Agent Gomez | Steve Rogers / Captain America ◾ Book One - Three

|Eighteen|

Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem se konečně prokousala na konec, proto vám tuhle dlouhou kapitolu přínáším bez okolků rovnou za tepla. 🤗

PŘEČTĚTE SI, PROSÍM, CO JE NAPSANÉ ÚPLNĚ DOLE, JE TO PRO MĚ DŮLEŽITÉ! ❤️

Věnováno _marvelavengers_ za naprosto nádherný a milý komentář u minulé kapitoly! 😍 

⭐⭐⭐ 

*11. září, 2001, 8:44*

Bylo časné ráno v New Yorku a já jsem si rozhodla vyjít s jedním z mých přátel, agentem Coulsonem, nebo-li Philem. Byl docela nedávno rekrutován Nickem a okamžitě jsme si sedli. Chtěl se prostě jen více dozvědět o S.H.I.E.L.D.u a Kapitánu Amerikovi. Je docela velký fanoušek Steva, Prý už od doby, co byl malý kluk. Prý byl i mým fanouškem, když vyrůstal, a že je pro něj velká čest se mnou teď pracovat. Někdy si ho chci prostě strčit do kapsy a vzít si ho s sebou domů. Divné? No tak fajn.

Snažím se navštěvovat hrob Howarda a Marie co nejčastěji to jde, ale mise se na mě hrnou ze všech stran. Je zázrak, že dnešek mám volný. Zkusila jsem zkontaktovat Tonyho, ale teď je z něj miliardář, který má všechno a všechny u zadku. Cítím lehké zklamání, protože jsem Howardovi slíbila, že se o něj postarám a že dám pozor na to, aby dělal na světě dobro. Převzal Stark Industries nedlouho potom, co Howard zemřel a zatím se mu vede dobře. Jen si přeju, abych ho mohla vidět.

„Takže, máme agenta Macka a agentku Monroe v oddělení zbraní a agentka Willow a agent Scott se přesouvají k trénování bojových umění," vysvětloval Phil, zatímco jsme šli po ulici New Yorku každý s kafem v ruce. Dnešek trávím pozvolně, ale zatáhla jsem s sebou Phila, protože jsem chtěla jít ven do ulic. Vzácně se do něj jen tak podívám, navíc se hodně změnil za ty roky. Spousta se toho změnila. Teď máme věcičku, které se říká internet a rozhodně je to zachránce.

„Co agentka Williams?" zeptala jsem se, zatímco on si nadále prohlížel na papíře napsaný seznam agentů. Trošku jsme je přeřazovali a dělali jsme menší úpravy.

„Je na mateřské, pamatuješ?" zeptal se, než si usrkl kávy.

„Dobrá teda. Jak se jí vůbec daří?" zeptala jsem se na oplátku.

„Dobře. Říkala ale, že je vyčerpaná. Vůbec se jí nedivím. Slyšela jsi o Tonym?" Sklopila jsem pohled na kelímek s kávou a povzdechla jsem si.

„Ne. Neslyšela jsem o něm už dvacet let. Začínám si myslet, že nechce ani vědět, že vůbec existuju."

„Ale no tak, samozřejmě, že chce. Jenom si prochází fází." Fází? Opravdu?

„Která trvá dvacet let?" Jo, pěkný pokus, Phile." Šli jsme dál, ale já jsem zastavila, protože jsem na obloze uviděla něco, co mě zmátlo.

„Co je?" zeptal se Phil a následoval můj pohled.

„To letadlo letí nějak moc nízko," poznamenala jsem. Přímo nad námi letělo velmi nízko letadlo. Letadlo by rozhodně nemělo být tak nízko.

„Jo, docela jo," řekl Phil, zatímco jsme to letadlo sledovali a otočili jsme se směrem, kam mířilo. Vypadalo to, že míří směrem k Světovému obchodnímu centru. Světové obchodní centrum jsou dvě vysoké budovy. Jedna je Severní věž a ta druhá Jižní. Dohromady se jim říká Dvojčata. Letadlo pak z ničeho nic narazilo do Severní věže. Lidi se dali do křiku.