Agent Gomez | Steve Rogers / Captain America ◾ Book One - Three

Nineteen

Nabila jsem si zbraně a Bruce zařval. Z portálu vyletěly další hadovité věci a já jsem se napřímila.

„Lidi," řekla Natasha a všichni se podívali k portálu.

„Vel, Kapitáne," řekl Tony a já jsem se usmála, protože mu řekl Kapitán.

„Dobře, poslouchejte," začal Steve a otočil se na nás. Jsem připravená na všechny rozkazy, které mi dá. „Hlavně je musíme udržet v naší oblasti. Bartone, chci tě tam na té střeše. Budeš hlídat a hlásit jejich pohyb. Starku, ty máš na starost perimetr. Zničíš všechno, co se od nás dostane dál, než tři ulice, nebo to pošleš zpátky."

„Svezeš mě?" zeptal se Clint Tonyho.

„Jo. Drž se, Legolasi." Usmála jsem se nad jeho komentářem a on vzal Clinta a odletěl pryč. To bude asi Clintova nová přezdívka.

„Thore, zkus zablokovat tu bránu. Zpomal je. Máš blesk. Tak je spraš." Thor přikývl, zatočil kladivem a odletěl. To tu nechává už jen mě, Steva, Bruce a Nat.

„My tři zůstaneme na zemi. Budeme boj držet tady. A, Hulku?" Hulk se na nás otočil, ztěžka dýchal. „Ty nič." Hulk se zakřenil a vyběhl, přičemž s sebou vzal párek Chitauri.

„Já půjdu dál. Ujistím se, že nebudou přicházet ze všemožných směrů," řekla jsem Stevovi a rozešla jsem se.

„Drž se plánu, Ash," zavolal za mnou.

„Věř mi, to dělám," zakřičela jsem zpátky, než jsem se rozběhla. Viděla jsem několik Chitauri po své levé straně a šla jsem k nim. Stříleli na mě, ale já jsem střely odrazila tím, že jsem se svalila na zem a chovala jsem se k nim, jako kdyby to byli lidi a ne mimozemšťani. Jednomu jsem vzala zbraň, dva jsem bodla a další jsem zastřelila. Jejich zbraně se mi líbily, mohla jsem s nimi bodat i střílet. Přesně můj styl. Viděla jsem další mířící mým směrem, tak jsem se je rozhodla odstrčit zpátky. Využila jsem auta, díky kterému jsem skočila na ramena jednoho Chitauri, přičemž nohy jsem mu omotala kolem krku. Zvládla jsem mu useknout hlavu, ale druhý mě při tom bodnul do boku. Zařvala jsem bolestí, ale nenechala jsem mě to zastavit. Popadla jsem jeho ruku se zbraní a zatočila jsem jí, než jsem ho zastřelila. Střílela jsem, kopala a bodala Chitauri podle toho, jak přicházeli. Když jsem uviděla, že kolem mě už žádní nejsou. Opřela jsem se o auto a zkontrolovala jsem si zranění. Bylo to hluboké, ale ne v takovém místě, aby mě to zabilo. I tak to ale bolelo jako kráva.

Moje myšlenky byly přerušeny, když jsem slyšela výbuch a Steve vyletěl z okna a spadl přímo na střechu auta. To muselo bolet. Držela jsem se za bok a došla jsem k němu, abych se podívala, jestli je v pohodě. Jeho helma byla pryč, což mi přišlo divné. Seskočil dolů a já jsem ho zkontrolovala. Na paži měl sečnou ránu a obličej měl celý od prachu a špíny.

„Můžeš jít?" zeptala jsem se ho a on bez dechu přikývl. Pak si ale všiml mé ruky na mém zranění a zamračil se. Oddělal moji ruku a uviděl tu ránu. „Jsem v pohodě, Steve," řekla jsem mu, vyrvala jsem mu ruku a zase jsem si jí přikryla ránu. „Je to jenom škrábnutí."

„Mně to jako škrábnutí nepřipadá," řekl ustaraně, ale já jsem jej jen ignorovala.

„Zvládnu to," vyštěkla jsem zpátky, než přišli další Chitauri. Nikdy si neodpočineme, že? Steve běžel napřed a několik jich sundal, zatímco já jsem si obstarala další jejich zbraň a použila jsem ji. Pohybovala jsem se skrze bolest. Pak se objevil Thor a pomohl nám. Thor bojoval po mé pravé straně a Steve po mé levé. Kopala jsem, bila jsem se, bodala jsem, střílela jsem. Dělala jsem cokoliv, co jsem mohla, abych zastavila tyhle mimoně.