Agent Gomez | Steve Rogers / Captain America ◾ Book One - Three

Eight

„Slečno Gomezová, pan Stark si vás žádá v suterénu." Protočila jsem očima a strčila jsem si poslední kousek toastu do pusy, než jsem vstala a vydala jsem se dolů. Zadala jsem kód k otevření dveří a vešla jsem dovnitř.

„Ránko." Tony se usmál, seděl u svého stolu a něco dělal na počítači.

„Ránko. Na co mě potřebuješ?" zeptala jsem se a stoupla jsem si vedle něj.

„Nic, jenom jsem se chtěl ujistit, že jsi vzhůru."

„No, vzhůru jsem. Mám něco udělat, když už tady jsem?" zeptala jsem se a překřížila jsem paže.

„Možná bys mohla-"

„Příchozí hovor ze skrytého čísla, pane." Jarvis přerušil Tonyho. Podívala jsem se na Tonyho, oba jsme byli zmatení.

„Znovu obnovili spojení. Jak milé. Coulsone, jaká je země okouzlení?" zeptal se Tony, myslel si, že to je Phil. Ale já vím, že Phil by nevolal Tonymu, ale mě.

„Ahoj, Tony, jak se máš?" zeptal se chraplavý hlas s ruským přízvukem. „Zdvojnásobil jsem otáčky." Viděla jsem, jak Tony zamrzl, a já si uvědomila, že to volal Ivan Vanko, ten hajzl, co se nás pokusil zabít.

„Ty, cože?" zeptal se Tony a já jsem si potichu přitáhla židli, kterou ke mně robotická paže postrčila.

„Řekl jsi mi, že dvojité otáčky znásobí výkon. Dobrá rada."

„Zníš dost čiperně na mrtvého." On má být mrtvý?

„Ty taky." Tony si povzdechl, začala jsem si kousat nehty. Tony se ztlumil a řekl Jarvisovi, ať ho vysleduje. Což přes telefon chvilku trvá, takže snad bude zdržovat dost dlouho, aby to Jarvis stihl. „Teď bude pravá historie jména Starků přepsána."

„Jarvisi, kde je?" zeptal se Tony a já jsem se napřímila, chtěla jsem vědět, kde je.

„Vstupuji do sítě Oráklu. Východní pobřeží." Oh, takže je blízko. Chci vědět, kde je, abych po něm mohla jít.

„To, co tvůj otec udělal mé rodině za čtyřicet let, já udělám tobě za čtyřicet minut." Zhluboka jsem se nadechla a zatnula jsem čelist, z tohohle týpka jsem měla starosti. Ale už jsem zvládla i horší, tohle nebude těžký úkol.

„To zní dobře. Sejdeme se a probereme to."

„Hranice tří států. Manhattan a přilehlé oblasti."

„Doufám, že jsi připravený," řekl, než zavěsil.

„Zaměřování nedokončeno."

„Do pytle," vydechla jsem a podívala jsem se na Tonyho. Viděla jsem, že si našel stránku Expa, byla na ní fotka Hammera. Tony se podíval na obloukový reaktor. „Ale ne, Tony. Není to připravené," řekla jsem, ale on ho vzal a vložil si ho do hrudi.

„Pane..."

„Chceš provést testy, tak to udělej. A když už to budeš dělat, dej mi dohromady oblek. Teď hned. Ashley, jdi k sobě domů, vezmi si zbraně a oblek a sejdeme se zase tady."

„Tony, co chceš udělat?" zeptala jsem se, ale on mě ignoroval.

„Nejsme si jisti, jestli efekty..."

„Nechci to slyšet, Jarvisi. Ashley, běž, hned."

„Proč?" zeptala jsem se zběsile a on se na mě konečně podíval.

„Prostě běž." Nechtěla jsem se ho dál na nic ptát, tak jsem prošla kolem něj a odešla jsem. Dostala jsem se k autu a co nejrychleji jsem dojela k sobě do bytu. Jakmile jsem se tam dostala, bleskově jsem se převlékla do svého obleku na mise. Je hodně podobný tomu, co má Natasha, můj je jenom bílý. K tomu jsem si vzala pevné černé boty. Pistoli jsem si připevnila do pouzdra a ujistila jsem se, že mm pásek. Všechno jsem zkontrolovala v zrcadle a vydala jsem se ven. Nijak jsem se nezakrývala, protože lidi mě tady v obleku už viděli. Zamkla jsem dveře a chtěla jsem odejít.