Sestra Harryho Pottera

58. Vidění

V bezvědomí jsem měla sen...nebo byla to spíše vidina. Vidina budoucnosti.

Stáli jsme na mýtině uprostřed noci. V dálce hořel Bradavický hrad a já stála po boku Harryho připravena na smrt. Vedle nás byl svázaný Hagrid a okolo nás smrtijedi. A přímo naproti nám stál Pán Zla. V ruce držel hůlku z černého bezu a mířil jím na Harryho. Otevíral ústa, ale žádný zvuk jsem neslyšela. Pak jsem jen viděla záblesk zeleného světla a Harry padl vedle mne mrtvý. Pán Zla stočil hůlku ke mně. Měla jsem být vyděšená, ale byla jsem klidná jako nikdy v životě. Voldemort znovu otevíral ústa a zřejmě se mě na něco ptal, ale jelikož jsem neslyšela ani vlastní dech nemohla jsem odpovědět. Zřejmě mu došla trpělivost a pak už jsem jen viděla záblesk zeleného světla a tmu....

,,Lily? Lily!"  Několikrát jsem mrkla a vrátila se zpět do reality. Vůbec jsem nebyla v bezvědomí jak jsem si původně myslela. Pořád jsem seděla v posteli a zřejmě jsem nepřítomně koukala do zdi jelikož mi Hermiona mávala rukou před obličejem. ,,Lily už deset minut tu na tebe mluvíme a ty nijak nereaguješ. Děje se něco?" Zeptala se Hermiona s nakrčeným obočím. ,,Ne..jen jsem se příliš zamyslela. To se mi občas stává. Přemýšlím nad hloupostma a nevnímám okolní svět." Zasmála jsem se a podívala se na všechny přítomné. ,, Víte co? My s Harrym se oblékneme a sejdeme se dole v kuchyni. Stejně už je nejvyšší čas vstávat." Usmála jsem se na ně a Hermiona i Ron odešli.

Vyhrabala jsem se z postele a protáhla si ztuhlé tělo. Ta vidina...byla tak skutečná. Musím to pak napsat Brumbálovi. To nebude jen tak. Harry se na mě ještě chvíli s podezřením díval, ale pak se šel také obléknout a upravit, i když on s tím jeho věčně rozcuchaným hárem to ani nemusel dělat.
Oblékla jsem si normální kraťasy a triko. I když bylo ráno, už bylo velké teplo. Vlasy jsem si svázala do vysokého ohonu a dodala jim trochu Weaslyovské zrzavé. Vypadala jsem trochu jako člen rodiny nebo jako má matka. Čekala jsem na Harryho a mezitím uvažovala kam si schovám hůlku pro všechny případy.
Pošuk vždy říkal, abych si nikdy nestrkala hůlku do zadní kapsy protože mi může sama vznítit, ale moc jsem tomu nevěřila. Spíše to bylo proto, že mi ji mohl kdokoliv snadno ukrást. Ať už mudla nebo kouzelník. Hůlku jsem si nakonec strčila do vlasů a společně s Harrym vyšla z pokoje. Zamířili jsme dolů, kde už se ozývali hlasy. Ron a Hermiona seděli u stolu a paní Weaslyová něco kuchtila u sporáku. Fred a George byli někde v tahu, Percy seděl v křesle pana Weasleyho a veledůležitě si četl jakýsi dopis, který byl od jeho přítelkyně Penelopy Clearwaterové, Ginny zřejmě byla někde u sebe v pokoji a Fleur seděla u Rona a Hermiony.
Posadila jsem se na pohovku a nepřítomně hladila Křivonožku. Stále jsem přemýšlela nad vidinou....mohlo se to skutečně stát?...