED, TAK MYSLÍM TENHLE PŘÍBĚH!! 

⭐⭐⭐

„Hádám, že jsi sem nepřišla jen proto, abys mi řekla ahoj," hádal. Protřel si zezadu krk a já jsem přikývla. „Tak do toho, vybal to na mě," pobídl mě a sedl se na opěradlo jeho pohovky.

„Chci si s tebou promluvit o Iniciativě Avengers."

---------------

„Iniciativa Avengers?" zeptal se Tony a já jsem přikývla. „O co jde, že jsi přišla až ke mně domů?"

„Je to takový nápad. Přišel s ním Fury," vysvětlila jsem a Tonymu se rozšířily oči.

„Myslíš Andrewa?" zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou.

„Ne. Nick. Pamatuješ si Nicka, že?"

„Jeho syna? No jasně. Jak se mu daří?" otázal se Tony a přešel k baru. Pokývl na mě, ať ho následuju.

„Daří se mu skvěle. Připomíná mi jeho otce." Usmála jsem se, když si Tony začal nalévat.

Zvedl ke mně oči a zeptal se mě jimi, jestli si dám taky, ale já jsem jen zavrtěla hlavou.

„Iniciativa Avengers je nápad dát dohromady skupinu jedinečných lidí, kteří můžou dělat věcí, jaké jiní ne." Tony si usrkl a ostražitě mě pozoroval.

„Nazýváš mě jedinečným?" Ukázal na mě a já jsem jen s úsměvem přikývla. „Tak to jsi první."

„Vzhledem k tomu, že jsi právě odhalil pravou identitu Iron Mana, kterému mimochodem fakt fandím, uslyšíš to čím dál častěji, Tony." Zkřížila jsem paže a on vypadal, jako že nad něčím přemýšlí. „Na co myslíš?"

„Víš, co se stalo v Afghánistánu?"

„Vím, že tě věznili. Po nějaké době ses dostal ven a tvůj kamarád Rhodey tě zachránil. Proč, něco skrýváš?" Opřela jsem se o bar, on si mezitím znovu usrkl ze skleničky a postavil se přede mě.

„Víš, jak vznikl Iron Man?" zeptal se a já zavrtěla hlavou. Je to pravda. Nikde jsem neslyšela o tom, jak to celé vzniklo. „V tom případě máte štěstí, slečno Gomezová. Prosím, chopte se mého rámě a následujte mě." Zasmála jsem se mu a propletla jsem naše paže. On mě pak dovedl ke schodům, po kterých jsme následně sešli dolů. „Jenom taková malá připomínka, fotografie jedině bez blesku, protože to otravuje jak mě, tak Jarvise," zažertoval Tony a já jsem se připojila k jeho hraní důležitým pokyvováním hlavy. Pak se zastavil u skleněných dveří vedoucích do tmavé místnosti.

„Jsem zmatená," řekla jsem.

„Výborně." Usmál se, než mi dal ruce před oči, abych nic nemohla vidět. Zasmála jsem se, když jsem zaslechla, jak se dveře otevřely a on mi řekl, abych šla dopředu.

„Te tohle nutné?" zeptala jsem se.

„Ano. Teď si dávej pozor, kam šlapeš" Pomalu jsem udělala jeden krok a pak ještě několik dalších, než mě zastavil. „Tak fajn, všechno v pohodě?"

„Ano."

„Nic nevidíš?"

„Ne, nic nevidím."