Do posledního dechu ✓

44. Miluj vraha svého

„Kde máš kmotra?“ zeptala se Bellatrix vyvoleného, čímž přerušila dlouhé a velice napjaté ticho, které mezi skupinou panovalo. „Á, no ovšem! Je mrtvý... zabila jsem ho,“ pronesla vzápětí a uchechtla se, když sebou Harry škubl, jako by proti ní chtěl vystartovat, ale Remus ho okamžitě chytil za paži a trhl s ním zpátky.

„Bello,“ oslovil ji varovně Draco, neboť věděl, že takové hloupé provokativní poznámky jí moc nepomůžou dosáhnout toho, co chce. Snape po něm loupl pohledem.

Dělal to vlastně pořád. Pořád ho sledoval, tiše ho pozoroval a skenoval každý jeho pohyb stejně jako bedlivě naslouchal každému jeho slovu. Zkoumal i barvu jeho hlasu, způsob, jakým co říkal a jak se u toho tvářil, třebaže moc výrazů v obličeji svého kmotřence najít nemohl.

Smrtijedka stočila pohled na něj, krátce si ho prohlédla a potom své temně černé oči upřela na přeživšího lektvaristu. „Snape,“ oslovila ho pozdravově a dokonce mírně sklonila hlavu, snad na důkaz nějaké staré, přátelské úcty. „Na někoho, kdo by měl být mrtvý, vypadáš poněkud živě,“ podotkla a Severus jí věnoval úšklebek, načež Bellatrix svým pohledem zakotvila na kudrnaté čarodějce, která se v ten moment viditelně napnula. V tu chvíli však Draco udělal krok vpřed a trochu do strany, takže se postavil před Hermionu a Belle zabránil ve výhledu na ni. Smrtijedka se znechuceně usmála. „Sladké,“ okomentovala to a šlehla pohledem po Kingsleym, který promluvil.

„Co po nás chceš, Bellatrix?“ zeptal se zpříma, protože nemělo smysl chodit okolo horké kaše. 

Bellatrix si je jistě nechala zavolat z nějakého určitého důvodu. A bude nejlepší, pokud se k němu dopracují co nejdřív. Setrvávat v takové blízkosti nejobávanější smrtijedce v Británii nebylo příjemné nikomu z nich. Ovšem, je jich převaha osm na jednu, ale počet v závěru neznamená vůbec nic. Kvalitou se Bellatrix vyrovná kvantitě. To je fakt a těch je potřeba se držet.

Černovlasá žena přimhouřila oči a v momentě, kdy se pohnula a udělala krok vpřed, pobaveně povytáhla obočí, neboť všichni členové řádu pozvedli hůlky a hromadně na ni zamířili. Usmála se, spokojená tím, jakou v nich budí hrůzu, a nenuceně se začala nesnesitelně pomalým krokem procházet okolo nich. Kroužila okolo skupinky odbojářů jako sup kolem mršiny a upřímně si užívala, jakou nejistotu v nich vyvolává.

„Řekněme, že od vás potřebuju malou přátelskou pomoc…“ nechala se slyšet a nejednomu z řádu se vyhouplo obočí až k nebeským výšinám.

„Pomoc?“ ozval se nevěřícně Harry, který do toho jednoho jediné slova dal všechnu zahořklou nenávist, kterou vůči této ženě cítil. 

„Přátelskou?“ ozval se i Remus a Bellatrix po něm šlehla pohledem plným znechucení. Tenhle kříženec pošpinil její rod, když napustil její neteř, a má drzost na ni mluvit?! 

Osobní problémy ale musela nechat stranou. Ráda by sice Remuse Lupina jedním mávnutím proměnila v prach a popel, ale momentálně bylo důležitější držet se plánu. Zabít ho společně s Nymphadorou bude mít dostatek času později. 

„Přátelskou pomoc, ano,“ ujistila je a zaujatě pozorovala zátylek Harryho Pottera, který se jako jeden z mála neotočil za sebe, když jim kráčela za zády. „Řekněme, že v zájmu obou našich stran se z nás stávají dočasní spojenci,“ pokračovala a mrkla na Rona, kolem kterého právě procházela. Věnoval jí avadový pohled a ona se na něj na oplátku usmála.

Draco svou tetu nevýrazně pozoroval. Stál vedle Snapea, jemuž se v obličeji taky neobjevil žádný výraz. Oba muži ovládali umění kamenné masky naprosto dokonale. Byla to jedna z věcí, kterou si museli osvojit, když bývali v nejbližším kruhu přívrženců Pána Zla. To ale neznamená, že by v nich Bellatrix nevyvolávala stejnou hrůznou nejistotu jako v ostatních. Dokonce i Draco byl napnutý jako tětiva luku, ačkoliv znal její plán dopodrobna a věděl, že právě teď řádu nehrozí žádné nebezpečí. Nebo by aspoň nemělo.