Do posledního dechu ✓

6. Na útěku

„Hlídáš ho?“ Draco vešel do své ložnice a ačkoliv mu pohled okamžitě padl ke svázanému, stále ještě omráčenému Crabbeovi, zeptal se na něco, co bylo očividné. Byla to vlastně spíš řečnická otázka, neb Blaise se s hůlkou v ruce tyčil nad tím Smrtijedem v bezvědomí a byl připraven po něm hodit kletbu, kdyby sotva jen mrkl, přesto ji však položil.

Musel totiž zaměstnat hlavu, aby přestal uvažovat nad nabídkou Grangerové. Opravdu ho překvapila, to nemohl popřít. Ani ve snu by nečekal, že by mu nabídla spolupráci, to byl pokrok velikosti Hagrida, ale i přesto to nemohl dovolit. Nemohl dovolit, aby kontaktovala řád, to prostě nešlo. Ačkoliv by jí svým způsobem tu laskavost docela rád udělal, bylo to vyloučeno. Jak řekl, musí zařídit, aby existence mudlorozené Hermiony Grangerové zanikla. Pro její vlastní dobro. A vlastně i pro to jeho.

Blaise příchozího blonďáka probodl očima. „Ne, on hlídá mě,“ odsekl ironicky a zakroutil hlavou, zatímco Draco ohrnul nos. „Jistě, že ho hlídám. A nebaví mě to!“ rozčiloval se vzápětí a slabě sebou trhl, když Vincent cosi zabručel a zamlaskal, ale neprobral se. „Z toho gorilího kreténa jde strach, i když spí...“ zamumlal a s vráskou mezi obočím si Crabbea prohlédl.

Opravdu mu ten provoldemortský debil naháněl strach. Od Thea i Draca věděl, že zrovna Crabbe, jejich bývalý spolužák z Bradavic, je Voldemortovou ideologií prožrán skrz na skrz a že si vyloženě užívá být jedním ze stolových Smrtijedů, že s radostí plní všechny úkoly, které mu jsou zadány a že je to zkrátka maniak, na kterého jsou například Bingham s Beddoem hrdí a berou ho pod své pařáty. A to, že tady Vincent teď leží omráčený na podlaze, bez hůlky a svázaný, úplně jakoby není v pohodě. Zjistit to někdo, jsou všichni v tomhle sídle do deseti minut mrtví. Když při nich teda bude stát sám Merlin. Pokud ne, budou hnít ve sklepeních Malfoy Manoru a i na nich budou prováděna zvěrstva tak, jako na těch, které tam drží. Jako třeba zkoušení nových kleteb, trénování těch starých, a tak dál.

Draco se ušklíbl, když se zastavil před Crabbem a zaujatě si toho bezvládného hromotluka prohlédl. „Odvaha, Blaisi,“ vyzval svého kamaráda a ten po něm šlehl zamračeným pohledem. Následně si Draco dřepl a začal Crabbea šacovat, aby zjistil, co má v kapsách.

„Jsem Zmijozel, odvaha úplně nepatří mezi mé povahové vlastnosti,“ zabrblal čokoládový chlapec a Draco se pobaveně pousmál a podíval se na něho.

„Tak si chvíli hrej na zatraceného Nebelvíra,“ poradil mu výsměšně a Blaise se zaksichtil. „Stejně jsi v Bradavicích byl pro mezikolejní vztahy,“ dodal a nepatrně pozvedl jedno obočí, když v levé kapse Crabbeova pláště našel jakousi obálku a v ní složený pergamen.

Blaise se zamračil a unaveně si povzdechl. „To je fakt,“ přitakal a sklesle svěsil ramena. „Ještě v šestém ročníku se to zdálo jako dobrý nápad - zlepšit vztahy mezi kolejemi,“ zabrblal a zadíval se kamsi do prázdna, což mohlo určitě značit jen to, že si vzal chvilku na nostalgické vzpomínaní.

Draco zakoulel očima, postavil se a rozložil pergamen, který sebral Crabbeovi. Rychle po tom opravdu neúhledně naškrábaném textu přejel očima a následně strnul. Přečetl si ho znovu a pak ještě jednou, načež jeho šedé, téměř ocelové oči zastavily a adrese, která byla naškrábaná na nezapečetěné na obálce. Dopis byl adresován Binghamovi.

„Co?“ zeptal se Blaise, když si podivného výrazu jeho tváře všiml. Překročil Crabbea a nakoukl na pergamen, který Draco držel v ruce. Rychle ho však přeložil na půl a zastrčil ho do kapsy svých kalhot, aby Blaise nemohl zahlédnout, co tam stojí. „Co tam je napsané?!“ vyzvídal čokoládový nesmrtijed a jal se role pergamen vytáhnout z Dracovy kapsy, ten ho však pleskl po ruce a probodl ho varovným pohledem.