Sestra Harryho Pottera

12. Třetí úkol a hřbitov

Od toho dne v kabinetu uběhl týden. Nakonec jsem dospěla k názoru, že tam Moody může mít bubáka. Další otázka, ale byla proč se ho nezbavil.
Do třetího úkolu zbýval týden. Profesorka McGonagallová je ochotně pouštěla do prázdných učeben, aby mohli s Harrym trénovat.
Bylo pondělí a oni asi v 7 hodin byli zavření v učebně a trénovali omračující kouzla.
„Mdloby na Tebe!" Zaburácel Harry a trefil se do Rona, který se zkácel do polštářů. Přiskočila jsem k němu a pronesla jsem. „Enervate." Ron okamžitě nabyl vědomí.
„Proč musím zrovna já dělat pokusnýho králíka při omračovaní?" Zabručel Ron, když už se po šesté sbíral z podlahy. „Protože já s ním dělám souboje a Mia formule a ty jsi kluk." Odfrkla si Mia a rovnala polštáře.
„Myslím, že už bychom měli jít spát. Víc už být připravený nemůžeš Harry." Řekla jsem a jediným švihem hůlky jsem uklidila polštáře zpět do skříně. Bylo dávno po večerce proto si Harry, Ron a Mia přes sebe přehodili neviditelný plášť a já jsem se zneviditelnila.

Celý zbytek týdne byl klidný. S Harrym jsme dál trénovali po večerce. Den před třetím úkolem byl nabytý vzrušením.
V sobotu jsem vstala brzy. Postavila jsem se a šla do koupelny. Byla jsem celá nervní a roztržitá. Pozitivní na tom vše bylo, že zkoušky byly odloženy na týden po posledním úkolu. Vymotala jsem se z koupelny a šla na snídani. Nikdo ve Velké síni nebyl kromě mě a pár kluků z Kruvalu. Mezi nimi byl i Nikolae. Přisedla si k němu a vzala si toast a čaj. „ Bůdes fándit Viktórovi ve tretím ukolů?" Zeptal se. „Budu držet palce všem, ale nejvíce samozřejmně Harrymu a Cedovi." Odpověděla jsem a šťouchla jsem do něj loktem. Šťouchnutí mi oplatil, ale tak silně že jsem málem spadla z lavice. Zasmáli jsme se a do síně vstoupil Harry a posunky mi ukazoval abych šla za ním. „Už půjdu." Řekla jsem a vstala. „Uvidíme se později."

Vyšla jsem před síň a Harry mě zatáhl do výklenku.
„Pan Skrk je mrtvý." Sdělil mi šeptem. „Včera nám ukazovali kde bude poslední úkol a potom jsme se s Krumem zdrželi na okraji lesa. Z toho lesa se vypotácel pan Skrk. Nechal jsem tam Kruma s ním a běžel jsem pro Brumbála. Ale když jsme se vrátili Krum ležel na zemi a pan Skrk zmizel. Máme podezření, že zemřel." Dopověděl Harry a já ho s vyděšeným výrazem sledovala. „Cože? Vždyť byl pan Skrk nemocný a měl být doma. Co dělal v Bradavicích a ještě k tomu v zapovězeném lese? To je podivné." Uvažovala jsem. „No nic, musím jít Harry. Proberem to po úkolu." Řekla jsem a šla do knihovny.

Ale cestou jsem přemýšlela nad tou záhadou.

20:00

Seděla jsem na tribuně a nervózně jsem koukala na bludiště. Vypadalo zlověstně. Celý den jsem měla nepříjemný pocit, že se něco stane.
„Dámy a pánové. Vítejte u třetího úkolu. Dnes brzy ráno profesor Moody zanesl pohár hluboko do bludiště. Úkol šampionů je zřejmý. Dostat se do středu bludiště. Kdo se jako první dotkne poháru zvítězí. Šampioni připravte se. Jako první půjde pan Diggory a pan Potter. Jako druhý se připraví pan Krum a jako poslední slečna Delacour."
Ozval se výstřel a Harry s Cedem vběhli do bludiště. Pět minut po nich vběhl Viktor a o dalších pět minut později Fleur.
Uběhla hodina a nic. Fleur musela odstoupit, protože ji někdo omráčil. Po další hodině přinesli Kruma. Toho taky někdo omráčil. Zbýval už jenom Harry a Ced.

„Slečno Potter pojďte prosím se mnou. Čekají na Vás rodiče." Ozval se hlas za mnou. Otočila jsem se a stál tam Moody. Zvedla jsem se a následovala ho. K mému údivu a znepokojení jsme nemířili do hradu. ale do zapovězeného lesa.
„Ehm, pane profesore? Nejdeme špatným směrem? Hrad je támhle." Ozvala jsem se nervózně. Profesor Moody se otočil a zamířil na mě hůlkou.
„Petrificus totalus." Řekl a já ztuhla. Kulhavým krokem ke mně přišel a přehodil si mě přes rameno. Dál šel se mnou za hranice pozemku.
Najednou jsem cítila škubnutí někde u pupíku a upadla jsem.

Byla jsem na hřbitově.

„Harry, Cede! Kde to jsme?" Zvolala jsem a běžela jsem k nim.
„Lily! Co tu děláš?" Řekl nechápavě Harry. „To Moody mě sem přemístil. Znehybnil mě a šoupl sem." Oznámila jsem a vytáhla hůlku.

Někdo přicházel směrem od domu. Poznala jsem ho. Byl to Peter Pettigrew a něco nesl. „Kdo jste!?" Zaburácel Cedrik a vyšel směrem k němu. „ Cedriku NE!" Zaječela jsem.
Najednou se ozval slabý hlas.
„Zabij zbytečného. Ty dva nech žít."
„Avada kedavra." Pronesl Peter a zelený blesk trefil Ceda. „NE, CEDRIKU!" Zaječela jsem a vrhla se k němu. Ale nějaká síla mě odmrštila na náhrobek a spoutala mě. Koutkem oka jsem viděla že Harry je na tom stejně.
Peter přešel ke kotli a zapálil pod ním oheň. A začal odříkavat.
„Kost otcova darována nevědomky." Z hrobu se vznesla kost a letěla do kotle. „Maso služebníka darované dobrovolně."
Pozvedl dýku a uřízl si zápěstí. Rychle jsem zavřela oči.
„Krev protivníků uzmutá násilím." Dořekl a přistoupil k Harrymu. Popadl ho za levé zápěstí a dýkou ho řízl. Krev nakapal do kotle a přistoupil ke mně. Začala jsem se zmítat a snažila se dostat pryč. To brzo. Pomyslela jsem si. Vůbec nedbal na mé protesty a natáhl mi levou ruku. Dýkou mě do ní řízl. Bolestí jsem zaskučela. To už Peter nakapal mou krev do kotle a hodil tam věc zabalenou v dece.

Kotlík začal bublat a voda se zbarvila do ruda. Po té kotlík vzplál. To co se stalo pak mě maximálně překvapilo. Před kotlem stála postava. Uvědomila jsem si co se stalo.

On se vrátil.....